„Chléb tam má cenu zlata. Za vlast už nikdo nebojuje.“ Manželka ruského vojáka popsala situaci na frontě

Za vlast už nikdo nebojuje. Ať se zeptáte kohokoli, každý jde do války, aby zlepšil blahobyt své rodiny. Z platu se tu nedá přežít. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa to řekla manželka ruského smluvního vojáka, který působí na Ukrajině, Taťána. Podle Taťány má chléb i voda na frontě cenu zlata.

Sergej, manžel Taťány, která pochází z regionu v severozápadním Rusku, v červenci loňského roku dobrovolně odešel do války, od podzimu je na Ukrajině. „Když je odváželi na první misi, neměli ani lopaty. Prostě je vysadili na prázdném poli,“ popisuje v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Její manžel strávil první noc v pytli na mrtvoly. „Vlezl si do spacáku, který si přinesl z domova, vlezl do pytle na mrtvoly, zapnul si zip, do pusy si dal trubičku a vystrčil ji štěrbinou ven, aby mohl dýchat,“ dodává.

Ruští vojáci podle ní na frontě nic nedostávají. „Žádné rukavice, žádné teplé spodní prádlo, žádná munice. Nedali jim ani lopaty. Ale dali jim pytle na mrtvoly,“ upozorňuje Taťána.

Za vlast už nikdo nebojuje

Za Ruskou federaci už prý nikdo nebojuje. Všichni muži jdou do války kvůli penězům. Podle zprávy britské rozvědky z loňského roku si ruští vojáci nižších hodností na Ukrajině vydělají o 118 800 rublů měsíčně (necelých 28 tisíc korun, pozn. red.) více než na začátku ruské invaze v únoru loňského roku. Ještě před začátkem invaze ruský prezident Vladimir Putin podle britské rozvědky poznamenal, že poručík dostává 81 200 rublů měsíčně (necelých 19 tisíc korun, pozn. red.). V říjnu roku 2022 roku oznámil, že i mobilizovaní vojíni budou dostávat 195 000 rublů měsíčně (zhruba 45 tisíc korun, pozn. red.).

„Ať se zeptáte kohokoli, každý jde do války, aby zlepšil blahobyt své rodiny,“ říká v rozhovoru Taťána. „Z platu se tu nedá přežít. Všichni mají děti, potřebují být oblečené a nakrmené. A všichni mají hypotéky do konce života,“ doplňuje.

Sama prý manžela od služby odrazovala. „Ale on je takový chlap. Když se rozhodne, že pojede, tak pojede. I kdybych padla na zem a prosila, stejně by jel. Jsem přece chlap, říká,“ popisuje Taťána. Plat, který na Ukrajině vydělá, prý přesahuje 200 tisíc rublů, což je trojnásobek toho, co by si vydělal v civilu. Ukázalo se ale, že polovinu těchto peněz musí rodina utratit za jídlo, oblečení a výstroj.

„Nejprve dostali nějaké střelivo. Ale když vyrazili na první misi, už byli roztrhaní. Museli si koupit nové boty, taktické rukavice, teplé spodní prádlo, vařiče na vaření. A tam se ceny hodně navyšují,“ popisuje běžnou rutinu na frontě.

Fleecový svetr prý ve městě stojí 700 rublů, v okolí fronty ale ceny sahají až k pěti tisícům rublů. „Rukavice stojí dva až tři tisíce. Dokonce i krabička cigaret se v těchto vesnických obchodech prodává za 300 až 400 rublů,“ říká Taťána.

Člověk si myslí, že budou držet spolu, a pak se stane tohle

I když ruský voják na frontě teplé oblečení má, nemusí to pro něj být žádná výhra. Podle Taťány je na frontě běžné, že si věci vojáci mezi sebou kradou. „Jednomu muži ukradli teplé taktické rukavice. Jinému zmizel batoh s novým teplým oblekem, když byl na misi. Vrátil se z boje živý, ale batoh byl pryč. Ptal se, kde je, a řekli mu, že shořel.“

I její muž na frontě přišel o své věci. V době, kdy byl na misi v první linii, mu jeho kolegové z armády ukradli všechny věci. „Některým lidem ukradli telefony a peníze ve vlaku, když jeli k jednotce. Některé z nich není dodnes možné kontaktovat. Člověk by si myslel, že budou všichni držet spolu, a pak se stane tohle,“ říká Taťána.

