Sociální demokraté několik měsíců před volbami objevili velkou věc, hnutí ANO Andreje Babiše se prý posouvá doprava, proto by s ním někteří představitelé ČSSD po volbách už znovu nechtěli jít do vládní koalice. Jan Hamáček a další zástupci sociálnědemokratické strany se před sněmovními volbami pokoušejí zaujmout pozici, která by jim umožnila překročit pětiprocentní práh nutný pro vstup do dolní komory parlamentu. Snaží se zalíbit Zeleným a vymezují se proti svému dosavadními koaličnímu partnerovi hnutí ANO.

Ještě před rokem by si to málokdo uměl představit. Vedení sociální demokracie dělá maximum pro to, aby se vlichotilo a zavděčilo straně, která v posledních sněmovních volbách získala 1,46 procenta hlasů. Je to až úsměvné, jak urputně předseda strany Jan Hamáček, místopředseda ČSSD Tomáš Petříček a místopředsedkyně Jana Maláčová vsadili na spolupráci se Zelenými a jak moc se jim snaží nadbíhat. U místopředsedy sociálních demokratů a starosty Nového Města na Moravě Michala Šmardy to není nic nového. Tento postoj zastává dlouhodobě a pravděpodobně vychází z jeho osobního přesvědčení.

Ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček dokonce jako host promluvil na víkendovém online sjezdu Strany zelených, kde mimo jiné ve vztahu k Zeleným prohlásil: „Pro případné spojenectví a spolupráci hovoří i výsledky vnitrostranické ankety, kterou jsme si v sociální demokracii udělali, a podle této ankety jsou Zelení pro ČSSD nejbližším politickým partnerem. A my bychom chtěli jít ještě dál, protože stejně jako vy promýšlíme spolupráci na širší platformě, kde by podobně, jako se nám to podařilo v některých krajích při krajských volbách, mohli být spolu zástupci i nezávislých osobností či odborů. Prostě ty problémy, které naši společnost čekají, jsou tak velké, že vyžadují koordinovanou spolupráci a ne tříštění sil.“

Hlavní otázka zní, co se změnilo oproti roku 2017, kdy sociální demokracie ve volbách kandidovala samostatně. Nyní chce nabídnout místa na svých kandidátních listinách různým dalším subjektům a jednotlivcům a v první řadě právě Straně zelených. Jak by asi ona anketa, o které Jan Hamáček hovoří, dopadla před lety? A čím si tento posun vysvětlit? Je to tím, že narostly problémy, kterým naše společnost čelí, a nebo sociálním demokratům zkrátka začalo téct do bot, takže jim nezbývá nic jiného, než se otevřít a hledat posily mimo svoji partaj?

Mrtvá planeta a sociální dimenze

Jan Hamáček na sjezdu Zelených předčítal pěkně znějící věty, které ale na tyto otázky žádnou odpověď nedávají: „V minulém století jsme poznali, že není možná sociální politika bez ekologie, protože na mrtvé planetě nejsou žádná pracovní místa. Stejně tak není možné dělat ekologii bez sociální dimenze, protože nikdo z nás nechce společnost, kde je zdravé životní prostředí jenom pro vyvolené. A kdo nevidí to propojení jednoho s druhým, tak prostě nevidí budoucnost, proto například chci, aby naši ministři odmítli málo ambiciózní závěry Uhelné komise, a my chceme, aby tím rokem odklonu od uhlí se stal už rok 2033.“

Dále čtěte

Petr Fiala si klade velký a ambiciózní cíl. Po volbách ale nikdo nesmí pochybovat o tom, že pro něj udělal maximum

Při sledování dlouhodobých preferencí jednotlivých politických stran se zatím zdá být nejpravděpodobnější, že příští volby vyhraje hnutí ANO nebo koalice…

To je také velká novinka. Zvláštní, že se sociální demokraté v tomto smyslu nevyjádřili už v červenci 2019, kdy Uhelná komise vznikla, nebo o něco později, když se hovořilo o jednotlivých scénářích konce uhlí v České republice. Sociální demokracie najednou bouchá do stolu a prosazuje odchod od uhlí o pět let dříve než zmíněná komise, zrovna když vyjednává o předvolební alianci se Stranou zelených. Jaká náhoda.

