Komunistická Čína se nadále opovažuje zasahovat do věcí naší země, do kterých jim nic není. V tomto případě se Číňané pokoušeli v Praze dosáhnout zrušení výstavy MADe IN CHINA s díly nepohodlného čínského umělce.
Kurátorka výstavy Michaela Šilpochová říká: „Den před zahájením výstavy nás kontaktovala čínská ambasáda. Zatelefonovali mi na moje číslo, které není veřejně dostupné. Zástupkyně kulturního oddělení ambasády. Měla čínské jméno a mluvila česky. Oznámila mi, že doufají, že výstavu nebudeme realizovat. Neboť se dotýká jejich citů a významně poškodí vztahy mezi oběma zeměmi. Opakovala to pořád dokola, nic víc jsem se nedozvěděla.“
Výstava v DOXu se jmenuje MADe IN CHINA a některé exponáty jsou vytvořené, jak je dnes u podobných velkých výstav žijících umělců stále častější, přímo pro ni, k aktuální situaci, ve které svět je. Je první soubornou výstavou děl čínského umělce, aktivisty, který (z důvodů pro generaci vyrostlou v komunismu plně pochopitelných) vystupuje pod pseudonymem Badiucao. Přestože jistě Číňané mají zmapovanou celou rodinu, je asi obecně v atmosféře dnešní Číny pro vaše příbuzné lepší, když nemají stejné jméno jako vy, v tomto případě umělec žijící v Austrálii. Zmapovaného má čínská rozvědka Badiucaa nesporně, jde o rodící se hvězdu, která ve výtvarném světě budí velké naděje celosvětově. A je to umělec angažovaný, protože bohužel na větší části naší planety panují režimy, proti kterým se umělci z té postižené země svou prací prostě vyjádřit musí, není jiné cesty. Říká se tomu kategorický imperativ, případně – po česku – vyšší princip mravní. V Číně dnes není epocha, kterou by vyjadřovala nejlépe kresba luční kobylky tuší, ale doba spojená s tvářemi Putina a Li Kche-čchianga, čínského premiéra.
Badiucao je umělcem třetího tisíciletí, je se svou tvorbou plně propojený s kyberprostorem, mezinárodně se prosadil hlavně díky sociálním sítím. Vystupuje proti všem formám ideologické či morální totalitní kontroly uplatňované politickou mocí, vystupuje proti čínské cenzuře a manipulaci s historickou pamětí. Vytváří kampaně, věší plakáty na veřejných místech, ilustrace vystavuje online. Jeho vizuální jazyk „socialistické pop kultury“ sarkasticky evokuje komunistickou propagandu, napodobuje její grafický styl, barevnost a tóny. Ale naplňuje jejich symboliku pravdivým obsahem, který nabyly. Což soudruhy poměrně dost hněte, ne-li víc.
Výstava je interdisciplinární, jak je u dnešních výtvarníků zvykem. Grafika, malby i další výtvory mají jako téma porušování lidských práv, cenzuru a zcela nadbytečné, navíc brutálně vymáhané covidové lockdowny v Číně. Kritizoval represi disentu v Myanmaru (kde v loňském roce, plně v médiích překryt covidem, proběhl vojenský převrat), násilnou „kulturní asimilaci“ Ujgurů či potlačování protestů proti rostoucímu uplatňování komunistické čínské moci v Hongkongu. Výstava zahrnuje i práce, kde Badiucao reflektuje válku v Ukrajině.
Ač nejsem umělcem, s některými se kamarádím. Takže když mi Pavel Opočenský poslal tuto zprávu, nejprve jsem ověřil, zda nejde o anekdotu, a pak se mi lehce zvedl žaludek. Následkem Putinovy agrese proti Ukrajině jsme zapomněli, že Rusko není jediným subjektem, který nám, našemu civilizačnímu okruhu, jde po krku.
Čínští komunisté: Zrušte tu výstavu!
Vyvinul jsem horečnou aktivitu při snaze protlačit informaci, že bych o věci rád pro FORUM 24 napsal, přes generaci mých kamarádů ze světa umění do světa „lidí od umění“ dnešní generace, a v jednu hodinu odpoledne se mi ozvala kurátorka výstavy slečna Michaela Šilpochová. A řekla mi to, co je v článku výše.
Z čínské ambasády, reprezentanta Ústředního výboru komunistické strany Číny, jí zavolali, ať zruší výstavu. Soudruzi si dovolují v Praze, v České republice, někomu „domlouvat“, jak má či nemá, či případně smí či nesmí dělat výstavu? Jazykový kodex FORA 24 mi nedovoluje konkretizovat, kam se za podobné nevyžádané rady posílá jedinec, ze kterého padají. Pokud se takové zásadní neslušnosti dopustí prostřednictvím své zaměstnankyně reprezentant cizí země, je to absolutní drzost. Chucpe, nedodržování elementárních hranic druhých.
Jako když vám soused, co bydlí nad vámi, večer zazvoní u dveří a začne vykládat, že nesmíte smažit řízky. Cítí je a nevoní mu, protože je vegan. Má-li Komunistická strana Číny potřebu hovořit do umění, ať si nechají v Pekingu nově vymalovat Ústřední výbor. Je to jejich schůzovna. Pokud takový požadavek vypustí v cizí zemi, je to nehoráznost, jakou jsem naposledy slyšel z Ruska. Někdo z Putinových soudruhů nazval útok na Ukrajinu „kárnou výpravou“ – jako by Putinovo Rusko bylo nějakým šafářem, vrchností, a mělo by pravomoc Ukrajincům něco radit či je dokonce kárat. Číňané udělali přesně to samé. Musíme se rázně, diplomatickou cestou, ozvat, a žádat po čínské straně vysvětlení a omluvu.
Ptám se kurátorky, zda výstavu zruší: „Výstavu rozhodně rušit nebudeme, zahájíme v termínu, a v DOXu bude k vidění do 28. srpna.“
Začala ve čtvrtek 12. 5. v 17 hodin. A myslím si, že je důležité nezapomenout kvůli Putinovi na hrozbu čínských komunistů. Vymírající Rusko je hrozbou jen kvůli svým jaderným zbraním, Čína je supervelmoc. A je třeba si dobře pamatovat, že ti dva gentlemani, které výstava prezentuje, patří k sobě. Vladimir Putin a Li Kche-čchiang. Když jsem v létě 1989 uviděl fotku ohořelého těla člověka, kterého čínští komunisté zavraždili při potlačování studentských bouří – událostí kolem náměstí Nebeského klidu, udělalo se mi fyzicky špatně.
Pokus čínské ambasády nesmíme nechat bez odezvy, stejně jako u Ruska zde platí, že rozpínavost čínských komunistů je bezbřehá, není-li proti ní zvenčí postavena tvrdá a nekompromisní hráz. Proto prosím pana premiéra, aby si předvolal čínského velvyslance k vysvětlení cenzurního pokusu čínského velvyslanectví. A poslal jej s jeho požadavky na dramaturgii výstav v DOXu přesně tam, kam nemohu napsat.