Česká národní banka ve čtvrtek 31. března znovu zvýšila 2T repo sazbu, tentokrát o 0,5 procentního bodu z 4,5 % na 5 %. Lombardní sazba se zvedla z 5,5 % na 6 % a diskontní sazba stejnou měrou na 4 %. Celkově tak základní úroková sazba od června minulého roku vzrostla o 425 bazických bodů.
Bankovní rada již tři čtvrtě roku reaguje na silné proinflační tlaky, které pramení z nabídkové a též poptávkové strany ekonomiky. Potřebu nadále zpřísňovat měnovou politiku shledává pět jestřábích členů bankovní rady ze sedmi, naopak pro ponechání sazeb hlasovali již tradičně dva „opoziční“ radní – pravděpodobně Oldřich Dědek a Aleš Michl.
Inflace v únoru dosáhla 11,1 %, můžeme ji tak označit za pádivou. Očekávání ČNB tato data předčila o 1,4 procentního bodu, analytický aparát centrální banky předpokládal meziroční únorovou inflaci 9,7 %. Na takto vysokých hodnotách indexu spotřebitelských cen se podílel především vývoj cen potravin, silný růst cen pohonných hmot a také zdražení energií. Jádrová inflace se mírně odchylovala od zimní prognózy.
Česká národní banka tvrdí, že primární dopady na zvyšování cen v kontextu války na Ukrajině bude vyjímkovat z inflačního cílování, avšak na sekundární vlivy svými měnověpolitickými nástroji reaguje a nadále reagovat bude. Ty se totiž budou přenášet ve výrobě do domácí části inflace, na kterou centrální banka může sazbami efektivně působit.
Jako proinflační rizika se podle ČNB jeví vyšší domácí a zahraniční inflace v dosavadním průběhu roku, prudký růst cen energií a komodit, zejména v důsledku války na Ukrajině, slabší ukotvení inflačních očekávání u 2% cíle a méně restriktivní působení fiskální politiky v letošním roce v souvislosti s uprchlickou krizí. Dva poslední body jsou v jejím bezprostředním dosahu a ovlivní je právě vyššími sazbami. Tím, že ČNB zvyšuje sazby, ukazuje svou ochotu bojovat proti inflaci. Podniky tak počítají s více stabilní a nízkou inflací.
V případě nečinnosti centrální banky by ekonomičtí aktéři do svých smluv mohli promítat vyšší míry inflace (zvýšení inflačních očekávání). V tomto případě by pak hrozilo riziko zabudování vysoké inflace do ekonomiky, načež by se náročně stlačovala. Méně restriktivní působení fiskální politiky je pak dalším jasným domácím proinflačním tlakem. Navíc bankovní rada ve svém prohlášení uvedla, že napětí na trhu práce se stále mírně zvyšuje.
Jak bude centrální banka nadále postupovat?
Viceguvernér Marek Mora uvedl, že pro tuzemskou centrální banku i pro něj osobně neexistuje žádná hranice měnověpolitických sazeb, za kterou by nešel. Naopak profesor ekonomie Tomáš Havránek z Univerzity Karlovy argumentuje tím, že strop úrokových měr je kolem sedmi procent. V případě překročení by to české domácnosti, firmy a stát nemusely z hlediska udržitelnosti svého dluhu zvládnout. Proto navrhuje použití nominálního kurzu jako dalšího nástroje k tlumení inflace. ČNB již intervenuje na devizovém trhu za účelem posílení kurzu a společně se sazbami to nese své ovoce. Má na to potřebný arsenál.
Devizové rezervy ČNB pokrývaly k březnu letošního roku dovozy za zhruba 12,5 měsíce, rezervy Polské centrální banky za 7,3 měsíce a Maďarské centrální banky pouze za bezmála 4 měsíce. Prodejem výnosů z devizových rezerv tak centrální banka vytváří na jedné straně vysokou nabídku eur a na druhé straně poptávku po českých korunách, což má ze své podstaty apreciační tlak na tuzemskou měnu. Guvernér Rusnok však odmítá, že by se kurz stal jejich hlavním nástrojem v boji proti inflaci, a stále tak chce volit konvenční variantu ve formě úrokových sazeb.
Jak lze vidět na dolním grafu, 3. března směřoval měnový pár EUR/CZK k hranici 26 korun za euro. Po oznámení devizových intervencí centrální bankou však kurz posílil a k datu 4. dubna se pohybuje okolo 24,3 koruny za euro. ČNB tím tak alespoň nějakou měrou pomůže ke krocení dovážených cen, tedy importu. Naopak to bude mít horší vliv na exportéry, kteří za své eurové vývozy dostanou méně korun. Chtěl bych však upozornit, že centrální banka tu není od toho, aby prosazovala potřeby daných zájmových skupin. Primárně se má starat o cenovou stabilitu, což v jejím podání znamená režim cílování inflace na 2 % s tolerančním pásmem +– 1 p. b. Navíc v době kurzového závazku v letech 2013–2017 to byli právě vývozci, kteří z kurzu 27 korun za euro profitovali.
Vysedět inflaci?
Kritici centrální banky mohou namítnout, že vyššími sazbami může snížit ekonomický růst. Samozřejmě mají v tomto ohledu pravdu, avšak tím tlumí inflaci. Ze 70. let minulého století bychom si měli vzít lekci, že kdo chtěl vysedět inflaci, aby neohrozil růst, získal vyšší inflaci a žádný růst. Neměli bychom také zapomínat na fakt, že vysoká inflace má negativní dopad na celkovou ekonomiku. Někdy mi přijde, že na to někteří zcela zapomínají.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice.
