Česká republika je pozoruhodná země. Během našich padesáti debat o obraně před manipulací a lží, které pořádáme po celé republice, jsem si mnohokrát uvědomil tu fascinující rozmanitost a krásu krajiny i kulturního dědictví. A také jsem si uvědomil, jak dobří lidé v této zemi žijí.

Jenže tato země je také zraněná. Ve dvacátém století jí těžce ublížily dva odporné totalitní režimy, které změnily její obyvatelstvo. Část lidí zmizela. Byla vyvražděna, vyhnána nebo utekla. Část lidí se oddala službě úřednímu zlu a největší část kapitulovala a mlčela.

Po listopadové revoluci jsme si mysleli, že se všechno bude ubírat směrem k solidní demokracii. Poslední desetiletí nás ale vyvedlo z omylu. Zranění naší země a naší společnosti je mnohem hlubší, než jsme si mysleli, a část obyvatelstva se velice snadno poddává novým uchvatitelům moci. Uchvácení moci se pozná podle nerespektu k pravidlům.

Prezident, který dvakrát nechal po dlouhé měsíce vládnout nelegitimní vládu bez parlamentního schválení, je špatným prezidentem a faktickým uchvatitelem nepatřičné míry moci.

Premiér, který si na cestě do politiky koupil média, aby mohl manipulovat veřejností, a který nastavil fungování státní správy tak, aby jeho firma mohla dojit veřejné rozpočty, je dalším uchvatitelem moci.

Česká republika nyní stojí na osudové křižovatce. Není náhoda, že si tu připomínáme volby v roce 1946, které vedly ke zločinnému režimu a k naprosté devastaci společnosti, hospodářství, devastaci našich měst, krajiny a zejména devastaci morálky. Pro pád do propasti se lidé mohou rozhodnout svobodně ve volbách. Část z nich neví, že slouží zlu, část slouží zlu ráda, protože se nechává při volbách vést motivem pomsty těm úspěšnějším.

Stojíme na křižovatce mezi důstojnou civilizací a temnou hloupostí. Síly temna jsou jasné. Je to současná mocenská garnitura, kterou podporuje náš otřesný prezident. Jsou to také extremistické strany a pidistrany zleva i zprava a hlavně podporované z Východu. Nyní máme mimořádnou šanci tento východní a autoritářský nápor zastavit. Máme ale také možnost se mu definitivně poddat.

Českou společnost nemůže zachránit nikdo z venku. Před pádem do propasti ji nemůže zachránit žádný mesiáš. Česká společnost si musí pomoci sama. A je tu jedna část národa, která na to má, aby zemi vyvedla z jejího zakletí. Jsou to nové generace mladých Čechů. Oni nemají na hlavě máslo z minulosti, nemají sklony k závisti, nenávisti a necítí žádnou nostalgii po starých časech. Vidí mnohem dál do světa a tyto volby se týkají jejich budoucnosti. Čím více mladých lidí půjde k volbám, tím lépe. Řekněme si to v našich rodinách a povězme to svým dospělým dětem. Přichází jejich chvíle, kdy je třeba převzít zodpovědnost a určit směr.

Tyto volby ukáží, jestli je fatální rozdělení společnosti ještě překonatelné. Jestli tu spolu ještě můžeme žít. Nemáme přitom žádné porozumění pro spoluobčany, kteří volí extremisty. A těžce snášíme, že jiní spoluobčané volí populisty, byť s nimi můžeme ještě vést dialog. Jestli se ale většina národa rozhodne pro nové autoritářství, pro omezování svobody a destrukci právního státu, pak bychom se ocitli v nové situaci, kdy si budeme muset vážně říci, zda nepřichází doba pro nový disent, pro občanský odpor vůči zlu a pro nové oběti pro tuto zemi. Chci tím říci, že jsou to opravdu vážné volby, v nichž jde o všechno.