Režisér seriálu Devadesátky Peter Bebjak. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Již podruhé dokázal slovenský režisér Peter Bebjak ovládnout obrazovky České televize. Po úspěšných Případech 1. oddělení, kterými nastavil laťku původních kriminálních seriálů hodně vysoko, ji ještě o výrazný kus zvedl seriálem Devadesátky. Po šest nedělních večerů dokázal bavit miliony televizních diváků příběhy o zločinech, které po revoluci děsily naši veřejnost. V rozhovoru pro FORUM 24 Bebjak popisuje, podle jakého klíče si vybíral herce do seriálu, zda jsou kriminálky jeho doménou, jak prožíval 90. léta on či proč v Devadesátkách není postava Andreje Babiše.
Pane režisére, váš seriál Devadesátky bořil rekordy ve sledovanosti, některé díly viděly přes dva miliony diváků. Jaký z toho máte pocit?
Myslím, že zafungovala jistá nostalgie, spojená s očekáváním, jak se známý případ vyvine. Přidanou hodnotou tohoto seriálu je, že nabízí detailní pohled na práci vyšetřovatelů a ukazuje, jak k rozluštění kauzy orlických vrahů dospěli.
Když jste dostal nabídku tento seriál režírovat, jaká byla vaše první reakce? Byl vůbec důvod váhat?
Žádný důvod váhat nebyl. Potkal se tu tým lidí, s nimiž jsem spolupracoval už na Případech 1. oddělení, a tím pádem byla jistá i kontinuita s tímto seriálem. A hlavně záruka kvality a profesionality. Navíc devadesátá léta byla moje mládí, takže všechno s nimi spojené je pro mě návrat do mladých let.
Dá se v současnosti říct, že jsou kriminální seriály vaší specialitou?
Udělal jsem jich dost, ale nejsou jedinou mojí doménou. Na Slovensku jsem vloni točil televizní film Jozef Mak, což je slovenská klasika z přelomu 19. a 20. století, povinná četba. V současnosti připravuji pro Českou televizi vánoční pohádku. Takže nesoustřeďuji se jen na jeden žánr.
Ve vaší filmografii najdeme mimo jiné filmy Čiara, Správa či seriály Herec a Za sklom. Témata jsou tedy skutečně rozmanitá. Co vás osobně baví točit nejvíc?
Něco, co má silnou výpovědní hodnotu. Nebo něco, co je pro mě nové, nevyzkoušené, kde musím sám pro sebe hledat nové postupy. Ideální je, když se to všechno spojí.
Podle čeho jste si vybíral herce do Devadesátek?
První nástřel hlavních postav vznikl už v době, kdy jsme se s Michalem Reitlerem (produkční seriálu – pozn. red.) bavili o možné spolupráci. Jména Finger a Sokol padla hned na začátku. Další postavy už procházely jistou selekcí a castingem, aby vzájemně dotvářely zajímavý celek.
Hrála ve výběru herců roli skutečnost, že jsou Ondřej Soukup a Martin Finger od mládí nejlepšími kamarády?
Do určité míry ano. Hlavně tam však hrála roli skutečnost, že jsou to skvělí a inteligentní herci s obrovským nadhledem a humorem.
Tři postavy v Devadesátkách jsou mladšími verzemi detektivů z Případů 1. oddělení. Můžeme čekat ještě jeden seriál, který by se odehrával mezi těmito dvěma?
To je otázka na autora a následně na vedení televize.
Jak vy sám vzpomínáte na 90. léta? Vnímal jste tehdy kauzy, o nichž jste nyní točil?
Kauzy na Slovensku a v Čechách jsou odlišné. Na Slovensku převládalo násilí a boj o moc v podsvětí. Devadesátá léta u nás byla krvavější a násilnější.
Hodně diváků se ptá, proč v seriálu není postava Andreje Babiše?
Ta postava tam není, protože nebyla ve scénáři.
Herci si spolupráci s vámi pochvalují, prý vždy víte, kam chcete děj směřovat. Kdo byl pro vás v tomto směru učitelem?
Měl jsem na vysoké škole dobré pedagogy, ať už na herectví, nebo režii. Ale stejně vás nejvíc připraví a ovlivní praxe. Tam už je to o vás, vašem rozhodování a spolupráci se skvělými lidmi.
Už podruhé spolupracujete s bývalým elitním policejním vyšetřovatelem Josefem Marešem. V čem je to jiné, než kdyby scénář psal „profesionál“?
Ví, co píše, a píše to, co prožil a viděl. Každý detail zavání pravdivostí. Tak dokáže psát jen člověk, který byl při takové události a byl její součástí.
Nepřemýšlel jste o celovečerním filmu na téma 90. léta?
Dobrý nápad.
Máte výraznou hereckou zkušenost z filmu Jana Hřebejka Učitelka. Neláká vás to opět před kameru? Přece jen, herectví máte, stejně jako režii, vystudované.
Vystudované je jedna věc. Mám i střední strojnickou školu a jsem rád, že se tomu ani z dálky nevěnuji. Záleží na okolnostech. Kdyby mě zaujal příběh nebo lidé, kteří za filmem stojí, budu to zvažovat. Jinak je pro mě herectví spíš jen koníček.
Díky vašemu filmu Trhlina se rozpoutal velký zájem o slovenské pohoří Tribeč. Máte v plánu se věnovat nějaké další slovenské záhadě?
Spíš je to další snaha zfilmovat literární předlohu Jozefa Kariky, který je autorem předlohy k filmu Trhlina.
Vaším dalším projektem je Studna. O čem bude?
Studna je projekt, který se vyvíjí už delší dobu, ale stále není ve stavu, že by se blížilo natáčení. Momentálně se chystá dubnová premiéra nového filmu, který jsme natočili minulý rok. Jmenuje se Stínohra a jedná se o příběh o pomstě.
Po Devadesátkách nás letos čeká i třetí série Případů 1. oddělení. Kdy se na ně diváci mohou těšit?
Právě jsem dotočil svoje epizody a momentálně už jsou některé části seriálu postříhané. Předpokládám, že třetí sérii televize nasadí od září.
Natáčeli jste v době pandemických opatření. Jak to ovlivnilo vaši práci?
Začali jsme natáčet v únoru 2020 a zrovna nás zastihl první lockdown, takže se práce na seriálu přerušila. Ale měli jsme štěstí v tom, že od června se výroba opět rozběhla. I když s takovými opatřeními, která vlastně vždy při výskytu covidu na place jistým způsobem ohrožovala natáčení, nebo alespoň dodržování výrobního a produkčního harmonogramu. To ale vlastně platí dodnes.
Jaké téma byste chtěl zpracovat, ale z nějakého důvodu to zatím nešlo?
Život Mikiho Volka.
