Vladimir Putin, fotomontáž. FOTO: aTeo/se svolením autora
FOTO: aTeo/se svolením autora
NÁZOR / Speciální volební operace, tak jak se vyvíjí, stále více ztrácí zábrany a zdání demokracie a ukazuje svůj původní brutální účel. Legitimizace zachování moci v rukou Putina a jeho čekistické bandy; zachování Ruska v jeho současných hranicích za každou cenu.
S ničím jiným než s udržením Putina a pokračováním imperialistických ambicí se nepočítá. A kandidatura Borise Naděždina na ruského prezidenta je toho důkazem. Tyto dva cíle jsou navíc vzájemně propojeny, což začíná být každému jasné. Dosažení těchto cílů je možné pouze prostřednictvím hlavních ruských hodnot – cynismu a licoměrnosti. Vše ostatní je podřadné.
Dvouhodinový rozhovor ruské opozice à la Navalnyj, Chodorkovskij, Jašin a další, kteří chtějí zachovat Rusko, je toho zbytečným a názorným potvrzením. I Západ, vyzbrojený Occamovou břitvou (zásadami racionálního myšlení, pozn. red.), nadále hledá jednoduchou odpověď na ruskou otázku a věří v ruský zázrak. Nemá smysl analyzovat čtyři ruské zázraky, které se spojily v jednom Borisovi, na jednom místě a v jednom čase. Jsou to:
– nominace
– vznik týmu
– objevení peněz
– Borisovo požehnání ke sběru podpisů
Pátý ruský zázrak, potvrzení kandidatury, se však nekonal. Navzdory všemu. Především navzdory umění samotného Naděždina při plnění jeho role kremelského protiválečného šaška. Jeho kandidatura je nezávislá a on vůči ruské opozici nemá žádné závazky. Ovšem čekisté by mu na to nemuseli tak rychle skočit. I když tvrdí „jsem kategoricky proti Majdanům a revolucím“. Jeho slova „rána legitimitě voleb a legitimitě vlády bude mnohem menší, pokud budu zaregistrován“, ve skutečnosti znamenají naprosté zoufalství a selhání. O tomto šaškovi se prostě nemá smysl vůbec bavit. K pochopení jeho role se stačí pozorně podívat na jeho tvář. Ty úlisné úšklebky a úsměvy mluví samy za sebe. Problém však je v něčem jiném.
První a nejdůležitější věc je, že synchronní propagace Boriska není nic jiného než pokus ukázat světu, že tito lidé ještě existují a údajně se hlásí k lidskosti.
Lze si vážit každého jednotlivého člověka, který se postavil do fronty na naději. Možná má každý z nich v srdci dobré úmysly, ale v kombinaci s nimi je to jenom bezduchý dav. Za druhé, i tento dav ve své masovosti vychází z toho, že:
- „Krym naš“ možná není tak úplně náš, ale přinejmenším je krymský.
- Ukrajina je ve válce jen kvůli podpoře Západu, a pokud tato podpora nebude nebo pokud bude mít povolnějšího prezidenta, někoho takového, jakým je bývalý Zelenského poradce Oleksyj Arestovič, Rusko se se Západem snadno dohodne. A většina těch, kteří podpořili Naděždina, si myslí totéž.
- Územní celistvost Ukrajiny v hranicích roku 1991 je samozřejmě možná, ale pouze na základě rozhodnutí obyvatel okupovaných území a v souladu s ruskou ústavou. I to tvrdí Naděždin. Tedy jak tento šašek neváhá říci, jako prezident této barbarské země bude muset ještě přesvědčit parlament, aby za tímto účelem změnil ústavu atd. Je možné si vůbec představit situaci, kdy by barbarský pololid uznal právo obyvatel nejen Doněcka, Luhanska, Krymu, ale i Chersonu a Záporoží být součástí Ukrajiny?
- Protože prý Rusko nelze vojensky porazit, není tento lid proti tomu, aby měl říši jako za Alexandra III.
Tyto názory by měly konečně osvítit vůdčí mozky Západu v odpovědi na otázku, čí je to válka? Je to válka barbarského obyvatelstva, především Rusů, za účelem dosažení jediných cílů, kterým rozumí, a proto je považují za racionální. Když Putin mluví o nutnosti chránit Rusy žijící v nepřátelských státech, nemyslí na lidi, ale na hranice. A to je pro většinu tohoto národa pochopitelné a příjemné. Tato stanoviska by měla Západu pomoci definovat jeho postoj k ruské opozici.
Existují pouze tři platformy, které jsou pro bojkot voleb, pro obnovení Ruska, ale ve skutečnosti pro jeho rozpad. A to jsou Ruský dobrovolnický sbor (RDK), Legie svoboda Rusku (LSR), sibiřský a čečenský prapor.
Jinými slovy, Putina budou důsledně nahrazovat stejní imperialisté bez ohledu na příjmení, a dokonce i národnost. Koneckonců imperialisté narození v Rusku, bez ohledu na to, zda patří ke Kremlu či k tzv. opozici, jsou pro zachování impéria a pro to, aby žádný z jeho regionů nebo národů nebyl propuštěn na svobodu. Kremelská banda totiž postrádá jakékoli morální zábrany a člověk by na její sladkobolné lži neměl skočit.
Boris Němcov vytvořil skutečnou naději a Boris Naděždin ji prodal Kremlu. Tento lid však nezná ani morálku, ani důstojnost. Má pozoruhodnou tendenci rychle sklouznout dolů z jakékoli výšky, na kterou mu někdo jiný pomohl vystoupit.
Kdo je tedy v Rusku stoprocentním ruským vlastencem? Jak na to mají reagovat Tataři, Baškirci, Čečenci a další národy? A proč se přehnaný ruský patriotismus nijak neprojevuje na životní úrovni na ruském venkově, bez ohledu na tamní zdroje? Stoprocentní ruský patriot si samozřejmě ani nepřipouští myšlenku, že by si lidé v nějakém typickém ruském regionu tuto otázku položili. A proč jdou všechny naše zdroje do Moskvy a my jsme za to dříve dostávali haléře a teď dostáváme rakve? Diskuse na toto téma by byla velmi zajímavá.
Všichni by měli přijít a demonstrovat. To je vlastně jediný úkol, který by měl být splněn. O zbytku už bylo rozhodnuto. Oni samozřejmě dobře vědí o masových protestech v hlavních městech regionů a mají z nich panickou hrůzu. Kdyby v poledne lidé protestující proti válce nešli do volebních místností, ale místo toho obklíčili Kreml, Státní dumu a Putinovu rezidenci v Novo-Ogarjovu a nerozešli by se, dokud by putinovští gangsteři ve strachu neutekli, byl by konec vlády temna. Ale po tom zatím nikdo nevolá. Ani Překrásné Rusko budoucnosti (PRB), ani Státní rada, ani rytíři, kteří chtějí sekat hlavy drakům. A to všechno proto, že si to uvědomují. Země a režim tak mají všechny předpoklady k tomu, aby se časem zhroutily najednou.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
