Političtí komentátoři rádi mluví o celoevropském ústupu tradičních politických stran, které představovaly základ poválečného uspořádání ve svobodných zemích. Poněkud přitom přehlížejí skutečnost, že křesťansko-demokratické a liberálně-konzervativní strany stále tvoří dominantní proud evropské politiky, a tudíž i nejsilnější frakci v Evropském parlamentu. Jedná se o politický směr, který přinesl našemu kontinentu dlouhá desetiletí prosperity a výrazně přispěl k síle demokratického světa. Přitom je tento proud úzce svázaný s nejlepšími hodnotami a tradicemi, jež stojí u samotných základů západní kultury.

Česká politika a celá česká společnost by dnes byly v mnohem lepší kondici, kdyby i u nás dominovala obdoba německé CDU či rakouské ÖVP. Tento směr částečně představují naši lidovci z KDU-ČSL, byť se k nim váží konotace s až příliš konzervativním katolictvím.  Když před deseti lety založili Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg novou stranu, TOP 09, která nabídla modernější pojetí téhož směru, získali pro myšlenku konzervativní a křesťanské demokracie liberálnější voliče ve velkých městech. Zkratka TOP přitom znamená slova tradice, odpovědnost a prosperita. Doba volala po nových uskupeních, ale tato novinka se lišila tím, že se obracela ke kořenům a prověřeným postupům.

I z letmého pohledu by se dalo usoudit, že Česko nepotřebuje dvě menší proevropské konzervativní strany. Uvítali bychom raději jednu silnou. Naše dělení na ODS, KDU a TOP 09 má spíše historické než věcné důvody, kde pouze u ODS je srozumitelná odlišnost v jisté míře euroskepticismu. Každý si přitom můžeme odpovědět na otázku, co nám vlastně tento euroskepticismus přináší. Pozitivním přínosem ODS je však jistě to, že je to velká politická strana, která má silné regionální kořeny. Podobně pevné zázemí v místních organizacích má i KDU-ČSL.

TOP 09 je poněkud křehká strana tím, že toto zázemí tak silné nemá. Zároveň je ale na TOP 09 potřeba vyzdvihnout jistou pevnost a vědomí vlastních hodnot. To jsou dobré vlastnosti, které vložili do programové stavby TOP 09 její otcové zakladatelé. Zatímco KDU-ČSL asistovala čtyři roky u nastupujícího oligarchického systému, tak TOP 09 aktivně vystupovala v opozici při obraně liberální demokracie. Cyničtí pozorovatelé rádi zdůrazňují, že tyto postoje u voličů zjevně nezafungovaly. To je ale silně manipulativní a hlavně banálně probabišovský úhel pohledu. Celá politická scéna se nachází po destrukci, kterou provedl Andrej Babiš ovládnutím médií. Demokraté tu přišli o komunikační kanály k veřejnosti. To je hlavní důvod, proč mají tak omezené možnosti.

TOP 09 získala v roce 2010 16,7 procent hlasů a měla nakročeno právě k tomu, aby hrála na české scéně výraznou roli proevropské pravicové strany. Bohužel tento nástup přervala finanční krize a související panika ve společnosti. Miroslav Kalousek přitom z morálního hlediska rozhodně obstál jako ministr financí, který jako lev bránil veřejné finance. Sloužil státu jako málokterý jiný správce veřejných peněz a paradoxně tak připravil podmínky pro dnešní konjunkturu, z níž tyje současná vláda. Neměl ale dostatek sil či kreativity, aby tuto skvělou práci také dokázal prodat veřejnosti. Expanze dezinformačních médií a destruktivní politika ČSSD i nastupujících politických subjektů naopak vykreslily Kalouska jako mystického démona. Andrej Babiš následně vtrhl na politickou scénu s obrovsky silným marketingem a rychle pochopil, že na své cestě k ovládnutí republiky musí především zničit Kalouska. Babiš je svým státně dirigistickým a autoritářským zaměřením přesným opakem toho, co Kalousek a TOP 09 na české scéně reprezentují. Média tento spor pochopila díky své povrchnosti jako ryze osobní záležitost a nedokázala rozeznat, že jde o principiální a systémový konflikt protichůdného pojetí státu a demokratických pravidel hry.

Kalousek tudíž obstál i v této těžké zkoušce a neuhnul, ačkoli ho to stálo místo ve vedení strany a babišovský mediální parní válec z něj udělal exemplárního strašáka. O TOP 09 je třeba s povzdechnutím říci jednu smutnou pravdu. Zatímco Miroslav Kalousek v této zásadní zkoušce obstál, tak členové jeho strany se nechali mediálním protikalouskovským tažením zviklat. Kdyby pevně stáli za tvůrcem své strany, tak by to bylo jednak pro TOP 09 mnohem lepší a zároveň by to bylo i čestnější. Jenže topkaři se v posledních volbách styděli dát svého lídra na billboardy a pak zkoušeli experimentovat s novým, poněkud marketingovým předsedou Jiřím Pospíšilem.

Nebudeme nyní mluvit delegátům dnešního sněmu TOP 09 do toho, koho mají volit předsedou své strany. Oba kandidáti na předsedu TOP 09, jak Markéta Pekarová, tak Tomáš Czernin patří k těm nejlepším lidem, jež česká politika a její demokratická část má. Oba zastávají stanoviska, která naše země nutně potřebuje pro to, aby neupadla do marasmu autoritářství a populismu. Vlastně je to zajímavý luxus, že předem nevíme, koho vlastně delegáti sněmu zvolí šéfem strany. V každém případě bude mít ale tento nový předseda TOP 09 složitou úlohu, jak existovat vedle silné osobnosti Miroslava Kalouska, jehož doba navíc v budoucnu téměř jistě znovu přijde.

Média ráda prezentují TOP 09 jako zraněnou a zesláblou formaci. Problémy TOP 09 jsou ale jako přes kopírák stejné, jaké má celá naše země. Zatlačení Topky na okraj spektra je důsledkem toho, že veřejný prostor zalehl gigantický novotvar Babišova ANO, který hubí svobodu. Jakákoli úvaha o tom, že by se dalo s tímto vetřelcem vyjednávat a dohodnout, je hloupou iluzí. Není tu jiná cesta, než tomuto vetřelci statečně čelit. Úloha TOP 09 v tomto zápasu o českou demokracii je ve spolupráci s ostatními demokratickými stranami zásadní a nesmírně důležitá. Věřme, že si toho jsou delegáti jejího sněmu vědomi. A důležitá je také další role Miroslava Kalouska. Nemáme tu bohužel nadbytek silných demokratických lídrů, a proto bychom si jich měli vážit.