Ruský list Kommersant se včera v textu zástupce šéfredaktora Dmitrije Butrina podíval na to, jak by to vypadalo, kdyby Rusko bylo mezinárodním společenstvím zcela izolováno a muselo by se spoléhat výhradně samo na sebe. Text Ruský ostrov s podtitulkem Co by Rusko mohlo udělat samo? je zajímavou sondou do myšlení současných Rusů.

Pokud by se tedy Rusko skutečně muselo kvůli mezinárodní izolaci stát tzv. autarkií neboli absolutně soběstačným státem, nebylo by to pro jeho obyvatele nijak povzbudivé. Podle Butrina by to byl návrat k poststalinským hodnotám: „Rakety a skoby, hrnce a autobusy, mládež, lékaři a učitelé, balet a sny o světlejší budoucnosti.“

Dále čtěte

Je Maďarsko trojským koněm Ruska?

Když v roce 1991 vznikla Visegrádská skupina, byl to projev středoevropského entuziasmu, reprezentovaného například Václavem Havlem, po rozvalu sovětsko-ruského impéria.

Tuto cestu však Rusko nastoupilo 24. února 2022, kdy zaútočilo na Ukrajinu a rozpoutalo tak největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války či války na Balkáně v době, kdy se rozpadala bývalá Jugoslávie. Svět totiž v reakci na flagrantní porušení mezinárodních smluv reagoval vyhlášením sankcí, které ještě postupně zpřísňuje. Byť podle některých názorů nejsou stále dostatečné, protože z Ruska do Evropy stále proudí plyn i ropa a ze zisku z prodeje těchto komodit je financováno krvavé válečné tažení proti Ukrajině.

S čím by tedy mohlo Rusko počítat, pokud by se před zbytkem světa muselo zcela uschovat ve vlastní ulitě? „Ztratilo by se mnoho, ale člověk si může být jistý: země dokáže vypustit druhého Gagarina do vesmíru a na poli baletu není vše ztraceno,“ píše Butrin. Podle něj by se Rusko vrátilo někam do roku 1955–1956, kdy díky reparacím z Německa, Rakouska a Maďarska v podobě exportovaných elektronických, strojírenských či chemických závodů získávalo, ještě jako tehdejší Sovětský svaz, moderní technologie, které předtím nemělo k dispozici. Ale jak Butrin poznamenává, cesta z moderny do doby před pár desítkami let se dá absolvovat velice rychle, jenže cesta zpět k moderní společnosti by už byla patrně neschůdná.

Dále čtěte

Kniha o prezidentském kandidátovi: Pavel Fischer vypráví. O spolupráci s Havlem, zahraniční politice i nemoci syna

Na e-shopu FORUM najdete další zajímavou knihu. Jedná se o rozhovor se senátorem a někdejším kandidátem na prezidenta Pavlem Fischerem.

Pro zastánce ruské soběstačnosti je však světová dělba práce pouhým výmyslem otrokářů a vykořisťovatelů, kteří byli v minulosti představováni Američany, nyní to je hlavně kolektivní Evropa, která je k Rusku po jeho agresi ve většině případů nepřátelská.

Jenže zvláště v posledních dvaceti letech byla ruská ekonomika do ekonomiky světové silně integrována. Ruské příjmy jsou tak silně závislé právě na exportu. „Vydělat takové bohatství jako z těžby ropy v odvětvích orientovaných pouze na domácí trh se prostě nedá,“ píše Butrin. Přeměna na soběstačnou ekonomiku by tak pro Rusko znamenala výrazné snížení životní úrovně, minimálně o třetinu, a stejně by k ní patrně nikdy zcela nedošlo.