Vysokoškolský učitel a bývalý politik Daniel Kroupa se diví, kolik „zmatených komentářů přisuzuje odpovědnost za následky neschválení nouzového stavu opozici“. Ve svém příspěvku na facebooku konstatuje, že opozicí jsou poslanci, kteří nevyjádřili důvěru vládě a za její činnost nenesou žádnou odpovědnost. A to „ať její jednotlivé kroky podporují, nebo nepodporují“.

Daniel Kroupa ještě dále píše, že veškerou odpovědnost nesou poslanci, kteří jí důvěru vyjádřili.

„V našem případě jsou to poslanci za hnutí ANO, ČSSD a KSČM, kteří tak tvoří vládní koalici. Jestliže nyní vznikla uvnitř vládní koalice neshoda o prodloužení nouzového stavu, vinu za následky nesou výlučně koaliční poslanci. Předseda vlády má v takovém případě podat demisi, protože postrádá většinu potřebnou pro efektivní vládnutí, nebo vytvořit novou většinu. Obcházet koaliční stranu, v tomto případě KSČM, tím, že se uchází o hlasy opozice, je samo o sobě projevem úpadku politické kultury.

Důvodem, proč komunisté odmítají vládu v této věci opět podpořit, je skutečnost, že premiér opakovaně nedodržel dohody, které s nimi uzavřel. Sotva proto mohl očekávat, že mu pro nic a za nic bude věřit opozice. Tím spíše, že dosud vládní koalice pod jeho vedením paušálně zamítala návrhy opozice na řešení krize. Civilizovaným postupem pro zvládnutí epidemie by bylo, pokud by vláda veškerá klíčová rozhodnutí přijímala konsesuálně s jednou či s více opozičními stranami. Pak by i ony nesly za výsledek odpovědnost tak, jako ji nesou komunisté. Zmatek v uvažování o této situaci vytvořili ti novináři, kteří zatemnili prostý fakt, že komunisté tím, že hlasovali pro důvěru vládě, jsou součástí vládní koalice a že ta se nyní rozpadla.“

Ano, tady se přesně popisuje, co z nějakých čistě formálních důvodů stále nechce řada lidí vidět. Komunisté jsou faktickými členy vládní koalice. Je úplně jedno, jestli v té vládě někdo z jejich strany sedí, nebo nesedí. Domohli se jiných funkcí a prosazovali si části svého programu. Že se před volbami najednou i vládní koalice dostávají do vnitřních sporů, není nic nového. Každá strana začíná myslet víc na sebe. Zvláště je legrační, když se vůči ANO Andreje Babiše najednou začne vymezovat jeho koaliční partner ČSSD, který svá křesla dostal. Tahle vláda se stala přímo symbolem neschopnosti, a to ještě není (bohužel) jejímu vládnutí konec. Jen tak se ale odříznout od Babiše a jeho podivných kousků nejde.

Varování ČSSD dostala dost, a to ještě předtím, než tahle vláda vznikla. Když do toho půjdou s Babišem, tak je to zničí. Teď jsou podobni stavu obětí hraběte Draculy, ty si ale za svůj osud samy moc nemohly. Strana prolezlá zemanismem a bažením po křeslech teď vymetá republiku a hledá, kdo by se k ní ve volbách připojil. Jenže komu by se chtělo lézt do partnerství s někým, kdo byl ve faktické koalici nejen s Babišem, ale i s komunisty? Někdo takový musí přece trpět hned několika poruchami.