Ilustrační foto / Ruská ambasáda v Praze a vzkazy občanů FOTO: Johana Hovorková, FORUM 24
FOTO: Johana Hovorková, FORUM 24
Pozítří to budou už tři týdny, kdy ruský prezident Vladimir Putin spustil invazi na Ukrajinu. Z bleskového obsazení čtyřiačtyřicetimilionové země se „operace“ změnila na pomalé dobývání, kvůli kterému každým dnem umírají nevinní civilisté, včetně dětí. Západní svět válku tvrdě odsoudil a uvalil na Rusko sankce, které potápí ekonomiku země dolů.
Putina musí příšerně bolet hlava, když sleduje zprávy, jak odcházejí z Ruska další a další světové firmy, jak přicházejí nové a tvrdší sankce, které ochromují ekonomiku státu. Pravděpodobně se na spoustu scénářů připravoval, ale tak tvrdou, rychlou a jednotnou odpověď nejspíš nečekal.
Přibývají další sankce
Evropská unie včera rozhodla o čtvrtém balíku sankcí, jehož cílem je omezit vývoz luxusního zboží a komponent do energetiky a také dovoz oceli. Sankce zasáhnou další oligarchy, jejichž majetky v členských státech EU půjdou k ledu. Pozitivní zprávou je, že se k mezinárodním sankcím přidal i Izrael.
Sankce jsou efektivním nástrojem, jak postupně dotlačit představitele daného státu k tomu, aby začali měnit své názory a neuvrhli svou zemi do absolutní chudoby. Jejich účinnost se projeví až za nějakou dobu a bohužel nezachrání životy nevinných Ukrajinců.
Odstřihněme je od SWIFTu
Ukrajinci pochopitelně čekají efektivnější kroky, které by vedly k ukončení války. Proto bychom měli tlačit na odstřihnutí všech ruských bank od SWIFTu a pokračovat v plošnějších sankcích, které budou mít dopady na další odvětví ruského průmyslu.
Nabízí se také totální odstřihnutí se od ruské ropy a plynu. Na tom už ale v EU shoda nepanuje, protože některé státy jsou na zmíněných komoditách z Ruska velmi závislé. Tento krok by znamenal vyšší ceny energií a pohonných hmot v členských zemích a také nespokojené občany. Naštěstí už zima v Evropě končí a další rok se můžeme zásobit u jiných spojenců. Otázka je tedy jednoduchá, je více život a svoboda, nebo plná nádrž auta za nízkou cenu?
Velmi křehké vztahy
S Ruskem máme bohaté zkušenosti, a to se nemusíme vracet ani před rok 1989. V dubnu minulého roku jsme v reakci na nové informace o výbuchu muničního skladu ve Vrběticích vyhostili několik desítek pracovníků ruské ambasády v Česku. Podařilo se nám tak po mnoha letech omezit činnost ruských agentů na našem území.
Po podzimních sněmovních volbách ztratilo Rusko řadu spojenců v nejvyšších patrech naší politiky. Komunisté vypadli konečně ze sněmovny, nová vláda změnila kurz zahraniční politiky směrem na západ a prezident Zeman se probudil ze zimního spánku a ruskou invazi jednoznačně odsoudil. Nakolik mu to můžeme věřit, zůstává otázkou. Poslední pátou kolonou zůstávají někteří zástupci SPD ve sněmovně.
Ruská ambasáda pro ukrajinské uprchlíky
Sankce České republiky se ale nemusí omezovat jen na to, co lídři zemí dohodnou v EU. Vůči Rusku máme dlouholetý dluh, jenž se týká vzájemných vztahů. Je čas ho začít splácet. Vláda by se neměla bát uvalit sankce na osoby z okolí Hradu, které tady dlouhodobě šířily proruskou politiku. V nejbližší době by měl vzniknout také seznam oligarchů a jejich majetku v Česku. V neposlední řadě bychom měli přemýšlet, co s luxusní ruskou ambasádou, kterou po válce Beneš daroval Rusku jako poděkování za osvobození od nacismu. Paradoxem je, že je to právě Putin, kdo svým současným jednáním připomíná Hitlera!
Bubenečská vila se nachází na obrovském území, kde vyrostla i malá ruská čtvrť. Opravdu nevidím důvod, proč by stát, jenž má Českou republiku na seznamu nepřátel, měl mít jednu z nejlepších vil v Praze. Její prostory by v tuto chvíli dokázaly pojmout velké množství ukrajinských žen a dětí. Myslím, že by to bylo vhodné symbolické gesto, které by ještě více snížilo důležitost Ruska.
Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL
