Co kdyby Babiš rezignoval? Nahradil by ho „Babiš v sukních“?

ČTK

Ministryně financí Alena Schillerová a premiér Andrej Babiš | FOTO: ČTK

Poslední měsíc lítají ministři ze svých křesel jako papírové růže na špejli, když se na střelnici se vzduchovkou v ruce opře o pult zdatný střelec. A střídají se jako figury na orloji, to vše za mimořádně pochybných a nepravděpodobných vysvětlení.

Začalo to ministrem dopravy Danem Ťokem, tím, kterého v prosinci překvapil sníh, takže se dálnice D1 stala jedním obřím parkovištěm. Prvního dubna byl tázán, zda je pravda, že má ve funkci skončit. Informaci přinesla Mladá fronta Dnes, čili „stranický“ tisk Babišova holdingu, ze kterého se u nás ministři dovídají, že už je „ministrování“ vlastně nebaví. Dan Ťok odpověděl, že se to nezakládá na pravdě. „Já to považuji za aprílový žert,“ řekl doslova. Zhruba o týden později skutečně rezignoval. S řečmi o tom, že aprílem bylo ve skutečnosti to původní prohlášení o odchodu za apríl. Tedy výmluva, při jaké si rodiče školních dětí zoufají se slovy: „Proboha, když už musíš lhát, zkus nám namluvit něco alespoň trochu uvěřitelného!“ Odešel, jak jinak, na vlastní žádost, po dohodě s Babišem, protože to vlastně už, také jak jinak, nechce dělat.

Téměř současně se o svém odchodu z vlády dověděla Marta Nováková. Ministryně, která vešla do dějin nevšední teorií o tom že mobilní data jsou tak drahá proto, že jich lidi čerpají příliš málo, takže si kromě hromady posměchu vysloužila i přezdívku Wi-fi Marta. Na zprávu o tom, že se bude muset poroučet a uvolnit židli, zareagovala jako každý Babišův podřízený – poslušně až podlézavě: „Pan předseda vlády Andrej Babiš mě informoval o zamýšlené změně na pozici ministra průmyslu a obchodu. Respektuji toto rozhodnutí. Termín ukončení mého působení ve funkci je na dohodě pana předsedy vlády s panem prezidentem,“ prohlásila.

Následoval ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. I ten se náhle rozhodl, že ve vládě už vlastně být nechce. Naprosto překvapivě, aniž by předtím zazněly jakékoli výhrady k jeho práci, dokonce aniž by jakékoli náznaky dolehly k uším koaličního partnera, ČSSD. A to všechno čirou náhodou – jak je nám natloukáno do hlav – pouhý den poté, co se médii rozběhla zpráva o tom, že policie uzavřela vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a navrhuje předsedu vlády Babiše spolu s dalšími obviněnými včetně členů jeho rodiny obžalovat a postavit před soud. Náhradnice byla v té vteřině připravena. Marie Benešová, bývalá státní zástupkyně, aktuálně poradkyně prezidenta Zemana, která o Babišově kauze živé kauze! řekla, že z ní „čouhají politické intriky“. A prezidentský podpis nové ministryni byl spravedlnosti rovněž v tom okamžiku slíben. Samé náhody, samozřejmě. Jak by někdo mohl pochybovat?

Už to začíná být docela nuda, jak všichni ti vychvalovaní odborníci, které dokonalý manažer Babiš povolal místo těch údajných předešlých nemehel, o své funkce najednou nestojí, vlastně to nikdy dělat nechtěli, nebo aspoň ne dlouho, a odcházejí s úsměvy na tváři, na vlastní přání a po dohodě. Je samozřejmě jasné, že když vedoucí v některé z fabrik Agrofertu rozhodne, že Tonda pomaže od pásu zametat dvůr a na jeho místo nastoupí Máňa, je nutno sklapnout kufry a poslechnout. Šéf je šéf a ten ve fabrice velí. Všechno ale nasvědčuje tomu, že to v hnutí ANO funguje právě takto. Pamatujete přece – řídit stát jako firmu. Firmu jednoho majitele se všemi požitky, které mu z bohatě dotovaného podnikání a ze státních peněz plynou.

A teď tedy přišel na řadu ministr Brabec, který ministrem životního prostředí sice zůstává, ale zato nečekaně a překvapivě přestává být vicepremiérem Babišovy vlády.

Zdůvodnění Andreje Babiše bylo tradiční. Tedy právě tak zmatené, nesmyslně formulované a nevěrohodné jako vždycky.

Jsme se domluvili, že on, zkrátka nějak se s tím ztotožnil a určitě on samozřejmě jako ministr má velice důležitý úkol – teď řeší hlavně vodu, to je skutečně obrovský problém. To je zase dědictví těch předchozích vlád a pro nás je absolutní priorita řešit vodu…“ vysvětlil.

Tato brilantní promluva samozřejmě vyvolala nejrůznější otázky. Například které předchozí vlády má Babiš na mysli a jestli ví, že on sám v té předchozí seděl, zatímco ta, která vládla ještě předtím, byla úřednická Rusnokova (ve skutečnosti Zemanova). A pak pochopitelně ještě důležitější otázky, než na koho Babiš momentálně zrovna svádí problémy všeho druhu. Třeba zda nutnost „řešit vodu“ vyvstala ze dne na den, že bylo třeba tak rázně řešit vládní funkce. Nebo jak přesně post místopředsedy vlády Richardu Brabcovi v „řešení vody“ brání.

