Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un a vůdce Ruska Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Promluvme si o té válečné eskalaci. Západ se všemožně vyhýbá válečnému požáru, zatímco Moskva se vůbec neostýchá. Připomeňme si, že Putin se dohodl s Kimem a v tichosti navezli Severokorejce na frontu, aby zabíjeli Ukrajince. Co to znamená? A jak se tím mění mezinárodní kontext a dynamika rusko-ukrajinské války?
Podle poradce Bílého domu pro komunikaci v oblasti národní bezpečnosti Johna Kirbyho USA odhadují, že na začátku až v polovině října dorazily do ruského Vladivostoku nejméně tři tisíce vojáků ze Severní Koreje. Uvedl to na brífinku 23. října. Stejný údaj uvedla jihokorejská rozvědka, jak vyplývá z prohlášení v plánech Severní Koreje převést do Ruska 12 tisíc vojáků; jde o čtyři armádní brigády včetně speciálních sil.
Šéf hlavního ukrajinského zpravodajského oddělení Kirill Budanov zároveň dříve uvedl, že v Rusku probíhá výcvik téměř 11 000 vojáků ze Severní Koreje. Později od zástupců Ozbrojených sil Ukrajiny zaznělo, že severokorejské vojáky neberou příliš vážně.
A nyní si všichni kladou logické otázky. Zaprvé, došli Rusku lidé, když musí takto ožebračovat své sousedy? A zadruhé, přijde ze Západu nějaká odpověď, anebo se budeme dál snažit ty degeneráty nedráždit?
Takže zaprvé, v Rusku je dostatek lidí a přesun vojáků je součástí partnerství. Tímto způsobem Kim vyjadřuje Putinovi podporu a demonstruje své záměry dlouhodobého přátelství. A jako bonus Kim poslal speciální jednotku v dárkovém balení. Koneckonců 12 tisíc vojáků není moc, když se k lidem chováte jako k masu. Putin mohl Kimovo gesto oplatit protislužbou a slíbit mu také něco hodnotného a vzhledem ke sklíčenosti v Severní Koreji to mohlo být cokoli, třeba i stádo ovcí nebo hora melounů.
Zadruhé, Kirby jako profesionální politik byl iniciativní a okamžitě řekl: „Nevíme, co tito chlapi (vojáci KLDR v Rusku) budou dělat.“ Budou sbírat houby, Johne! Putin se slitoval a pustil je na své území, aby doplnili zásoby, aby ti chudáci měli co míchat s rýží. Možná si udělají kimči. Reagoval vlastně ve stylu ruské policie: „Až vás zabijí, tak nám zavolejte.“ To znamená, až začnou Severokorejci se zbraněmi pobíhat po ukrajinském území, pak se rozhodneme.
Možná to zní tvrdě, ale nejde ani tak o počet, ale o samotný fakt jejich přítomnosti. Dokonale to ukazuje, že když diktátoři dostanou, co chtějí, opakují to znovu. Když Severní Korea dodávala Rusku zbraně, všichni jen rozhazovali rukama, říkali, že je to noční můra, žertovali, že Rusko si našlo bratrský národ na druhé straně hranice, ale Kim nedostal odpověď, že to nesmí dělat. Postavil dětský tábor Songdowon, házel na Jižní Koreu balónky s odpadky a otevřeně se vysmíval každému, kdo mu pohrozil prstem. A rozhodl se zajít ještě dál a bude v tom pokračovat.
I když Kirby na zmíněném brífinku řekl, že Bílý dům „informoval ukrajinskou vládu o svém pochopení situace“ a že „konzultuje s partnery a spojenci, jak reagovat“, jsem si jistá, že žádná reakce nebude. A to ani ne proto, že by si Západ nechtěl s Kimem zahrávat (i když to také), ale prostě proto, že neví, jak ho potrestat anebo jak vůbec reagovat. Sankce? Nedělejte si legraci.
Tady by mnohem silněji zafungoval příliv veškerého dostatku a výhod, aby Korejci oněměli a uvědomili si, pod jakou vládou žijí. To je samozřejmě vtip, ale v příběhu o Kimovi nemá Západ vůbec žádné páky. A kromě toho se najdou „chytráci“, kteří řeknou: „Celý svět pomáhá Ukrajině, proč by Rusko nemohlo hledat spojence během války?“ Na tuto otázku vám samozřejmě nebudu odpovídat, jen chci, abyste nebyli překvapeni, pokud něco takového uvidíte.
Na Západ se v této věci spoléhat nelze, ale právě zde na mé fiktivní šachovnici vstupuje do hry Jižní Korea. Možná se mýlím, ale inerce pohybů ve světové politice mi říká, že pokud do hry vstoupí Severní Korea, musí do ní vstoupit i Jižní Korea. A proč?
Jižní Korea žije v sousedství diktátora, stejně jako Ukrajina. Nepřátelé těchto dvou zemí se spojili, takže by bylo logické, kdyby Jižní Korea začala Ukrajině poskytovat maximální podporu, a to jak finanční, tak zbrojní (což se už nyní děje). A měla by to udělat hlasitě a demonstrativně a ukázat, že Západ sice s Kimem nic neudělá, ale my můžeme jeho elitní jednotky donutit ležet na ukrajinské půdě díky našim zbraním. Tímto způsobem mohou oslabit své bláznivé sousedy a Jižní Korea může Kimovi ukázat svou sílu.
Jak jsem se již zmínila, Kim jde ve svých diktátorských postupech stále dál a dál. A pokud nebude zastaven, bude v tom pokračovat. Je možné, že získá Putinovu podporu a začne realizovat svůj plán na sjednocení Koreje. Když může Kim přesouvat lidi, proč by nemohl Putin? A to už je přímá hrozba pro Jižní Koreu jako stát.
Putin samozřejmě může Kimovi říct, ať počká, já si vyřídím svou válku a pak si vyřídíme tu vaši. A pokud Putin vyhraje, celá země bude v takovém rauši, že si Rusové budou myslet, že si s Koreou určitě poradí. Zvláště když jim v televizi řeknou, že si budou moci vybrat, kde stráví dovolenou, zda na Krymu, nebo v Soulu. Takže Jižní Korea potřebuje Putinovu porážku, podobně jako Ukrajina.
Rusko i Severní Korea mají jaderné zbraně. Stejně jako Putin je má také Kim jako svůj hlavní trumf, který vytahuje, když se mu to hodí. Jižní Korea může na vlastní oči sledovat, jak svět na tyto hrozby reaguje, a promítnout si situaci na sebe, protože Jižní Korea, stejně jako Ukrajina, není členem NATO a nemá ochranný deštník, který dosud bránil tyranům v tom, aby chtěli zaútočit na některou ze zemí aliance.
Každá akce má své důsledky a každý krok v politice vyvolává další. Jižní Korea se mohla tvářit, že se jí válka Ruska proti Ukrajině netýká, přesně do té doby, než jejího šíleného souseda začal Vladimir Putin vnímat jako strategického partnera. Stejně jako Ukrajina nechce pustit na své území „ruský svět“, neměla by Jižní Korea pustit dovnitř ten severokorejský. Doufejme, že pokud se ruská armáda někdy ocitne v Pchjongjangu, John Kirby bude už vědět, „co tam ti chlapi budou dělat“.
