Bývalý prezident Václav Klaus i jeho nástupce Miloš Zeman mají řadu nápadů, kde všude po světě by měly české podniky investovat a kam by měly vyvážet zboží. Má to jen jeden malý nedostatek. Ani jeden není manažerem žádné firmy, která by mohla takové nápady uplatnit a vyzkoušet tak, jestli byly nosné.

Nebylo by však spravedlivé kritizovat je, že se snaží centrálně plánovat zahraniční obchod. Pokud snad měli občas méně chytrý nápad, firmy zkrátka nemusely reagovat. Ale jejich ekonomická diplomacie jistě pomáhala. Jen by bylo vhodnější, kdyby si firmy samy řekly, ve kterých státech potřebují helfnout.

Prezident Klaus byl fascinován mimo jiné Brazílií. Současná hlava republiky se soustředí na Čínskou lidovou republiku (ČLR) a také na středoasijské diktatury. Má to svou logiku. V diktátorských státech tohoto typu často potřebujete, aby se vás někdo zastal, jinak nezískáte potřebná povolení. Miloš Zeman je navíc fanouškem ruského prezidenta Vladimira Putina, jehož velkou snahou je právě vybudovat společně s běloruským a středoasijskými diktátory Euroasijskou hospodářskou unii.

Jak vypadají naše obchodní vztahy s ČLR? Nestojí to za řeč. Česká ekonomika je naprosto životně závislá na dovozech a vývozech. Více než 80 % zboží však vyvážíme do jiných států Evropské unie, byť ještě před takovými deseti lety byl podíl vývozu do EU na celkovém vývozu ještě o pár procent vyšší, než je dnes. Podíl vývozu do ČLR tvořil ještě před deseti lety pouze 0,4 %. Pak se zejména za vlády Mirka Topolánka zvyšoval, takže nyní představuje 1,1 % z celkového vývozu.

Zato dovoz zboží pod každému jistě známým označením „Made in China“ tvoří nezanedbatelnou část našich přeshraničních nákupů. Podíl čínského dovozu k nám tvořil 6 % v roce 2006, zatímco za prvních osm měsíců roku 2016 již více než 12 %.

Máme tedy s ČLR pěkně velký obchodní deficit. Je to chyba, jak tvrdí mnozí ekonomové? Samozřejmě, že není. Co je špatného na tom, že si kupujeme levné čínské zboží? Využíváme toho, že mají v ČLR levnou pracovní sílu. Čínské výrobky jsou levné také proto, že si tam nedělají moc starostí s péčí o přírodu a o životní prostředí obecně a stejně tak nemají, na rozdíl od EU, nákladná pravidla pro práci s chemickými látkami.

Problémem čínských výrobků však může být jejich kvalita. Ať si každý sám posoudí podle svých zkušeností, jak kvalitní jsou výrobky označené jako čínské. Nepodlehněme však pokušení neúměrně zpřísňovat pravidla pro kvalitu produkce. Nikdo z nás asi není ochotný kupovat zdravotně závadné výrobky. Jinak však mají nekvalitní výrobky (ať už odkudkoli), pokud si nehrají na zboží kvalitní, právě tu výhodu, že jsou levné. Případné klamání zákazníků je výzva spíše pro české obchodní inspektory než pro čínské vedení.

Ani s čínskými investicemi u nás to není žádná sláva. Zatím se podle ČTK, která se odvolává na různé firmy i analytiky, ani zdaleka nenaplňují očekávání našeho pana prezidenta, nehledě na to, že se od počátku nutně jednalo o bouři ve sklenici vody. I kdyby u nás Číňané investovali do roku 2020 až 232 miliard korun, jak tvrdí prezidentská kancelář, a i kdyby měly tyto investice velmi slušnou výnosnost, budou roční výnosy činit jen kolem 20 miliard, což je méně než 0,5 % našeho ročního výkonu.

Velká většina mediálně známých čínských investic navíc spočívá pouze v tom, že si Číňané kupují firmy (nebo dejme tomu fotbalové kluby, že?), které už tady dávno byly. Jinak řečeno, většinu z výše zmíněných 0,5 % české produkce bychom tady měli tak jako tak, jen dividendy by nešly Číňanům. Na změnách vlastníků není vůbec nic špatného. Noví čínští vlastníci zkrátka mají představu, že se jim povede lépe než vlastníkům předchozím, a tak nabídli slušnou cenu, všichni si podali ruce a připili si třeba likérem ze zásob Hradu. Jen by se neměl přeceňovat význam takových investic pro rozvoj české ekonomiky.

Třeba i sebemenší investice je zpravidla chvályhodná. To však ještě neznamená, že stojí vůbec za řeč v celostátních médiích. Kromě toho by asi bylo dobré, až tady zase budeme hostit čínského prezidenta, aby se český prezident postavil na stranu Čechů proti policejní zvůli (na kterou byla řada důvodných stížností) a čínským „vítačům“, nebo aby s děkováním a oceňováním alespoň vyčkal, než skončí vyšetřování možných chyb policistů.

Na druhou stranu však není důvod se čínských investic ani bát. Čínské firmy neskupují naši energetiku a média skupují úplně jiní sekáči. Někteří ekonomové nespokojeně mručí, že jdou čínské investice u nás především do odvětví s nízkou přidanou hodnotou. To však není problém Číňanů. Ti jen hledají za rozumnou cenu nejlepší příležitosti. My jim evidentně nabízíme to nejlepší, co máme zrovna na prodej, právě v takových odvětvích.