Argumentace na Facebooku má své zákonitosti. Nejpádnějším argumentem je vysoký počet vykřičníků a smajlíků. Velmi žádaným a přesvědčivým argumentem je, že je někdo „p**a“, a základním zdrojem zůstává kamarád bratra švagra pisatelovy sestřenice.  A zcela běžné pak je odvolání se na někoho z autoritativních zdrojů – prohlášení vědců, lékařů či jiných uznávaných autorit. Při podrobnější analýze této argumentace – ať už při popisu nějakého jevu nebo při citaci nějakého zdroje – vidíme zvláštní jev. Fejzbůčkový bojovníček uvádí jako argument prohlášení autorit, jejichž výroky a často ani jména přesně nezná, ale nějak si je představuje. Stejně tak bývá velmi častou metodou popis situace, výroku či fotky, kterou diskutér jen letmo zahlédl, a o tom, co skutečně zachycuje, jen bájí.

Pan doktor Q – podobně jako mají konspirátoři svůj anonymní zdroj QAnon – bude uváděn jen pod touto přezdívkou. Je totiž jen jedním z mnoha a mnoha uživatelů Internetu, kteří konají jako on. Ale existuje a skutečně je lékař. A skutečně reagoval na můj skutečný článek kritizující veřejné výroky pana doktora Lukáše Pollerta. A protože jsem se oficiálně zeptal České lékařské komory, byla v mém článku i odpověď jejího prezidenta – doktora Kubka. Jak jsem článek nasdílel, přišla reakce.

Barták, nebo Mengele?

Dopis byl podepsaný a začal slovy: „Dovolávat se Kubka proti Pollertovi? To jste se trefil parádně do vlastního kolena. Kubek je prokázaný pablb (nemyslím si to, pozn. aut.), každé jeho vystoupení to potvrzuje.“ Už první řádky emailu mne rozesmutnily. Že někdo nadává – jako v tomto případě – nějaké veřejně známé osobnosti, je český standard. Ale že někdo kritizuje, že jsem do článku požádal o vyjádření Českou lékařskou komoru, a publikuji odpověď jejího prezidenta? Můj doktor Q bohužel nenapsal, kdo jiný než její prezident by měl za komoru mluvit. Koho můj dr. Q považuje za důstojného reprezentanta lékařského profesního cechu? Doktora Mengeleho, či doktora Bartáka? To dopis nevysvětlil, ale pokračoval.

„V tomto případě: „Mrtvých je ve skutečnosti 32 000, ne 24 000, to je jen špička ledovce.“ Aha, takže Kubek popírá ta čísla Statistického úřadu, které jste v odstavci předtím tolik vychválil? Z kterého prstu si proboha vycucal těch 32 000 a proč jen tak málo, proč ne rovnou 120 000? (= počet zemřelých za rok).“

Chudák pan doktor si nebyl schopen zjistit ani základní informace. A zjevně ani nečte noviny: „(Ministr Blatný) nějak zapomíná zmiňovat, že osoby, které po onemocnění covid již byly negativní, ale zemřely v důsledku tohoto onemocnění, se ve statistikách neobjevují, což mimo jiné potvrzuje studium tzv. pozorované nadúmrtnosti,“ upozorňuje demografka Dagmar Dzúrová. Není to tedy zdaleka tak, že by jen 30 % vykázaných covidových úmrtí skutečně způsobil covid. Naopak, reálně způsobil covid ještě více úmrtí, než oficiální statistiky ukazují.

Tolik iDnes. A pro jistotu si prosím zapamatujte jméno paní doktorky Dagmar Dzúrové. Ještě se v příběhu objeví. Doktor Q pokračuje: „Např. hned zpočátku je nutno z loňského počtu 17 000 zemřelých odečíst 2000 (rozumí se o 2000 více proti r. 2019), s nimiž se počítalo vzhledem ke stárnutí populace. POZOR! – toto jsou prosím oficiální počty Českého statistického ústavu, měl byste si to dohledat. Takže nadúmrtí za 2020 bylo hnedle nikoliv 17 000, ale 15 000. K počtu vykazovaných zemřelých – je potřeba s nimi opravdu zacházet uvážlivě, a ne jen hodit absolutní číslo a mlátit s ním lidi po hlavách bez jakékoliv analýzy.“

Ta vyšší úmrtnost se skutečně očekávala, podle dat ÚZIS měla v roce 2020 hrubá míra úmrtnosti narůst o 0,05 – o cca o 5 lidí na sto tisíc. Takže by bylo potřeba odečíst nikoliv 2000, ale 500 zemřelých.

