Svět se mění před očima, a to i tam, kde bychom to ještě před pár lety neočekávali. Koho by dříve napadlo, že jednou budeme nuceni sledovat sebedestrukci britské demokracie a Spojeným státům bude vládnout člověk, jako je Donald Trump. Podle některých dnešních kritiků Západu je to důsledek údajné politické krize západního způsobu politiky, jakási únava z demokracie, kdy se politické elity z tradičních stran vzdálily problémům obyčejných lidí. Jako bych tuto argumentaci již někde slyšel. Nepopírám, že je v ní i racionální jádro. Ale nyní nejde o to, kdo, jak a proč zklamal či nenaplnil očekávání. Zjevně ani nejde o to, jak důkladně pojmenovat skutečné příčiny současné nedobré kondice západní demokratické politiky v upřímné snaze sjednat nápravu.

My nyní sledujeme pokusy o demontáž, o rozbití systému, což je jiná kategorie diskuse než intelektuální dumání nad jednotlivostmi tématu. Proč dochází k urychlování procesů tzv. krize Západu právě nyní? Komu to slouží a vyhovuje? Tradiční politiku by rády nahradily jednotlivci a formace deklarující antipolitickou rétoriku, populismus a uměle přiživovaný vypjatý nacionalismus. Nejde o to nahradit jednu pravdu jinou, tou údajně lepší. O pravdu a o fakta tady již vůbec nejde. Prostor se otevírá pro toxickou nenávist, pro relativizaci všeho, pro nerespektování dříve platných nepsaných (i psaných) pravidel, pro unfair play, pro tolerovanou lež. Co je smyslem? Aby nikdo nevěřil ničemu. To stačí. Pak se objeví spasitel, silný vůdce s receptem v ruce. Podobné scénáře jako v Anglii a USA sledujeme i v jiných zemích. Mají podobný rukopis.

A ten nápadně připomíná Gerasimovu doktrínu ruské hybridní války. Nejde v ní o okamžité zisky. Rozleptávání liberální demokracie má dlouhý poločas rozpadu. Východní plánovači operací umí čekat a dokáží pracovat i v horizontu jedné generace, aniž některé cíle a objekty jejich zájmu tuší, že jsou dlouhodobě manipulované. Umí pracovat i s lidskými slabostmi a malostmi, s jejich nenaplněnými ambicemi, deformacemi charakterů i jejich osobními příběhy plných tajemných zákrut.

Měli bychom si uvědomit, že dnešní rozleptaná Velká Británie je možná jen první fází budoucí rozleptané Evropy. Osvědčené tradiční hodnoty ztrácejí hodnotu, tedy tu marketingovou. Stávají se v rukách predátorů jen jejich falešným zaříkávadlem, kterého dokáží ve svých strategiích manipulativně využít a zneužít. Takovým manipulátorem první kategorie je bezesporu Dominique McKenzie Cummings. Je také nazýván brexiterem číslo jedna. Nešťastný hrdina brexitové doby David Cameron, který skočil na špek desetiletí (mimochodem by mě zajímalo, jak se mu dnes spí), jej nedávno nazval kariérním psychopatem. Jiní o něm hovoří jako o intelektuálně angažovaném obchodníkovi chaosu. Brit Cummings, Američan Bannon (hlavní ideolog Trumpovy kampaně) a Rus Surkov (Putinův šedý kardinál) mají velmi blízké postupy, kterými proměňují realitu ve svůj prospěch. Jde o permanentní dobře řízenou reality show, v níž jde o ohromující, neustále se měnící divadlo, které uměle vytváří konstantní stav destabilizovaného vnímání za účelem řízení a kontroly. Nejde o souboj vizí a prezentaci pozic, nýbrž o nemilosrdnou a bezohlednou propagandu. Politiku a politiky prodávají jako zboží, kdy nejdrsnější způsoby tržního boje a marketingu převádějí do poltického prostředí a veřejné celospolečenské diskuse. A to vše s využitím nejmodernějších informačních technologií. Cílem není politický konsensus, dialog a férová hra, nýbrž absolutní převaha nad oponenty, a tudíž maximální porce moci. Nejtemnější struny lidského rodu dostávají nový rozměr 21. století.

