„Věřte nám. Víme, co děláme,“ vyzval nedávno ministr zdravotnictví Roman Prymula veřejnost v televizním projevu. Po posledních bleskových veletočích je dnes víra ve schopnosti vlády zvládat koronakrizi v troskách. Chaos v komunikaci a přijímání opatření je horší než na jaře.
Zatímco ještě krátce před říjnovými volbami se premiér Andrej Babiš rozčiloval, že žádná krize není a nehrozí a opozice a média jen straší, teprve na poslední tiskové konferenci vlády se omlouval, že si vláda neuměla představit, co se z epidemie čínského viru vyvine.
Fatální předvolební selhání
Tato pozdní omluva nezněla příliš přesvědčivě. Ještě před několika dny premiér nevěděl, v čem vláda udělala chyby a proč by on osobně měl být pokornější, když v ničem nepochybil. Nerozuměl otázkám, proč by měl vyvodit politickou odpovědnost, jak opakovaně sliboval.
Babišovo přiznání, že se zdravotní systém řítí do kolapsu, a proto je nutné přitvrzovat, je důkazem fatálního selhání vlády a zhoubných účinků marketingového řízení boje s covidem-19. Za letní laxnost a několik procent navíc, o které by Babišovo hnutí mohlo přijít přiznáním nepopulární pravdy před krajskými volbami, dnes platí Česká republika neskutečně vysokou cenu.
Zatím příliš nevychází ani nástup nového ministra zdravotnictví, jakkoli byla výměna tápajícího Adama Vojtěcha s mizivým respektem nezbytná. Přesto se pořád nelze zbavit dojmu, že Prymulova instalace s podporou Hradu byla součástí volební strategie ANO.
Nechceme zavírat obchody a služby
Do předvolebního scénáře jistě vhodně zapadalo nasazení „jednoho z nejschopnějších vědců v boji proti epidemiím na světě“, jak Babiš obdivně popisoval Prymulu na sociálních sítích. Tato apoteóza, jako by v zemi neexistovali jiní schopní experti, byla s přihlédnutím k současnému vývoji příliš nadnesená.
Dne 13. října vystoupil ministr Prymula s projevem, který byl nezřídka hodnocen pozitivně, že konečně do vlády nastoupil někdo, kdo ví, o čem mluví. V porovnání s chaotickým „krizovým manažerem“, jak se sám tituluje premiér Babiš, zcela jistě. Nikdo novému ministrovi neupírá odbornost. Jenže v minulosti nejednou překvapil svéráznými názory (mj. na prospěšnost promořování společnosti), které potom musel korigovat.
Lesk Prymulova výstupu s krátkým časovým odstupem vybledl. „Opatření jsou promyšlená… Věřte nám, opravdu víme, co děláme a proč to děláme. Nechceme zavřít celou zemi tak jako na jaře. Nechceme lockdown, mým primárním cílem je se tomuto stavu vyhnout. Nechceme zavírat obchody, služby a fabriky,“ ujišťoval veřejnost.
Lockdown z čistého nebe
Týden poté vláda zavírá obchody a služby a zavádí lockdown, tedy plošnou karanténu, výrazně zasahující do ekonomiky a života domácností. Tato opatření se blíží restrikcím z března letošního roku, ze kterých se mnohé sektory podnikání dosud nevzpamatovaly.
Významně je omezován i pohyb lidí, takže Babišovo a Prymulovo dohadování, že nejde o čistou podobu lockdownu, je jen nepodstatnou pěnou dní. Tím jen naznačují, že v utahování šroubů mají ještě určité rezervy.
Prymula v projevu oznámil i zavření všech škol. „Vím, že je to velký zásah pro všechny rodiny, ale dobrá zpráva pro vás rodiče žáků prvního stupně je, že 2. listopadu se vaše děti do školy vrátí,“ přislíbil.
Stejná slova zopakoval ještě 17. října v rozhovoru pro deník Právo, kde reagoval na rozdílný pohled ministra školství Roberta Plagy, který návrat žáků prvního stupně počátkem listopadu zpochybnil.
„Takže, aby bylo opravdu jasno. První stupeň se vrací 2. listopadu. Nedovedu si představit podmínku, která by nastala, aby se tito žáci nevrátili. První stupeň se prostě otevře,“ reagoval rázně Prymula. O pár dní později se tato pravděpodobnost blíží nule. Dá se naopak očekávat, že nouzový stav, který končí 3. listopadu, bude pokračovat. Měsíc, dva? Nikdo neví.
Obrat ze dne na den
Ve stejném rozhovoru Prymula sliboval, že týden, ale spíše dva týdny se žádná opatření nebudou měnit, s výjimkou nošení roušek venku, což se odehrálo. Veškeré úvahy o lockdownu odmítal a o dalším postupu měla vláda rozhodnout 2. listopadu po vyhodnocení přijatých opatření.
Ještě v úterý 20. října ministr zdravotnictví ve videu na sociálních sítích vylučoval další posuny ve zvoleném postupu. „Chceme nadále udržet obchody v režimu otevřených,“ ujistil s odůvodněním, že v obchodech je nízké riziko přenosu koronaviru. O den později oznamuje, že zavírá většinu provozoven obchodu a služeb, za velmi nejasných podmínek, jak byly určovány výjimky.
Vláda se nijak nepoučila z jarního chaosu a tuto zásadní změnu schválila bez varování ze dne na den. Dotčení podnikatelé, kteří po ujišťování vládních představitelů s takovým bleskem z čistého nebe nepočítali, se znovu dostávají do vážných problémů, aniž by se na zavření svého podniku stihli připravit.
Metoda pokus-omyl
Namístě jsou otázky, co se tak zásadního odehrálo mezi úterním videovzkazem ministra Prymuly, že se obchody nebudou zavírat kvůli nízkému riziku šíření koronaviru, a středeční tiskovou konferencí, kdy už bylo všechno bez srozumitelného vysvětlení jinak.
O čem tyto dynamické události svědčí? Vláda nemá jasnou strategii a epidemiologický plán, jak ze současné krize ven. Neví, co bude zítra, natož co bude za týden. Co když nezabere ani narychlo spíchnutá verze lockdownu? Zavře za týden celou ekonomiku? Nebo už zítra?
Vládní metoda pokus-omyl nese obrovské náklady, nejen ekonomické, a přímým důsledkem je nebývalý růst sociálního napětí. Stále více lidí procitá z marketingové vidiny zobrazující Českou republiku jako covidového premianta, který mistruje ostatní. Tomu odpovídá strmý pád vládní hodnověrnosti.
Marketingová vládní propaganda už zase pracuje na plné obrátky a bagatelizuje situaci tvrzením, že se s podobnými problémy potýká celá Evropa. Jenže dnes jsme na rozdíl od jara na špici nejhorších zemí, a to i v růstu počtu těžkých případů. Mnozí se naopak z chyb české vlády poučí a budou jim chtít předejít.
Babišův kabinet nechal zajít situaci vědomým přičiněním zadržovací taktikou před volbami příliš daleko. Dnes už mu nezbývá nic jiného než brutální státní zásahy do života společnosti. Vyvození odpovědnosti ale neuteče.