Ani to jméno…

Že je někdo blbej a handrkuje se bez jakýchkoliv argumentů, je ve světě Facebooku celkem běžné. Pokud však někdo cituje nějakého vědce přesně opačně k tomu, co ten vědec říká, mohl by si alespoň pamatovat, jak se ten vědec jmenuje. Nikoliv pak Doktor Q: „Ano, je to samozřejmě hodně, ale… A dále – demografka Dagmar Hrůzová, členka jinak velmi pesimistické iniciativy Sníh, připouští, že třetina nadúmrtnosti jde za jinými faktory, než je COVID-19. Takže už jsme ne na 15 000, ale na 10 000. Ano, je to hodně, není to dobře, nedá se to popírat, leccos se zanedbalo, je třeba z toho něco vyvodit atd. atd. atd., ale zkrátka a dobře, 17 000 pravdou NENÍ.  Je to blud, je to demagogie, známe to za bolševika. (To je covidový fanatismus, je to rub antirouškařských fanatiků, jako je Klaus. Každý fanatismus je šílený, je smrtelně nebezpečný.) Čemu prospěje strašení číslem 17 000, když skutečný počet obětí epidemie za r. 2020 byl 10 000? Já vás tímto žádám o odpověď – čemu prospívá zbytečné, vylhané strašení lidí, kteří jsou už tak často (někteří) vyděšeni k smrti? Jsem na vaši odpověď opravdu zvědav. Panika a hrůza zabíjí, pozor na to. Trosečníci na moři neumírají na hlad a žízeň, ale na paniku. Pozor na holá čísla,“ pokračoval Doktor Q.

Jel naplno, citoval, až se z něj kouřilo, a nebyl si ani schopen zapamatovat jméno vědkyně, na kterou se odvolával. Četl z  článku samozřejmě jen nadpis a první tři řádky, ale přesto mu to, co si představuje, že řekla, slouží jako argument. Neví, jak se jmenuje, přestože paní doktorka Dzúrová je v posledních měsících v médiích často, a říkává pravý opak toho, co jí vkládal do úst Doktor Q.:  „Souvislost zvýšeného počtu úmrtí v loňském roce s epidemií covidu-19 je podle demografky Dagmar Dzúrové z Katedry sociální demografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy prokazatelná. Český statistický úřad (ČSÚ) dnes zveřejnil data za rok 2020, podle nichž loni v Česku zemřelo téměř o 17.000 lidí víc než v roce 2019, jde zhruba o patnáctiprocentní nárůst. „Vzhledem k tomu, že týdenní počty nadúmrtí jasně korelují jak s počty zemřelých na covid, tak se zemřelými na jiné příčiny, souvislost je zde prokazatelná,“ sdělila ČTK Dzúrová. Mezi jinými příčinami podle ní mohou být i lidé, kteří zemřeli, aniž byli na covid testováni nebo zemřeli až delší dobu po negativním testu. Jejich podíl ale zatím nelze stanovit.“

Odpověděl jsem doktoru Q obligátní šablonou, kterých mám několik. Vážená paní / pane, já vím, že to nemyslíte zle, ale nepište mi, pokud si chcete popovídat, a neposílejte mi ani vaše podnětné nápady či rozbory, nemohu se Vám věnovat. Zdraví jxd. Odpověď přišla vzápětí. „??? přebral jste? detoxikujte!“ A to už bylo zajímavé. Ten člověk totiž existoval, byl lékařem na malém městě, starší, zahrádkář. Nebyl to fake profil, ale skutečný člověk. Vysokoškolsky vzdělaný. Tak jsem mu napsal, že bych s ním rád udělal rozhovor na téma komunikace s cizím člověkem přes email versus běžná etiketa v reálném světě pro Fórum 24. Přes telefon nebo Messenger, ne osobně, a nevzal bych mu víc jak dvacet minut času.  „Dal bych přednost tomu, abyste byl anonymní „Doktor Q“, protože by mne zajímaly psychologické pohnutky Vašeho (dnes mimořádně častého) chování. A mě jde o to, poznat psychické mechanismy těchto procesů, tak bych ten rozhovor raději vedl s „Probandem Q“ než s Vámi pod Vaší identitou.“

