Evakuace lidí z letiště v Kábulu. Ilustrační foto FOTO: ČTK/AP/Sgt. Samuel Ruiz
FOTO: ČTK/AP/Sgt. Samuel Ruiz
Nikdo z Afghánců nečekal, že převzetí moci Tálibánem bude v zemi tak rychlé. Desítky tisíc místních, na které by čekala smrt či všudypřítomný strach z nejisté budoucnosti, se snažilo ze země uprchnout. Někteří měli štěstí a dostali se ze země ven. Jejich osud je ale i přesto všechno nejistý.
Mezinárodní evakuace Afghánců, kteří se báli o svůj osud, měli štěstí a dostali se ze země ven, je u konce; stejně jako samotná přítomnost amerických vojsk v Afghánistánu. Situace v zemi se vyostřuje, po čtvrtečním sebevražedném útoku na kábulském letišti musely Spojené státy provést letecký úder, při němž eliminovaly hrozbu dalších krvavých výpadů Islámského státu.
Na kábulském letišti, kam se začaly sjíždět hloučky zoufalých lidí, pomohlo během dvou týdnů pět tisíc amerických vojáků evakuovat přes 114 tisíc místních. Jak pojednává americký deník The New York Times, mnoho z nich očekávalo záchranu v podobě emigrace do Spojených států amerických. Jenže ne; jejich naděje pohasla poté, co byli převezeni do uprchlického střediska, které provozuje americká armáda. Na to, aby se dostali do USA, totiž nemusí mít nárok.
Někteří nárok mají, ale při takto velkém přílivu uprchlíků hrozí přetížení center, které jim mají zajistit ubytování, stravu, lékařskou péči, popřípadě práci a vyhlídky na lepší, nový život. Mnoho z nich je však v obavách, zda se v nové zemi – pokud se do ní dostanou – usadí, jestli si najdou práci nebo zda si vůbec zlepší život.
Této vyhlídce také předchází řada byrokratických a logistických problémů. Vojenský personál pracuje nepřetržitě, aby lidem zajistil nejzákladnější potřeby. Je totiž potřeba všechny přítomné nejdříve důkladně prověřit.
Realita afghánských uprchlíků čekajících na nový start je proto plná obav z dalšího vývoje a obrovské nejistoty, včetně strachu o život. Není ani jisté, za jak dlouho přijdou na řadu k prověrce. Do té doby nesmí pracovat nebo posílat peníze své rodině. „Kdybych byl v Afghánistánu, byl bych teď mrtvý,“ řekl v nedělní reportáži pro The New York Times jednatřicetiletý uprchlík Mirwais. Snaží se skrze své známé dostat ze země také svou ženu a desetiměsíční dítě. Sám však vnímá, že vyhlídka toho, aby se s nimi shledal mimo Afghánistán, se stále ztenčuje.
„Nemám u sebe žádný pas, žádné doklady. Pokud nebudu moci pokračovat do Spojených států, co se mnou bude?“ prohlásil. Lidí, kteří nemají v uprchlickém táboře svoje rodiny a neví, zda se s nimi ještě v pořádku setkají, je mnoho. Patří mezi ně majitelé obchodů, spolupracovníci bezpečnostních složek, zaměstnanci leteckých společností, tlumočníci.
Mezi uprchlými Afghánci je i 195 spolupracovníků české armády. Ty však evakuovala Česká republika, a proto mají možnosti lepší a proces odbavení rychlejší. „Vysvětlíme jim, jaké jsou možnosti z hlediska českého právního řádu. Oni se musí rozhodnout, jaký pobytový titul chtějí využít na území České republiky. Zda požádají o azyl, strpění nebo trvalý pobyt. Ale to jim všechno vysvětlíme,“ prozradil šéf vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Ministerstvo vnitra s nimi povede rozhovory o jejich budoucnosti a se začleněním chce pomoc i od krajů, měst a obcí.
„Je to správná cesta. Integrace je dlouhodobá záležitost a starostové či hejtmani mají k lidem nejblíž a mohou jim tak nejlépe pomáhat. Nesmíme ty, které sem převezeme, nechat na holičkách, jakmile projdou karanténou a azylovým řízením. Jsou to lidé s rodinami, musíme jim pomoci najít práci a jejich děti musí začít chodit do škol. Navíc vzhledem k jejich znalostem jazyků a regionu nám mohou být v mnohém prospěšní. Nesmíme zopakovat chyby z pokusu o integraci iráckých křesťanů před pár lety,“ řekla poslankyně Jana Černochová (ODS).
