Budovatelská klasika filmu Dovolená s Andělem s Jaroslavem Marvanem je takovou odborářskou řachandou. Po bezmála sedmdesáti letech je tento snímek stále dokola uváděn v televizi, asi proto, že to diváci chtějí, že se jim to líbí a někteří se zřejmě rádi vracejí do svého dětství a mládí, případně do doby svých rodičů a prarodičů, kdy bylo jasné, kdo stojí na straně pokroku, a kdo již ne. Atmosféru všeobecného sdílení radostných chvil lidových mas navozuje nyní v horkých květnových dnech letošního roku obytňáková tour Andreje Babiše a jeho nejvěrnějších spolupracovníků.

I Andrej Babiš nabízí zábavu, zářivou budoucnost, a navíc rázně pojmenovává ty „škůdce národa“. Přináší svým ovečkám novou „naději“. Jeho poselství je jednoduché – „volte mě a pak se budete mít líp, možná i tak, jako se mám já“. Konzumenti jeho propagandy přece jasně vidí, že za něj bylo všechno levnější a dostupnější. To je argument, který lze těžko něčím přebít. Proč a jak se to v posledních měsících změnilo, je nezajímá. „Za našeho Babiše bylo líp!“ Tečka.

Dále čtěte

Týdeník FORUM se loučí s Josefem Abrhámem, Putin s vítězstvím na Ukrajině

Nový Týdeník FORUM s gustem konstatuje, že Putin dostává na frak. Ukrajinci nečekaně vzdorují, „blitzkrieg“ se nekoná, prodat výsledek speciální…

Babiš si vzal samozvanou dovolenou ze žvanírny, putuje od benzinky k benzince a loví dušičky jako novodobý vodník Čochtan. Aby se stal prezidentem, tak jich bude potřebovat asi dva a půl milionu. Testuje paměť a intelektuální úroveň našeho národa, ostatně to dělá již déle než deset let, kdy se rozhodl draze neovlivňovat politiky ze zákulisí, a raději si vše vzít na přímo. A když vše, tak skutečně vše. To se pak špatně odvyká… Nemá, kam by prchal. Ví to i jeho Mára. Jeho rada je prostá: čelem k masám. Vždy věrná paní Alenka se obleče do kroje a klidně nám i zatančí ve stylu retrozábavy z osmdesátých let. Třeba přijde na řadu i Michal David a další esa, která nás opět vrátí do doby, kdy vše bylo tak jasné a prosluněné.

Obytňák přebil všechny kauzy „Jánošíka české politiky“. To byl hlavní záměr. Ti, kteří na počátku příštího roku nebudou chtít volit jeho údajnou jistotu, dnes neznají jméno jeho vyzyvatele a on to moc dobře ví, právě proto vyrazil už teď. Mnozí z nás žijí v přesvědčení, že to všechno je jen velká šaráda, že je přece nemožné, aby se tento člověk stal prezidentem. Jenže v zemi, kterou nyní okupuje lánská parta s novým guvernérem národní banky a se silnou populisticko-extremistickou opozicí, která má navíc svoje vlivná média, je možné doslova vše. Možná nás čeká mimořádné období sociálního neklidu, který tahle země ještě nezažila, a pak nemálo lidí sáhne znovu po „osvědčeném spasiteli“. Ne, není to nemožné. Stačí chyby a váhání dnešní vlády. Stačí nízká volební účast kvůli sílícímu pocitu beznaděje a lhostejnosti. Stačí echo stále nekončící války na Ukrajině…

Kampaň nekampaň zkušeného manipulátora, který hraje opravdu o hodně, není radno podceňovat a je nejvyšší čas tu jeho hozenou rukavici skutečně zvednout. Tohle opravdu není retrokomedie na Nově. To je naše realita v květnu 2022. Nežijme v iluzi, že se bývalý kariérní soudruh nějak zkultivoval, zmodernizoval, zdemokratizoval, a že nás dokonce vyvede z průšvihu, na kterém se výrazným způsobem podílel, a ještě navíc na něm cynicky vydělával. Sorry jako.