V Konvoji svobody jsou každý rok k vidění i historická vojenská vozidla, s nimiž do Plzně dorazili američtí či belgičtí vojáci FOTO: Slavnosti svobody Plzeň / se souhlasem
FOTO: Slavnosti svobody Plzeň / se souhlasem
Letošní Slavnosti svobody, které se již tradičně konají v Plzni, se částečně nesly v kontextu současné ruské agrese na Ukrajině. Napadení země Putinovým Ruskem totiž bylo jedním ze společných motivů proslovů, které během oslav zaznívaly u památníku Díky, Ameriko!
Během Slavností svobody si Plzeň připomíná osvobození města americkou a belgickou armádou v květnu 1945. I letos zde byli přítomni kromě zástupců vlády, Parlamentu České republiky, města Plzně, velvyslanectví několika zemí a dalších hostů i američtí a belgičtí veteráni, jimž je nyní již 97 a více let a kteří stále vzpomínají na svůj příchod do Plzně před 77 lety pod vedením 3. americké armády generála Pattona. V neděli Slavnosti svobody vyvrcholily v 11 hodin oblíbeným Konvojem svobody, jenž projel po Klatovské třídě.
Generála George Pattona, jenž se zasadil o osvobození Plzně, Přeštic, Rokycan, Strakonic, Domažlic a Chebu, citovala předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová: „Vítězství zajišťuje nezdolná duše člověka, ne charakter zbraně, kterou používá.“ Podle Pekarové se američtí osvoboditelé v éře komunismu stali obětí nevděku a lidé, kteří jim oprávněně děkovali, byli ze strany totalitní moci perzekuováni jako neposlušní imperialisté.
„Za historií ale nelze napsat tečku. Nesmíme nikdy rezignovat na obranu svobody před novými nebezpečími, která mají tvář dnešní doby. Ruská ideologie, které dnes čelí Ukrajina, má stejné rysy jako ta nacistická. A má stejně devastující účinky. Proto musí být poražena. Jsem moc ráda, že Američané i Češi pro to opět dělají maximum,“ uvedla Markéta Pekarová Adamová.
Podle ministryně obrany České republiky Jany Černochové nesmíme zapomenout na památku těch, kteří padli za naši svobodu a za svobodu celé Evropy. Pomoc USA je stejně aktuální i dnes, kdy na východ Evropy vtrhly jednotky válečného zločince Putina. „Před jeho dalšími dobyvačnými choutkami je naší jedinou záchranou, že jsme členy nejsilnější vojenské organizace na světě – Severoatlantické aliance, a v ní hrají dominantní roli právě USA a jejich jednotky,“ řekla Jana Černochová.
„Díky listopadu 1989 můžeme již více než 30 let svobodně říkat, kdo osvobodil Plzeň. Byli to američtí a belgičtí vojáci. Vzhledem k dění na Ukrajině můžeme být ještě více rádi, že za naše osvobození vděčíme jim, a ne Rudé armádě jako v jiných místech naší republiky. Vojáci, kteří osvobodili Plzeň, to ale nedělali proto, aby jim byl někdo vděčný. Dělali to proto, že se rozhodli bojovat se zlem. Minulost nezměníme, ale naši budoucnost ovlivnit můžeme. I my můžeme bojovat se zlem. Každý z nás dle svých možností,“ pronesl senátor a starosta druhého městského obvodu v Plzni Lumír Aschenbrenner, který zastoupil předsedu Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila.
I u tohoto pomníku se v Plzni každý rok odehrávají pietní akty FOTO: Pavel Šmejkal, se svolením autora
FOTO: Pavel Šmejkal, se svolením autora
„Již více než třicet let patří Plzeň mezi hrstku měst, jež si neustále připomínají hrdinství všech vojáků, kteří riskovali své životy za svobodu nás všech. Jménem dobrovolníků ze 17. praporu belgických střelců vám za to patří velký dík,“ prohlásil Luc Rensonnet, syn zesnulého velitele 17. praporu belgických střelců.
Své pozdravy přidali při oslavách také samotní veteráni, kteří sklidili největší potlesk přihlížejících. „Dnes chci především říct: pamatujme si, že svoboda není nikdy zadarmo a nemůžeme ji chápat jako samozřejmost. Opravdu cítím, že Česká republika je mým druhým domovem, protože jsem chodil do školy s Čechy, hráli jsme si a pamatuji si na ně. Kdybych se někdy musel z Ameriky odstěhovat, přestěhoval bych se sem, do Plzně,“ řekl sedmadevadesátiletý americký veterán George Thomson.
„S 97. pěší divizí jsem poté postupoval až do Plzně, kde jsme podporovali 16. obrněnou divizi. Poprvé jsem se vrátil do Plzně v roce 1995 a toto je moje jedenáctá návštěva. Mockrát děkuji. Mám rád Čechy,“ zavzpomínal osmadevadesátiletý americký veterán Richard Pieper, jenž byl příslušníkem 97. pěší divize 3. americké armády.