Cummings velel volební kampani ve Spojeném království za opuštění Evropské unie, za referendum o členství v Evropské unii v roce 2016. Do hry vstoupil o rok dříve jako zvláštní poradce předchozího ministra spravedlnosti a dnešního ministra životního prostředí Michaele Govea. Michael Gove a Boris Johnson (bývalý starosta Londýna a pozdější ministr zahraničí) byli hlavními tvářemi kampaně Vote Leave. Patřil k nim ještě bývalý ministr financí v době vlády Margaret Thatcherové Nigel Lawson. Cummings byl autorem ústředního hesla kampaně „Back to control“, vezměme si zpět kontrolu nad svou zemí, buďme nezávislí. Cummings udělal na počátku kampaně pragmatické rozhodnutí. Slil do jednoho proudu svou kampaň Vote Leave s aktivitami UKIP (UK Indepence party) Nigela Farage, který vystupoval pod značkou Leave.EU. Učinil tak docela nerad, neboť si Farage příliš nevážil. Na druhou stranu bylo silným argumentem sponzorské zázemí, které Faragovi poskytoval Arron Banks, majitel pojišťovny Eldon Insurance, který kdysi prý pohádkově zbohatl při těžbě diamantů v JAR.

Nigel Farage je europoslancem. V roce 2015 získala jeho strana UKIP 3,9 mil. hlasů. O dva roky později to bylo jen 600 tisíc hlasů. V prosinci 2018 se rozhodl stranu, kterou v roce 1993 spoluzakládal a později byl deset let jejím předsedou, opustit. Europoslanecký mandát i europoslaneckou penzi si však ponechal. V únoru 2019 se pustil do zakládání nové strany The Brexit Party, údajně pro případ, kdyby došlo k odkladu či zrušení brexitu a Velké Británie by se tak týkaly letošní evropské volby.

Cummings používal v kampani mix různých prostředků. Boris Johnson i Nigel Farage objížděli zemi v červených autobusech, na nichž byly nápisy s ústředními hesly kampaně. Lídři kampaně i bezejmenní spolupracovníci obcházeli hospody a šířili Commingsovu propagandu, která si v ničem nezadala s heslem o stokrát opakované lži, která se pak stává „pravdou“. Lživě tvrdili, že Británie posílá do EU 350 milionů liber každý týden („dejme je raději na naše zdravotnictví!“), že na regulacích tratí Británie dalších 600 milionů liber týdně („dejme je raději na domovy důchodců pro britské penzisty!“). Oblíbeným strašákem bylo Turecko, které se prý brzo stane členem EU, a pak přijde do Velké Británie milion tureckých imigrantů, a na některých plakátech se objevovala čísla ještě řádově vyšší. Tvrdili, že přistěhovalci neplatí v Británii téměř žádné daně a ujídají z britského sociálního systému a berou britským vlastencům práci. Pravda je taková, že bez imigrantů by se britský trh práce zhroutil, a takto lze vyvracet mnohé další účelové, lživé a manipulativní údajné argumenty. Součástí kampaně byla bezprecedentně agresivní rétorika vůči zastáncům opačného názoru. Vrcholem a důsledkem šíření strachu a nenávisti pak byla vražda poslankyně Parlamentu Jo Coxové jen několik týdnů před referendem, kterou zabil její ideový odpůrce. Ale ani ta neotřásla Spojeným královstvím natolik, aby změnila atmosféru a poměr sil. Džin vypuštěný z láhve si žil a stále žije svůj iracionální devastující příběh, který zasáhl duši země skoro až nevyléčitelným způsobem.

Nigel Lawson s oblibou vykřikoval o zlé EU, která prý Anglii diktuje, jak mají vypadat britské vysavače. Dnes Lawson žádá o trvalý pobyt ve Francii a do země se už nechce vrátit. Upozadili se i Farage a Johnson. Dílo dokonáno jest. 

