Ilustrační foto. FOTO: FORUM 24/vytvořeno Image Creator Bing
FOTO: FORUM 24/vytvořeno Image Creator Bing
NÁZOR / Instalatér Ivanov pronesl větu: „Celý systém je prohnilý! Celý systém je třeba změnit!“ Byl pak odsouzen k trestu smrti. Tolik stará sovětská anekdota. Ivanov měl na mysli systém trubek a režim si to vyložil jinak. Ale stejně to souvisí. Série komunálních nehod po celém Rusku vyvolala živé komentáře z různých stran. Jak z hlediska udržitelnosti Putinova režimu, tak z hlediska volebních rizik. Je však legitimní zaujmout poněkud širší pohled. Přinejmenším ze tří úhlů pohledu.
Záchrana před zmrznutím je nejdřív záležitostí těch, kdo mrznou. Jsou to lidé, kteří zažívají vážné nepříjemnosti a v ruském klimatu se někdy ocitají na hranici přežití. A to se děje každým rokem ve stále větším měřítku. Nemají příliš na výběr – od vytápění táborovými ohni až po ubytování u příbuzných nebo v dočasných ubytovacích zařízeních. To je často doprovázeno značnými materiálními škodami v případě rozmrazování topných a vodovodních systémů, které zpravidla nikdo nikdy nenahradí.
Naprosto stejné přírodní podmínky ve Skandinávii, v pobaltských státech (navzdory jejich sovětské minulosti) nebo Kanadě ovšem neznamenají takovou katastrofu jako v Rusku. Jsou buď nemožné, nebo jsou považovány za vážné události, které znamenají důkladnou a politickou odpovědnost úřadů závislých na voličích platících daně a hmotnou odpovědnost dotyčných firem.
V normálně organizovaném systému státní správy jsou pravomoci místních orgánů a racionálně organizovaná služba poskytující služby za tržních podmínek zcela dostačující. To znamená, že normální život nezajišťují jen trubky nebo exekutoři, ale především instituce.
Protože však instituce byly v Rusku zničeny, jsou kalkulace, že by komunální problémy i v moskevské oblasti mohly Putina ve „volbách“ výrazně ohrozit, buď sny, nebo iluzemi. Mrznoucí učitelé se budou zfalšovaných voleb stejně účastnit. Není v silách jejich mysli udělat něco jiného.
Putinovu moc mohou ohrozit pouze výrazné problémy v Moskvě a Petrohradě.
Navzdory realitě obyvatelstvo žijící v bavlnce, zčásti díky zvláštnostem mentality, zčásti díky úsilí propagandy, stále věří, že stát může nahromaděné komunální problémy vyřešit. Státem myslí především Putina, který prostě zneužívá důvěry poslušného lidu. Mluví o šílených tocích peněz určených na tyto potřeby, diskredituje malé podniky, které jediné jsou schopny tyto problémy řešit, a samozřejmě jednoduše lže.
V Klimovsku je mrznoucí město výsledkem důsledného řízení takových státníků, jako je generál Škirko, bývalý Putinův strážce a kriminální mozek, který byl dlouhou dobu také plukovníkem FSB.
V Lipecku se město dostalo do stavu zvýšené pohotovosti (kvůli čemu?) v důsledku havárie na sítích společnosti PJSC Quadro, kterou vlastní Rosatom.
Copak stát v těchto případech nestačí? Stát reguluje ceny. C. Stěpašin z pověření kremelské OCG dohlíží na stovky miliard rublů, které jsou ročně přidělovány do sektoru bydlení a veřejných služeb. Prakticky všude jsou města a městské části řízeny starosty či gubernátory, kteří jsou členy strany Jednotné Rusko. Podle všech odhadů však přesto sektor bydlení a komunálních služeb úspěšně degraduje, procento opotřebení roste a lidé by si měli uvědomit, že tato situace se bude jen zhoršovat. Není z toho totiž žádné východisko.
Proč jsem takový „optimista“ jako instalatér Ivanov ze staré anekdoty? Korupce samozřejmě pohlcuje téměř 50 procent prostředků, instalatéři se raději stali vojáky štěstěny, než aby točili ventily, a Kreml bral prostředky na válku z regionů. Ale představte si na chvíli, že tomu tak není, že je najednou všechno jako za našich předků. A ještě lépe. Zima, Navalnyj, PRB (pěkné Rusko budoucnosti). Státní rada točí levotočivé zatáčky. Co se změní, kromě zpomalení tempa degradace?
Zkusím se opřít o autoritu Isaaca Newtona.
Za prvé, ruský sektor bydlení a veřejných služeb se vyvíjí setrvačností. V důsledku toho, veden prvním Newtonovým zákonem, se sektor bydlení a veřejných služeb nadále udržuje ve svém stavu neboli rovnoměrném a přímočarém pohybu ve směru degradace, protože není působícími silami nucen tento stav změnit. V tomto případě každý, kdo slibuje transformaci nebo zachování impéria ve snaze dodat LCX zrychlení, zcela jistě narazí na druhý Newtonův zákon. V inerciální vztažné soustavě je zrychlení, které hmotný bod o konstantní hmotnosti získá, přímo úměrné ekvidistanci všech sil, které na něj působí, a nepřímo úměrné jeho hmotnosti.
Pod silou si představme peníze a pod hmotností ruskou bytovou a komunální společnost. Pak máme před sebou proměnlivou (rostoucí) masu problémů v odvětví bydlení a komunálních služeb, pro jejichž rozvoj ve stejném směru je zapotřebí rostoucí množství finančních prostředků.
