Premiér Petr Fiala a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Energetická bezpečnost je velké téma, které v posledních měsících vystoupilo do popředí především kvůli vysokým cenám energií. Nyní se stává ještě více aktuálním kvůli dění na Ukrajině a velmi napjatým až vyhroceným vztahům s Ruskem, které je významným vývozcem zemního plynu. Právě plyn hraje klíčovou roli v transformaci evropské energetiky, která v současné době probíhá. Jak je na tom s energetickou bezpečností Česká republika a na co by se vláda Petra Fialy měla zaměřit?
V programovém prohlášení Fialovy vlády najdeme jednu klíčovou větu, kterou je nutné vyzdvihnout: „Prioritou je také podpora rozvoje jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů s důrazem na energetickou bezpečnost, soběstačnost, klimatické cíle a dostupné dodávky energií.“
Je z toho patrné, že kabinet Petra Fialy sází především na jadernou energetiku a obnovitelné zdroje, problémem jaderné energie je ale to, že výstavba nových bloků jaderných elektráren je velmi složitá a zdlouhavá záležitost, jejíž realizace zabere více než dlouhou dobu.
Před několika málo dny premiér Fiala oznámil, že vláda má v nejbližších týdnech vyhlásit tendr na stavbu nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Z tendru jsou vyloučeni zájemci z Ruska a Číny a mezi uchazeče o stavbu jaderného bloku patří francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse.
Smlouva s dodavatelem by podle předsedy vlády měla být uzavřena v roce 2024, stavební povolení by mělo být vydáno o pět let později a zkušební provoz by měl být spuštěn v roce 2036. Z toho je vidět, že se opravdu jedná o běh na dlouhou trať. Přičemž je velká otázka, zda uvedený časový harmonogram je reálný a uskutečnitelný (nechme stranou, zda je možné blok elektrárny postavit za dříve avizovanou cenu kolem 160 miliard korun). A to se přitom bavíme o jednom jediném bloku jaderné elektrárny.
Klíčové transformační palivo v procesu dekarbonizace
V našem energetickém mixu dnes jádro zaujímá celých 40,75 procenta. Česká republika přitom potřebuje náhradu za uhelné elektrárny (hnědé uhlí aktuálně tvoří 40 procent našich zdrojů energie), které se budou vypínat. Navíc současným jaderným blokům v Dukovanech bude rovněž končit životnost, i když je ve hře její prodloužení. Zmiňovaná stavba jednoho jaderného bloku v Dukovanech tak vůbec nic neřeší.
Byť je pravda, že ve svém programovém prohlášení se vláda Petra Fialy neupíná pouze k dostavbě jednoho bloku elektrárny. „Podpoříme dlouhodobý provoz stávajících jaderných bloků a výstavbu nového zdroje v Dukovanech pod podmínkou, že ho nebudou stavět ruské ani čínské firmy. Připravíme podklady pro rozhodnutí o dalších blocích ve stávajících jaderných lokalitách Temelín a Dukovany,“ uvádí se v programovém dokumentu. Pořád ovšem hovoříme o projektech, jejichž realizace se může táhnout i desítky let.
V programovém prohlášení Fialova kabinetu se na jadernou energetiku klade celkově velký důraz a věnuje se jí zde i značný prostor. Budoucnost naší energetiky vidí vláda právě v kombinaci jaderné energetiky a decentralizovaných obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje však v roce 2020 představovaly jen 6,75 procenta energetického mixu České republiky. Stejně tak ale vládní koalice vyzdvihuje i zemní plyn jako klíčové transformační palivo v procesu dekarbonizace. Ten zatím tvoří 9,61 procenta našich zdrojů energie.
„Vzroste význam zemního plynu jako přechodného zdroje k vyrovnávání výkyvů. Nárůst jeho podílu nás ale nesmí geopoliticky ohrozit. Budeme se snažit získat podíl na terminálu LNG v sousední zemi, abychom měli přístup k více zdrojům,“ stojí v programu vlády Petra Fialy, čímž se zřejmě naráží na polské snahy o vybudování infrastruktury nutné k těžbě zkapalněného zemního plynu na pobřeží Baltského moře.
Energetický mix Česka a geopolitika
To, aby nás zvýšení podílu zemního plynu v našem energetickém mixu geopoliticky neohrozilo, je dnes vzhledem k aktuální mezinárodní situaci a počínání Ruska na Ukrajině ještě mnohem naléhavější a je nutné tomu věnovat i výrazně větší pozornost než doposud.
Když to celé shrneme: máme tady těžkopádnou a časově náročnou stavbu nových bloků jaderných elektráren, odstavování uhelných elektráren a problematiku energetické bezpečnosti, která velí být nanejvýš opatrný, co se týče závislosti na ruském plynu. Ten je ovšem považovaný za klíčové transformační palivo v procesu dekarbonizace a má hrát roli přechodného zdroje k vyrovnávání výkyvů. Je sice pravda, že je tady ještě zemní plyn ze Spojených států, ten je však výrazně dražší.
Současná situace kolem angažmá Ruska na Ukrajině a vyhrocených vztahů se státem, v jehož čele stojí prezident Vladimir Putin, nás vede k tomu mnohem vážněji uvažovat nad svou energetickou bezpečností a tuhle otázku v žádném případně nepodceňovat.
Česká republika musí své energetické zdroje urgentně řešit, ale nevystačí si přitom ani s jadernými elektrárnami, byť je zásadní v tomto ohledu nic nezanedbat a v první řadě se postarat o prodloužení životnosti stávajících bloků jaderných elektráren.
Co se týče plynu, budeme muset v maximální míře hledat alternativy k tomu ruskému, i když se nám mohou prodražit. Zároveň se však Česko neobejde bez zintenzivnění svého počínání na poli obnovitelných zdrojů, kde trestuhodně zaspalo.