Pan doktor nikdy neodpověděl…

Paní Q

Byl jsem na kafi na Kulaťáku a nestačil se divit. Byl jsem široko daleko jedinej s rouškou. Všechny dřevěné kostky, co tam jsou na sezení, obsazené. Usedl jsem na jedinou prázdnou a udělal si selfíčko. Nemůžu fotit partičky cizích lidí, nebyl jsem tam jako novinář, ale na kafi. Na pozadí byly vidět tři skupiny lidí bez roušek, jak si povídají. A hned vedle mne v záběru – na vedlejší bedně, metr ode mne  – měl někdo rozbalenou svačinu. A dal tu fotku s povzdechem, že se všichni zbláznili, na svůj Facebook. Vzápětí mi tam začala psát neznámá dáma, co jí mám v přátelích (requesty od žen, nemají-li trikolóru na profilovce, potvrzuji automaticky).

Paní Q: Nejsem popírač roušek, dodržuji tato pravidla, ale okolo Vás se lidé nezdržují a dodržují-li dostatečný odstup, nechme je dýchat… prosím buďme soudní…

Jxd: Paní, nebylo by lepší, než k nějaké fotce připíšete polemiku „okolo Vás se lidé nezdržují a dodržují-li dostatečný odstup, nechme je dýchat… prosím buďme soudní…“, si tu fotku prohlédnout?  Pak byste viděla, že na ní jsou TŘI SKUPINY LIDÍ, KTEŘÍ NEDODRŽUJÍ ODSTUP, a dle rozbaleného pytlíku z KFC vpravo na fotce vidíte, že se OKOLO MNE LIDÉ ZDRŽUÍ. Jak prosím vznikl ten Váš post? To jste jaksi „šla okolo a něco plácla“, jste pod vlivem, jde o trolling… Proč veřejně píšete úplné nesmysly a zesměšňujete se tím, prosím?

Paní Q: „Ted jste mě zaskočil, já jsem ve vší slušnosti po shlédnutí fotky usoudila, že lidé nejsou v takové blízkosti a neohrožují Vás snad, Vy mě osočíte, že jsem pod vlivem?? Čeho, prosím?! Měla jsem Vás za slušného a soudného.“ Pokud jste někdy měli vztah s hysteričkou či hysterikem, jistě tuto strategii znáte. Okamžitě, jak se osobě (hystrionství není věcí žen, je rozložená vcelku genderově rovnoměrně) něco vytkne, začne předvádět, aby odpoutala pozornost, jak se cítí tou výtkou zraněna. A očekává, že tím zapovídánkuje původní diskutovanou záležitost.

Jxd: A odpovíte mi prosím, jak došlo k tomu, že jste komentovala fotografii, kterou jste si zjevně neprohlédla, a sdělovala věci, které ta fotka zcela zjevně vyvracela?

Paní Q: „Vidím muže v roušce, v dálce skupinky lidí?? Nevím co dodat. Myslím, že toto stačí. Myslím, že my senioři se musíme chránit, a to Vy i já činíme.“ Slušně jsem poděkoval a rozloučil se, nechtěl jsem paní dál trápit, a věděl jsem vše, co jsem potřeboval.

Cukroušova plácaná

Paní mi odpověděla zcela vyčerpávajícím způsobem – byť se vyhnula slovu „plácání“. Ale popsala jej zcela přesvědčivě. Vidí fotku. Neprohlédne si jí pořádně. Čte komentář k ní, ale nesnaží se mu porozumět, jen se potřebuje vyhranit. Tak plácne první negativistický nesmysl, co ji napadne. A jde si prohlížet jiné fotky, a plácat pod mě jiné nesmysly. Machránkovat na cizí lidi a handrkovat se kvůli nesmyslům, které si vyfantazírovaly, aby bylo kvůli čemu se handrkovat.

Obrovské procento uživatelů Facebooku tu síť nepoužívá jako nástroj komunikace, ani jako nástroj zábavy. Využívají jej jako platformu pro ventilaci svých osobních problémů. Ať už doktor Q, nebo paní Q asi nemají dostatečně uspokojivý a naplňující život, nebo mají nešťastnou osobnostní strukturu, ale potřebují se vymezovat a nadřazovat se na okolí okázalým nesouhlasem. A tak k tomu používají Facebook, kde plácají nesmysly a negativně se tím proti někomu, možná komukoliv, koho ve svém kanále uvidí, vymezí. V internetových diskusích tvoří dle mého soudu nadpoloviční většinu. K jejich projevům je vede potřeba prožívat pocit „to jsem mu to ale ukázal“. A tak, dokud se psychoterapie nestane celonárodním sportem, hloupé plácání z Facebooku nezmizí.