Představme si sílu jako peníze a masu jako ruský sektor bydlení a veřejných služeb. Pak máme před sebou proměnnou (rostoucí) masu problémů v sektoru bydlení a veřejných služeb, pro jejichž rozvoj je zapotřebí rostoucí množství finančních prostředků. Sektor bydlení a veřejných služeb je černou dírou, která táhne Rusko ke dnu. A vůbec zde nejde o trubky, ale o technologickou zaostalost a k zániku odsouzený systém řízení. Sektor bydlení a komunálních služeb nejsou jen trubky, ale především technologie z minulého či předminulého století, umělé stavby, včetně těch nových, zanedbávání energetické účinnosti a tak dále.
Uvedu dva jednoduché, ale názorné příklady z vlastní zkušenosti. V roce 2012 nabídla skupina skandinávských bank společnosti VTB-Capital cílené finanční prostředky (jednu miliardu dolarů) na modernizaci energetické infrastruktury severozápadního Ruska s cílem snížit škodlivé emise do ovzduší. Realizace tohoto projektu byla nabídnuta mé společnosti. Přestože tato částka představovala zhruba čtvrtinu ročních výdajů ruského rozpočtu na sektor bydlení a veřejných služeb, nebylo možné realizovat ani jeden projekt. A to z velmi triviálního důvodu.
Tyto peníze nebyly určeny k utracení. A protože tomu tak bylo, byli Putinovi karelští pozorovatelé A. Chudilainen a O. Gromov, kteří požadovali blokový balík ve správcovské firmě zdarma, mnou posláni dobře známým směrem a o strukturách prokremelských oligarchů A. Mordaševa, A. Usmanova a R. Abramoviče se ani vážně neuvažovalo. Nemá smysl jmenovat další jména.
A nejde jen o korupci. Je to především problém moci, problém toho, že obyvatelstvo Karélie je na Kremlu závislé. Mimochodem, v Kostomukách vlastně téměř žádné problémy s trubkami nejsou. Protože je položili Finové na přelomu 60. a 70. let. Ale zároveň je tarif za dodávky tepla nejdražší. Je to proto, že teplo mají na starosti Rusové.
Další typický příklad. V době, kdy byl Dmitrij Medveděv relativně normální člověk, byl zahájen projekt Skolkovo. Spolupráce oligarchů Vekselbergů, Šuvalovů a Abramovičů na jedné straně, dokonce i střízlivého Medveděva na straně druhé a korporace čekistů na straně třetí samozřejmě nemohla z principu přinést nic dobrého. V tu chvíli se však vynořila zajímavá myšlenka. Její smysl se odrazil v hesle: „Intelektuální město – intelektuální infrastruktura!“
Navrhli jsme vedení Skolkova, aby využilo švédské zkušenosti. Švédsko v té době realizovalo několik PPP. Jejich smysl spočíval v tom, že švédská vláda a řada známých a renomovaných společností (ABB, Grundfos, Danfos, Fortum atd.) společně investovaly do projektu rekonstrukce starého královského přístavu ve Stockholmu, jehož výsledkem měl být vývoj technologií a modernizace infrastruktury tak, aby tato zařízení mohla fungovat bez vnějších zdrojů energie a bez komunikací. Návratnost projektu měla být prostřednictvím prodeje inovací. Něco podobného jsme navrhovali i my. Speciálně pro tento účel bylo vytvořeno mezinárodní konsorcium známých firem: ABB, Grundfos, Metso, Danfos.
Dokonce jsme vypracovali návrh technického řešení, které zahrnovalo audit všech nejúčinnějších a nejmodernějších technologií v oblasti energetické účinnosti, spolehlivosti a bezpečnosti. Skolkovo za to zaplatilo nějaké peníze. Ale nikdo z těch, kteří hlásali inovace, z toho nic nepotřeboval.
Z výše uvedeného lze oprávněně vyvodit následující závěry. Rusové žijící v Novosibirsku, Tomsku, Vladivostoku, Moskevské oblasti, obyvatelé národních republik, mají v 21. století právo žít v normálních lidských podmínkách. Ruský svět, jehož vrcholným ekonomickým myšlením v posledních téměř 30 letech bylo dodávat ropu do Číny, jehož vrcholným humanitárním myšlením byla myšlenka zmrazení Evropy, jehož vrcholným politickým myšlením byla válka, není schopen za žádných okolností toto právo zajistit a tuto možnost realizovat.
Každý, kdo žije v Rusku, si musí uvědomit, že jeho „svět je ostrůvkem bolesti plujícím v oceánu lhostejnosti“. Proto jedinou cestou, jak na tomto území normálně žít, je spojit se se všemi obyvateli svého regionu či své republiky – stát se pány svých zdrojů, využívat je především ve svém zájmu, nikoliv v zájmu těch, kteří o to z nějakého důvodu nestojí, vzít si Moskvu do služeb svých zájmů za smluvních podmínek a nebýt na ní závislí.
Nejzávažnější „černou labutí“ je ruský sektor bydlení a veřejných služeb. Je však schopen vyvolat jak ruskou vzpouru, nesmyslnou a nemilosrdnou, tak ruské potíže, během nichž se naskýtá šance na racionalizaci tohoto území.
V současnosti je obyvatelstvo Ruské federace jako celek „obluda – zlomyslná, obrovská a štěkající“. Přitom racionalita a civilizovanost jeho volebního chování je nepřímo úměrná úrovni moci. Pokud si uvědomí, že na jeho rozhodnutí něco závisí na nejnižší úrovni (a většina komunálních problémů je o funkci místní samosprávy), pak okamžitě existují všechny šance na vznik dobra ze zla. A v důsledku toho i snížení úrovně zla. Nic jiného nelze navrhnout.
Generál Mráz tak může mít šanci stát se hlavním racionalizátorem Ruska.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
