Andrej Babiš (ANO) v soudní síni jako obžalovaný v kauze Čapí hnízdo. FOTO: ČTK / Vondrouš Roman
FOTO: ČTK / Vondrouš Roman
Probíhající proces s Andrejem Babišem obnažil nenormálnost (přesněji absurditu) našich mediálních, justičních i obecných poměrů. Souzen tu není nikdo jiný než faktický majitel i konečný „beneficient“ mediální divize velkopodniku Agrofert, tj. také mediální skupiny MAFRA, která dnes a denně válcuje veřejné mínění. A tak o procesu se zlodějem dotací tu „objektivně“ referují propagační věstníky samotného zloděje, reprezentované Mf DNES, Lidovými novinami, Rádiem Impuls (druhá nejposlouchanější rozhlasová stanice v zemi), deníkem Metro, Týdeníkem Televize a mnoha dalšími. MAFRA je vlastně mnohohlavá saň z mediální stáje obžalovaného. Tato stáj se přitom sama pyšní, že je u nás bezkonkurenčním lídrem trhu: trhu s informacemi.
Místo toho, aby nezávislá média byla té či oné vládnoucí garnituře kvalifikovaným oponentem, v našem Absurdistánu jsou většinová média placená, řízená, a tudíž bezpodmínečně závislá na souzeném dotačním podvodníkovi. A ať už domácí proces s ním dopadne jakkoli (nedělám si nejmenší iluze), jedno je jasné už teď. Babišem se symbolicky završuje bludný kruh české imitované demokracie a médiokracie, který bychom symbolicky mohli načrtnout jako cestu „od Václava Havla přes klientelistickou Klauzemánii až k eurozloději velkého formátu“. Cestu k někomu, komu výuční list psala sama StB. A takový šibal se čerta stará o to (a s ním i jeho mediální lží denně krmené ovečky), že shodla-li se v poslední době Evropa prostřednictvím europarlamentu takřka jednomyslně na něčem, pak na tom, že český expremiér je prostě podvodník.
Už fakt, že se s tímto stavem většina infikovaných médií a stále více apatické české veřejnosti smířila (viz poslední volby i prezidentské preference), je krutou diagnózou naší choroby. Jméno té choroby je lhostejnost – a jejím příznakem je otázka, kterou si možná právě teď klade i zívající čtenář: Dobrá, a co má být? Tohle všechno dávno víme, to už je nuda – a co já s tím?
Zde je pro zívajícího čtenáře patero návodů k možné terapii:
1/ Za žádnou cenu nepřispívej, ani do Dopisů čtenářů, do žádného z plátků, jež patří Burešovi. Neutěšuj se lživými obezličkami, že jde o „značku“, o médium s „úctyhodnou kulturní tradicí“ (LN). Že jde o médium zdobené jmény jako Karel Čapek nebo Eduard Bass. Věz, že Babiš toto ctihodné médium na dlouhou dobu zhanobil. Měj na paměti, že jiný hvězdný přispěvatel tohoto média, Ferdinand Peroutka, za okupace odmítl, i při zachování názvu svého časopisu Přítomnost, dokonce i nabízené propuštění z koncentračního tábora. Za cenu, že by svým jménem „přikryl“ kolaborantský obsah periodika. Nic ti to nepřipomíná?
2/ Za žádnou cenu tyto plátky ani nekupuj, byť by stály třeba jednu korunu. A samozřejmě je ani nikde nepropaguj, v hospodě ani v jiných médiích, jako to pravidelně, neznámo proč, činí i veřejnoprávní Mozaika na Vltavě. Jsou jiné možnosti, jak se k jejich obsahům dostat, než házet mince do bezedné kapsy zloděje dotací i zloděje duší.
3/ Za žádnou cenu nevystupuj, nevolej, nemailuj, netelefonuj do Rádia Impuls, abys nijak nezvyšoval jeho „rating“. Nepovoluj tomuto médiu, pokud to jen trochu jde, uvádění svých skladeb či jiných projektů. Tomáš Klus se svým bojkotem Burešových médií budiž ti v tom příkladem.
4/ Nedávej těmto médiím rozhovory, fotky, fejetony, básně, kresby, vtipy ani jiné autorské formáty. Uvědom si, že čím kvalitnějšími autory se bude MAFRA prsit, tím větší bude fíkový list, jehož jediným účelem bylo, je a bude je zakrýt Burešovu hanbu. To se i ty, jakož i jiní zbylí kvalitní autoři (určitě uhodneš, koho mám na mysli), byť jen stéblem, hodláš podílet na rýsující se definitivní degradaci prezidentského hesla o vítězící pravdě? Bude-li napřesrok estébák svým zadkem hanobit Hrad českých králů, budeš na tom i ty mít svůj (mini?) podíl.
5/ Jsi-li redaktorem, editorem nebo moderátorem, všude, kde to půjde, uváděj Burešem koupené mozky z jeho stáje sdělením typu, že „slovo dostává“, „hostem debaty je…“ – redaktor mediální divize Agrofert, t.č.ve svěřeneckých fondech obžalovaného A. B. Udělej si z tohoto sdělení pravidlo, používej ho vždy a všude.
Je to úplné minimum, co ještě můžeš (můžeme) udělat pro to, abychom si nemuseli za rok všichni rvát vlasy. A do smrti si pak nevyčítali, že jsme tomu, byť třeba v dobré víře o „nepolitické“ kulturní službě, nezabránili.
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