Naprosto klíčovou roli v brexitové kampani sehrálo datové makléřství a datové analýzy se strategickou komunikací ve volebním klání. Šlo o účast společnosti Cambridge Analytica v tomto zcela zlomovém procesu. Tato společnost vznikla v roce 2012 se sídlem v Londýně, a s pobočkami v New Yorku a Washingtonu. Zásadní roli sehráli dva ze zakladatelů – Robert Mercer a Steve Bannon. Bannon prý vymyslel název i základní strategii firmy. Mercer vložil do rozjezdu činnosti základní investici v hodnotě 15 mil. USD. Ve spojitosti s touto firmou se hovoří o ovlivňování voličů, o dezinformačních kampaních a o manipulaci voleb, a to nejen v USA a Velké Británii.

„Západ slábne, utápí se ve své korektnosti a liberální slušnosti, byrokracie je zkostnatělá, integrace nefunguje…“ apod. Na strach se nabízí ještě větší strach. Z migrace, z nejistých ekonomických perspektiv, z ohrožení hranic, ze všeho. Proto musí přijít noví vlastenci, noví vůdci, nezatížení tradiční politikou. Takoví, kteří najdou sílu k byznysovému dialogu s Ruskem Čínou a budou hájit národní zájmy. Zakladatelé Cambridge Analytica Mercer a Bannon hráli klíčovou roli i v prezidentské kampani Donalda Trumpa. Robert Mercer je pravděpodobně největším donátorem Trumpovy volební kampaně a také autorem hesla America first. Oficiálním sponzorem byl Mercerův zajišťovací fond Renaissance Technologies. Steve Bannon byl Trumpovým hlavním volebním poradcem a stratégem.

Cambridge Analytica musela nuceně svou činnost ukončit v roce 2018, poté co se prokázalo zneužití dat nejméně 50 milionů uživatelů sociální sítě Facebook. Byli mezi nimi mimo jiné i podporovatelé setrvání Británie v EU. Účel byl splněn. Fiktivní sen o údajné britské renesanci byl naplněn. Co na tom, že se tak stalo nejen neetickým, ale i protiprávním způsobem. Boj je boj. V kampani šlo Cummingsovi o to získat váhavé a nerozhodnuté voliče, a tento cíl byl splněn. Vítěz píše dějiny. Cummings si tím splnil ještě jeden svůj osobní cíl – rozbití zavedených politických pořádků a zvyklostí, zahájení vzpoury proti establishmentu. Jeho sociopatické ego bylo uspokojeno. Problém není v tom, že se Britové nějak legitimně rozhodli. Problém je v tom, jaké prostředky byly v tomto zápase použity. A pak platí, že přímá demokracie je možná v omezených případech vhodná pro informované a odpovědné demokraty, ale je zcela nevhodná pro zmanipulované konzumenty fake news, zejména v otázkách kruciálního významu. 33 570 392 Britů si přálo 23.6.2016 v referendu odchod Velké Británie z Evropské unie, což byla těsná nadpoloviční většina. Mnozí z nich se dnes diví, o čem to vlastně hlasovali, jakkoli platí teze o tom, že na EU je hodně co kritizovat a je co napravovat, což mohla Velká Británie se svou silou dělat i nadále, a jistě i úspěšně ve prospěch občanů Spojeného království. O důsledcích brexitu, zvláště toho divokého, se Britové (a nejen Britové) dozvídají holá fakta až dnes. Zhoubné výsledky se již dostavují. Měli by je sledovat i naši horliví vyznavači czechxitu a jejich internetové fan kluby.

Na závěr ještě několik slov o dvou důležitých postavách příběhu – o Dominique Cummingsovi a Steve Bannonovi. Steve Bannon musel tým Donalda Trumpa opustit záhy po jeho zvolení. Jeho kontroverzní jméno bylo těžko obhajitelné a vzbuzovalo velký zájem kritiků nového prezidenta. Bannon si uvolnil ruce a stal se oblíbeným guru nejrůznějších nacionalistů a populistů v různých zemích, zejména v rozjitřené Evropě. Je krom jiných oblíbencem Miloše Zemana a Václavů Klausů. V Itálii se k němu hrdě hlásí Matteo Salvini, a dnes je poradcem Viktora Orbána v blížících se volbách do Evropského parlamentu. Netají se svou nákloností k myšlenkám ideologa euroasijského hnutí a antiliberalismu Alexandra Geljeviče Dugina. To on tvrdí, že Trump je pro jeho vidění světa realistickou volbou, neboť odmítá stará schémata a nebojí se jít svou cestou. A hlavně ubral v tlaku na Rusko. Podle Dugina (i Bannona) dochází v evropské politice ke ztrátě identity. Logicky narůstá podle Dugina (i Bannona) síla euroskeptiků, pro které mají Trump i Putin vřelé pochopení. Steve Bannon začínal svou byznysovou dráhu jako investiční bankéř ve společnosti Goldman Sachs, později si založil vlastní investiční společnost. V roce 2012 se stal výkonným předsedou zpravodajské portálu Breitbart News, který dává prostor krajní pravici a populistickým a misogynním tématům. Dříve Bannon působil i jako filmař a má za sebou také dráhu námořního důstojníka. Narodil se v roce 1953.

Dominique Cummings je o generaci mladší. Narodil se v roce 1971. Prezentuje se jako politický stratég a poradce. V roce 1994 absolvoval Exeter College v Oxfordu. Po absolvování školy se vydal do Ruska, kde strávil tři roky. Podle vlastních slov zde pomohl zřídit novou leteckou společnost létající ze Samary do Vídně. Zajímavé. Svět je malý a o náhody není nouze. Mluví velmi dobře rusky, netají se tím, že je rusofil. V letech 1999-2002 byl ředitelem kampaně v Business for Sterling, jejímž smyslem bylo odrazovat britskou vládu a veřejnost před vstupem Spojeného království do eurozóny. Poté přišlo jeho přátelství a angažmá u poslance a budoucího ministra Govea. Když se ujal řízení euroskeptické kampaně v roce 2015, přibližně rok před referendem o vystoupení z EU, tak řekl svému týmu tuto první větu „Vstupujete do arény, kde neplatí normální pravidla“. A toho se držel po celou dobu kampaně.

Jeho brexitová story se dočkala i filmového zpracování. 7.ledna měl světovou premiéru televizní film z produkce HBO pod názvem Brexit. Cummings je ústřední postavou děje. Skvěle ho hraje populární herec Benedict Cumberbatch. Vřele vám doporučuji shlédnutí tohoto snímku, který je na rozhraní hraného dokumentu (se spoustou faktografických reálií) a sžíravého dramatu. Nudit se nebudete.

Svět chce být možná klamán, jen nevím, zda si vždy uvědomuje, kým a jak, se tak v reálu děje, a jaké to může mít dopady. I u nás dobře víme, čeho všeho se dá dosáhnout klamem a manipulací bez zábran, zvláště když k tomu má někdo neomezené prostředky a nástroje. Pro uchvatitele moci jsou klimatické změny, lidská práva, právní stát, rovnost příležitostí a liberální demokracie jen klišé těch, kteří v zápase o moc prohráli a teď jen zdržují a otravují ovzduší. A nejen to, oni prý ani neberou ohledy na názory skutečných vlastenců, kteří jsou ochotni obětovat část svých osobních svobod, aby mohl být stát řízen efektivně jako rodinná firma vůdce, který jediný zaručí opravdové národní zájmy a klid na práci. Nic nového, jen variace třídního boje ve zmodernizované podobě. 

Sledujme nelehký osud Theresy Mayové a Spojeného království, kdo ví, co čeká nás. Londýn je v podivné pasti a těžko hledá cestu ven a budoucí alternativu. Opoziční předák Jeremy Corbyn to zjevně není. Ale to už pány Cummingse, Farage a Johnsona (a další) asi netrápí, oni svůj „úkol“ splnili. God Save the Queen a UK. A taky Evropu, i tu střední…