Spálené ukrajinské pole po ruském dělostřeleckém útoku u Illinivky v Doněcké oblasti. (Červenec 2023). FOTO: Wikimedia Commons/ Národní policie Ukrajiny/ CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons/ Národní policie Ukrajiny/ CC BY 4.0
NÁZOR / Velký problém mají nasupení východoevropští zemědělci s dovozem obilí z Ukrajiny. Rozhodli se ho proto blokovat. Ukrajinské zrno vysypali na silnici i do kolejiště. Zatímco farmáři protestují, dovoz ruského obilí do zemí EU vzrostl více než dvojnásobně. A to se vyplatí!
Ukrajinská světová obilnice a ti, kdo o ni pečují, nemají v posledních dvou letech na růžích ustláno. Musí prokličkovat traktory a kombajny mezi minami, přičemž se nesmí nechat zabít ruskými raketami, drony, případně dělostřelectvem. Pak se mohou modlit, aby sklad, silo či zásobník v přístavu nezasáhla některá z výše uvedených zbraní. Zaplatí horentní pojistku vyhnanou nahoru nebezpečími číhajícími v Černomořském koridoru. Naloží obilí na loď, s níž kapitán opět prokličkuje mezi minami, tentokrát těmi námořními, a pak produkt snad doručí adresátovi. Alternativně ho Ukrajinci mohou poslat do zahraničí v kamionu anebo ve vlaku. Riskují ale, že ho zablokují naštvaní farmáři na hranicích a vysypou ho na silnici, případně do kolejiště.
Žádným podobným komplikacím ale nečelí ruští producenti, kteří naopak získali četné nové trhy, a to i v Evropě. Jak upozorňuje zemědělský web Latifundist s odvoláním na statistiku Eurostatu, stoupal loni dovoz ruského obilí a luštěnin do EU každý měsíc a celkově se za rok 2023 zvýšil více než dvojnásobně. Oproti předloňským 968 tisícům tun loni do Evropy doputovalo 2,23 milionů tun zmíněných plodin. Není to náhoda, ale trend.
Největším skokanem v dovozu ruských zemědělských produktů se stalo Španělsko, které zvýšilo import bezmála devětkrát, až na 850 tisíc tun. V závěsu za ním stojí Itálie, jež dovezla oproti předchozímu roku bezmála osminásobek ruského obilí a luštěnin (celkově na 812 tisíc tun). Několikanásobný nárůst dovozu zaznamenaly také Belgie a Řecko. Na rozdíl od Ukrajinců, podle italského portálu Il Salvagente Rusko v zásadě nečelí žádným reálným omezením. Dovoz jeho obilí je navíc ekonomicky výhodný pro všechny zúčastněné, neboť vyjde ještě levněji než to ukrajinské. Ruské zemědělce totiž nikdo nebombarduje.
Obchod se zemědělskými produkty umožňují Rusku prostředníci působící v Turecku a také v pobaltských zemích. Podle prezidenta Litevské asociace zpracovatelů a obchodníků s obilím Karolise Šimase vzrostl v loňském roce vývoz ruského obilí přes území Litvy o 40 procent, a to z 15 milionů tun na 21 milionů tun. Velký byznys na tom mají především firmy, kterým se daří ruské obilí proclít a vyřídit potřebná povolení, takže po vývozu z tamních přístavů je pro něj celý trh, včetně Evropské unie, volně přístupný.
To se patrně nezmění ani po zákazu dovozu zemědělských produktů z Ruska a Běloruska, který v pátek schválil litevský parlament. Zákon se totiž nevztahuje na zemědělské produkty mířící skrze Litvu na trhy dalších zemí, protože by tím odřízl její firmy od zisků z tranzitu ruského obilí.
Samotné Rusko, které zaznamenalo v poslední době výjimečně úrodné roky, a to bez „přidané hodnoty“ v podobě vraždění jeho zemědělců a ničení jeho produkce, tak bude moci s potěšením nahradit zničené ukrajinské obilniny vlastním zbožím, navíc s radostným souhlasem zúčastněných obchodníků.
Schizofrenní evropská zemědělská a potravinová politika v tom Rusům evidentně nehodlá házet klacky pod nohy. Zásady, jako je potravinová bezpečnost či solidarita s napadenou zemí, v tomto kontextu evidentně hrají druhé housle. Jen naprostý cynik by se mohl kochat pohledem na to, jak pod sebou Evropa s takovým nadšením podřezává větev, obchoduje s Ruskem, které jí deklaruje smrtelné nepřátelství, zatímco bojkotuje Ukrajinu, jež ji před Putinem brání. Evropští obchodníci jsou ale zřejmě ještě prodejnější než ruská pšenice.