Spojení sociální politiky a ekologie je rovněž moc hezká věc, ale proč si na něj šéf ČSSD Jan Hamáček nevzpomněl dříve? Byl to jeho předchůdce v čele sociální demokracie Bohuslav Sobotka, kdo prosazoval sblížení se Zelenými a v roce 2016 přišel se společným kandidátem do senátu v Praze 6 filosofem Václavem Bělohradským. Od té doby nic.

Naopak se zdálo, že Hamáček příznivcem něčeho takového není a je mu blízký spíše návrat sociálních demokratů právě někam do minulého století, vůči kterému se dnes vymezuje, a do tradičních sociálnědemokratických kolejí. Nyní se však najednou probudil a povídá něco o ekologii, sociální dimenzi a mrtvé planetě.

A pak tady máme strašení pravicovou apokalypsou, kterou zřejmě šéf ČSSD a nejenom on považuje za ten hlavní důvod, proč se levicové síly v Česku mají zrovna teď spojovat. Jak uvedl ve svém projevu na sjezdu Zelených: „Spojenectví hnutí ANO s ODS, která de facto stála u zrodu vzniku oligarchických struktur v naší zemi a která vždycky podporovala jenom velké ekonomické hráče, je z našeho pohledu tou největší hrozbou nadcházejících voleb. My jsme dneska v úplně jiné situaci než na podzim 2017 a za sebe můžu jednoznačně říct, že pokud Česká republika bude směřovat k vládě ANO s ODS, tak budu v tom našem potenciálním společném projektu navrhovat, abychom se veřejně zavázali, že takováto vláda nevznikne za žádných okolností s naší podporou.“

Ani pravice, ani levice

Celé je to samozřejmě nesmysl. Jednak občanští demokraté by museli být hlupáci, kdyby do něčeho takového šli, protože by s největší pravděpodobností dopadli stejně jako chudáci sociální demokraté, kteří jsou nyní na tom tak špatně, že žadoní o podporu Zelených. Jedno volební období ve vládě s hnutím ANO by je natolik zlikvidovalo a zdiskreditovalo, že by následně dost možná vypadli ze sněmovny. Pravda ale není ani to, že by případná vláda Babišova hnutí a ODS byla nějakým velkým návratem pravice a pravicovou katastrofou.

Nejenom Hamáček, nýbrž i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová nebo ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vyzdvihují posun hnutí ANO doprava. Místopředsedkyně ČSSD Maláčová zdůrazňuje, že je nutné společně se Zelenými zabránit nástupu pravice v České republice, čímž myslí právě vládu Babišova uskupení a ODS. Petříček pro změnu říká, že tady vzniká „skutečně pravicová koalice, která může zásadně změnit českou politiku po volbách, pokud zde nebude úspěšná levicová, středolevá alternativa, kterou chce nabídnout sociální demokracie s dalšími partnery“.

Hnutí ANO ovšem není žádná pravice a nikdy žádnou pravicí ani nebylo, stejně tak nikdy nebylo ani žádnou levicí. Navenek se projevuje tak, jak se to zrovna Andreji Babišovi hodí. Kdyby se, nedej bože, ocitlo ve vládě s občanskými demokraty, vůbec se nedá očekávat, že si společně s nimi bude notovat v pravicové politice.

Naopak, kde to pro ně bude výhodné, bude se tvářit, že určité skupiny voličů chrání před tím, co by se stalo, kdyby měla hlavní slovo ve vládě právě ODS. Zároveň si ale bude, kde se mu to vyplatí, přisvojovat různé zásluhy pravicových návrhů a opatření občanských demokratů. Zkrátka mnoho se toho nezmění oproti vládě s ČSSD. Jen to celé bude s opačným znamínkem. Žádná pravicová apokalypsa, kterou maluje jako čerta na zeď Jan Hamáček a spol., aby si zachránili kůži a udrželi se ve sněmovně, se však konat nebude.

Zelení by si měli uvědomit, že stejně jako sociální demokraté nyní zapírají svého koaličního partnera hnutí ANO, jednoho dne zapřou zase Stranu zelených, až ji už nebudou potřebovat. Pokud tomu nevěří, ať se sami sebe zeptají, kde byli Jan Hamáček, Jana Maláčová a Tomáš Petříček všechny ty roky před tím a proč za Zelenými přišli až teď?