Místopředsedové vlády teď tedy budou za ANO nově dva (plus setrvávající Jan Hamáček za ČSSD). Zbrusu nový Karel Havlíček, místopředseda Rady pro vědu, výzkum a inovace, budoucí šéf ministerstva průmyslu a obchodu a veliký zastánce Babišova EET, se tedy spolu s první vládní funkcí vyšvihne hned na vicepremiéra. Druhou místopředsedkyní vlády se stane Alena Schillerová.

Richard Brabec se zřejmě „provinil“ pouze tím, že byl příliš neprůbojný a nenápadný. Nedokázal patřičně dryáčnicky prodávat slávu, údajné úspěchy a všemožné „pravdy“ svého šéfa. Je očividné, že Andrej Babiš potřebuje mít ve své blízkosti lidi, jako je nanejvýš loajální Alena Schillerová, která ho bude do roztrhání těla a za všech okolností hájit.

Babiš potřebuje někoho, kdo se za něj vždy pohrne do boje vyzbrojen hromadou pěkně barevných grafů uvádějících neméně pěkná čísla, bez ohledu na to, zda jsou pravdivá, nebo namátkou vytažená z klobouku. Někoho, kdo dokáže bez mrknutí nalíčeného oka po šéfovi opakovat i nesmysly typu, že za ministra Ťoka se „dálnice stavěly nejrychleji“ nebo že jich teď stavíme nejvíce.

Potřebuje někoho, kdo bude jako ministryně Schillerová s „upřímným“ pohledem do kamery bezostyšně lhát, že analýza údajného předražení církevních restitucí existuje, existuje a existuje…, aby pak přiznala, že tedy vlastně neexistuje a vláda žádný takový dokument nikdy neměla a nemá. Nebo že úředníci generálního finančního ředitelství nejsou, nejsou a nejsou odměňováni za přísnost a vysoké doměření daní, aby posléze musela pod nezpochybnitelných tlakem faktů přiznat, že za to odměňováni jsou, a bohatě.

Smutná pravda je, že si takové chování může dovolit, jelikož na voliče, kteří mají dost rozumu, aby si věci ověřovali a neskákali bez rozmyslu na všechno, co se jim předkládá, hnutí ANO necílí. K moci je dostaly hlasy těch, kteří slepě věří všemu, co pan premiér nebo někdo z jeho věrných prohlásí.

Zdá se tedy, že na něco podobného, co běžně předvádí Alena Schillerová, by Richard Brabec neměl – ať už talent, nebo prostě žaludek. Co tedy můžeme čekat dál? Zkusme trochu popustit uzdu fantazii.

Nemusel náhodou Richard Brabec odejít tak rychle prostě proto, že kdyby v dohledné době měla nastat změna ve vládě (míněno opravdu převratná změna na místě nejvyšším), divili by se lidé, proč na post premiéra, vcelku logicky, nenastupuje vicepremiér?

A proč že by k Babišově rezignaci vůbec mělo dojít? Hrajme si na „co by, kdyby“ ještě dál. A představme si, že zpráva Evropské komise, stručně řečeno sdělující, zda premiér Babiš je, či není ve střetu zájmů, která má přijít už během května, bude jednoznačná. A drtivá. (O tom, že její znění brzy pronikne na veřejnost, přestože na vědomí bude dána nejprve jen příslušným ministerstvům, nemůže být pochyb.)

A představme si dál, že tu pro Andreje Babiše zůstanou pouhé dvě možnosti na výběr: buď se vzdát svých firem doopravdy a nadobro, podle unijních předpisů, bez směšných rádobyopatření a zůstat v politice, nebo dál podnikat a vzdát se postu předsedy vlády.

Je ale jasné, že Babiš potřebuje obojí. Svou politickou moc přece od začátku využívá pouze ku prospěchu vlastního byznysu. Být politikem bez Agrofertu by pro něj tedy nemělo smysl. A být pouhým majitelem holdingu bez vlivného politického postu by se mu určitě taky nechtělo. Ledaže by zákony ve prospěch jeho impéria ohýbal zase někdo jiný. Někdo poslušný každého kývnutí prstu, kdo by mu četl přání z očí…

A tak co tedy Babiš udělá? Přes všechna silná slova, kterými se zaklínal, rezignuje. Se svým nedávným prohlášením „Nikdy, neodstoupím, nikdy, něch si to všichni zapamatují“, si nejspíš velkou hlavu dělat nebude. Proč taky? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy něco s velkou pompou vyhlásí, načež bez mrknutí pronese pravý opak. Zahalí tedy vše do líbivého hávu péče a starostí o ubohé dělníky ve svých firmách, které přece nemůže zklamat, protože kdovíco by s nimi provedl zlý potenciální budoucí majitel, a tak dále, čau lidi. „Mára“ Prchal to nějak dojemně vyloží, možná že Andrej dokonce ochoří, to už je u nich v rodině tak jaksi tradicí, když hrozí soud. Zkrátka jedno oko nezůstane suché a Babišovi voliči sborem zavzlykají pochopením a soucitem.

A bude to. Do čela vlády se postaví Babiš v sukních, až za hrob věrná Alena Schillerová. Prodloužená ruka svého šéfa a poslušná podřízená, která slepě splní každý příkaz. Čáp se nažere a žába zůstane celá.

Vážně by se to mohlo stát? Pokud ano, uvidíme to brzy.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner