Desítky tisíc lidí opustily své domovy v Náhorním Karabachu a nyní míří do Arménie. Podle úřadů uprchlo z oblasti již více než 40 tisíc z nich. Před úřadem vlády v Jerevanu probíhají nepřetržité protesty proti tamnímu premiérovi Nikolu Pašinjanovi. Někteří ho pokládají za zrádce, jiní upozorňují na to, že prozápadní premiér je ruskému prezidentu Putinovi trnem v oku.

„Nikdo z těch, co se tady sešli, do Karabachu bojovat nepojede,“ řekl adresu protestujících zaměstnanec městské správy Michajl, pro web Meduza. Podle něj proti vládě nyní protestují dvě kategorie lidí – „ztracené ovce“ a zrádci. Tím má na mysli, sílící ruský vliv ve své zemi, která by v případě Pašinjanova pádu patrně skončila ve chřtánu Rusů a jejich místních pomocníků.

Do země mezitím proutí desítky tisíc etnických Arménů z Náhorního Karabachu obsazeného Ázerbájdžánskou armádou. Dohnaly je k tomu obavy z etnických čistek a násilností, jež provázely předchozí epizody arménsko-ázerbajdžánského konfliktu. Podle některých názorů obsazením Náhorního Karabachu konflikt obou zakavkazských zemí neskončí. Podle nich bude nyní muslimská země usilovat o spojení s Nachičevanskou autonomní republikou, která se nachází na severních hranicích Turecka. Oblast, která obě země spojuje, leží ovšem na území Arménie.

Bez ohledu na případné další násilnosti se již nyní po tzv. protiteroristické operaci Ázerbajdžánu daly na pochod zástupy etnických Arménů, kteří se navzdory vyhlášenému příměří obávají o svou bezpečnost. Mnoho z nich míří do arménského města Goris, což je první větší město za hranicemi. To se připravuje na humanitární katastrofu. Web Meduza píše, že vojenská operace ještě zhoršila celkově špatnou situaci v obsazeném regionu. Regály obchodů byly podle ní prázdné dlouho před vypuknutím násilností, během nichž zahynuly stovky lidí.

Už několik měsíců neměli Arméni v Karabachu plyn, panoval nedostatek potravin, léků, benzínu i hygienických výrobků. Týden před invazí vypadl i proud. Nejhůř to odnesli vážně nemocní, zejména pacienti s rakovinou, cukrovkou a dalšími chronickými nemocemi, protože během blokády nedokázal ani Červený kříž dodávat do regionu životně nutné léky, chemoterapii, či inzulín a po výpadku proudu, už ani místní nemocnice nemohly pečovat o akutně nemocné. Lidé jsou vyčerpaní a mají strach. Proto se rozhodli své domovy opustit.

Dále čtěte

Arménie, osudová závislost. Rusko bylo vždy jejím hlavním spojencem, výhodné je to pro něj

ESEJ / V předchozích číslech Kontextů jsme se věnovali Gruzii a Ázerbájdžánu, nyní zbývá poslední z ­jihokavkazských republik – Arménie. Arméni Rusko tradičně vnímají…

Jak uvádí web Důležité příběhy, Ázerbajdžán po deseti měsících v neděli přestal blokovat jedinou spojnici Karabachu s Arménií, tzv. Lačinský koridor. O den později dostala každá rodina 10 litrů benzínu, aby mohla odjet. Pro ty, kdo auto nemají, poslaly arménské úřady autobusy. Fotografie z místa zachycují naprostý exodus obyvatel. Těch v oblasti před novou vlnou násilností žilo 120 tisíc.

Arménská reprezentace nyní čelí velkému tlaku, a to jak ze strany zklamaných nacionalistů, tak ze strany proruských, a patrně i Rusy podporovaných odpůrců. Rusko bylo garantem bezpečnosti Náhorního Karabachu, o který obě země vedly v minulosti krvavé boje. Jak ale vyšlo najevo,zajistit mír v regionu se mu nepodařilo a výsledkem je humanitární pohroma.

Islámský Ázerbájdžán s podporou Turecka postupně nabyl vrchu nad Arménií a vzpurnou oblast si minulý týden podrobil. Zahynuly přitom stovky vojáků a mnoho civilistů. Ti v minulosti opakovaně čelili etnicky motivovanému násilí. Podle Ruska země prostě obnovila svou územní integritu a jde o vnitřní záležitost Ázerbájdžánu. Stejný postoj vyjádřilo i Turecko, které je zodpovědné za genocidu Arménů v letech 1915-1918, kdy jich vyvraždilo 1,5 milionu.