Za celou dobu, co je její muž ve válce, se jí podařilo poslat jen jeden balík s léky proti bolesti, antibiotiky, katétry, vatou, obvazy, škrtidly a injekčními stříkačkami. Sama říká, že na frontě nic nemají, ani pořádné jídlo. „Chléb tam má cenu zlata. A voda také. Na dva tři týdny je hodí do první linie a přežívají, jak můžou.“

Velení jednotek prý vojákům slibuje odpočinek, ale nakonec jsou posláni zpět na frontu, odkud se už mnozí nevracejí. „Po první misi byla přeživším slíbena doba odpočinku v délce dvou týdnů až 45 dní, ale byli ošizeni. Po čtyřech dnech byli na tři týdny vrženi do první linie. A to bez jakéhokoli vybavení,“ popisuje zkušenosti svého muže. A pokud voják na frontě padne, jeho rodina nedostane nic.

„Žádné tělo, žádný kufr. Rodina nedostane nic. Jeden z manželových spolubojovníků má v hlavě střepinu, další má přetrhané kolenní vazy, někdo má zlomené ruce, nemůže ohnout záda, nevidí. A pak jsou tu nejrůznější související nemoci. Zánět prostaty, hemoroidy, zápal plic. Je to neustálá bolest,“ vypráví Taťána.

Její muž tvrdí, že vojáky na frontu odvážejí jako na maso. „Říká, že jestli je ještě jednou pošlou na misi v takovém stavu, bude to určitě jeho poslední cesta,“ obává se o svého manžela. Vojáci ale podle ní nesmějí mrtvoly odklízet. Velitelé totiž tvrdí, že Ukrajinci jen čekají, až budou moci udeřit do shluku lidí a udělat masový hrob.

Navzdory všem hrůzám, kterým čelí armáda, Taťána zdůrazňuje, že její manžel a další smluvní vojáci nehodlají utéct a budou bojovat až do konce. „Nikdo nebude utíkat. Všichni se shodnou na tom, že půjdou dál. A půjdou dál. Protože jsou to muži,“ vysvětluje Taťána.

Manželky vojáků protestují

Manželky a partnerky Rusů bojujících na Ukrajině v listopadu loňského roku zveřejnily petici. V ní požadovaly návrat svých manželů a partnerů domů a ostře kritizovaly ruské úřady i ruského prezidenta Vladimira Putina. S odvoláním na manifest žen vojáků a související petici o tom informoval portál Meduza.

Manifest zveřejnil kanál Puť domoj (Cesta domů) na sociální síti telegram, který sdružuje manželky a partnerky mobilizovaných vojáků. „Vy*ebali s námi a s vámi taky vy*ebou,“ stojí v manifestu zveřejněném ve čtvrtek. „Pamatujeme si, jak prezident sliboval, že rezervisté nebudou povoláni, že úkoly speciální vojenské operace budou plnit pouze dobrovolníci z řad profesionálů. Ale potom naše milované odvezli na Ukrajinu. Ukázalo se, že sliby byly plané,“ uvádí také manifest.

Ženy ve zveřejněném textu mimo jiné kritizují i omilostňování ruských trestanců, kteří se zúčastnili bojů na Ukrajině. Poukazují přitom na nedávno medializovaný případ muže, který získal milost poté, co byl odsouzen za rituální vraždy spojené s požitím části těl obětí. „Je ironické, že ženy brečí samy doma, děti rostou bez otců a mnohé z nich už jsou sirotci. A satanistický kanibal, který se po prvním pobytu ve vězení ukázal jako recidivista, byl přitom po půl roce osvobozen, protože během speciální vojenské operace vykoupil své masové vraždy,“ uvedly autorky manifestu.

Související petice požaduje ukončení časově neomezené mobilizace. Její autorky a autoři uvádějí, že jim nejde o destabilizaci politické situace v zemi.