Různí popírači (nebo třeba jen skeptici, abychom nebyli nespravedliví) se stále dožadovali dat o počtu zemřelých, která by prokázala, že se skutečně „něco mimořádného děje“. Data už máme, vliv koronaviru je potvrzený, ale jedna věc vzbuzuje zajímavou a důležitou otázku. Zemřelých přibylo víc, než odpovídá počtu obětí covid-19.

Až do letošního října se ještě dalo tvrdit, že počty mrtvých nijak nevybočují z několikaletého průměru, a pokud někdy ano, byl tady ještě argument čísly z roku 2018. Tehdy nás zasáhla velká vlna chřipkové epidemie. Jenže teď už je to úplně jinak. Názorně to ukazuje graf, který publikoval server iRozhlas.cz na základě dat Eurostatu/ministerstva zdravotnictví.

Souvislost s covid-19 je už těžké rozumně popírat. Když tady máme vedle sebe dva jevy, nárůst zjištěných případů a nárůst úmrtí, tak se korelace (souběžný výskyt) už jeví jako kauzalita, tedy že covid bude zřejmě příčinou.

Na tohle už mohou popírači říci jen to, že buď číslům nevěří, nebo že ti lidé zemřeli na vyděšení z covidu a ne na něj. Každý ať posoudí sám, jak důvěryhodně na něj taková argumentace působí.

Je tady ale zápletka, jak upozornil článek na Aktuálně.cz: „Celkem 4 130 lidí zemřelo podle Českého statistického úřadu v týdnu mezi 26. říjnem a 1. listopadem. Je to zhruba o dva tisíce lidí více než ve stejném období v předchozích letech. Rekordní jsou v tomto ohledu i předcházející týdny, přičemž křivka nárůstu mrtvých věrně kopíruje křivku počtu mrtvých na covid-19 tak, jak ji uvádí ministerstvo zdravotnictví. Jenže nadúmrtí (počet zemřelých navíc nad dlouhodobý průměr) je o něco více, než kolik oficiální statistiky ministerstva evidují smrtí s covidem. Ve zmiňovaném 44. týdnu tohoto roku zemřelo s covidem celkem 1 342 lidí. Podle údajů statistického úřadu zemřelo přibližně o dva tisíce lidí více, než bylo běžné v předchozích letech.“

Tady bude nutné čísla přesně vyhodnotit. „Tajemství“ může mít několik příčin. Jednou skutečně může být odkládaná lékařská péče, protože mnoho lidí se ke svému lékaři normálně nedostalo a nemohli třeba podstoupit včas nutnou operaci a podobně. V tomtéž článku je citován Jan Konvalinka, který říká, že podle srovnání s jinými zeměmi, které měly velmi přísný lockdown, by odklad zdravotní péče neměl mít výrazný vliv: „Nelze pochybovat o tom, že jde o úmrtí spojená s covidem, nikoliv s opatřeními nebo lockdownem. Na číslech z jiných zemí je zcela evidentní, že země, které provedly velmi přísný lockdown včas, výrazná nadúmrtí prostě nezaznamenaly. Příkladem může být Izrael, který zavedl mnohem přísnější omezení než my a prakticky žádná nadúmrtí nezaznamenal. Současně platí, že ta nadúmrtí všude na světě velmi přesně korelují s vývojem epidemie.“

Nějak se to ale vysvětlit musí, protože aby najednou umíralo o tolik víc lidí, než je obvyklé, a my nevěděli, co je skutečná příčina, nemůže zůstat nepovšimnuto. Je možné, že i když se jako příčina úmrtí stanovilo něco jiného než covid, mohl být pachatelem ve skutečnosti on, jen se to projevilo jako infarkt nebo mozková příhoda. Nemoc totiž zasahuje i jiné orgány než jen plíce, jak to při těžké infekci bývá. Kromě toho řada lidí neumírá v nemocnicích, ale doma a příčinu (zatím) přesně nemusíme znát.

Problémem je, že i kdyby za počtem mrtvých „navíc“ byly odložené lékařské zásahy, sotva si můžeme představit, že by nemocnice nepřijaly pacienty s potenciálně život ohrožující nemocí. Banalizovat covid není tedy v tuto chvíli vůbec na místě.