Michal Klíma FOTO: Marie Klímová / se souhlasem
FOTO: Marie Klímová / se souhlasem
Mediální manažer a dnes také poradce premiéra Petra Fialy Michal Klíma objasnil v rozhovoru pro deník FORUM 24 své nejdůležitější úkoly: ozdravení mediální krajiny v Česku a boj proti dezinformacím. To všechno bude vyžadovat zásadní kroky – od změn zákonů přes mezirezortní spolupráci až po promyšlenou koncepci ochrany a podpory plurality tisku.
Jak vidíte své nejdůležitější úkoly jako poradce předsedy vlády?
Mám dvě oblasti. Jednak oblast médií, mediálního odvětví a pak oblast dezinformací, to znamená cíleně vypouštěných a šířených lží a nepravd. V prvním případě jde o to, jak by se měla ozdravit mediální situace, která není normální, a v případě dezinformací jde o to, aby se pokud možno snížil jejich vliv. Obě oblasti jsou spolu provázané, protože tak, jak u nás klesá vážnost a vliv seriózních médií, uvolňuje se prostor pro dezinformátory. Má proto smysl řešit obojí současně.
Znamená boj proti dezinformacím nějakou formu mezirezortní spolupráce?
Ano. Na některých ministerstvech existují týmy lidí, kteří se na boj s dezinformacemi připravují a delší dobu je monitorují. To je zejména ministerstvo vnitra, ale také obrany nebo zahraničí. Zatím nedošlo k propojení, ačkoli nějaká forma spolupráce existuje. Měli bychom co nejdřív dospět k společné akci, která by byla viditelná navenek.
Když se vrátíme k vašim slovům o ozdravení mediální situace v Česku, v čem by mělo spočívat?
Za dvaatřicet let svobody prošlo mediální období v České republice různými etapami. Ta poslední je cestou směrem k horšímu. Horší je to, v jakém stavu jsou veřejnoprávní média a mediální rady, kde po dlouhou dobu i za stávající legislativy docházelo k tomu, že existovaly politické dohody tak, aby většina členů své práci rozuměla, ale zároveň byla zachována politická vyváženost. V posledních dvou letech došlo k tomu, že tehdejší opozice byla vyšachována z volby, a do rad se dostali kandidáti extremistických stran, jako je SPD a komunisté. A samozřejmě tehdy vládnoucí ANO a ČSSD. Já vždy zdůrazňuji, že nejde jen o politickou stránku věci, ale také o profesionální.
To, čeho jsme svědky za poslední roky v Radě České televize, je, že místo věcné diskuze se vedou šikanózní kampaně vůči generálnímu řediteli. Byl problém nastolit normální komunikaci mezi radou a vedením ČT, ačkoli má existovat ze zákona. Méně sledovaná, ale také kritická situace je v Radě ČRo. Připomenu, o čem se před několika měsíci psalo: generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vydal prohlášení, že nebude poskytovat informace serveru Hlídací pes, konkrétně Robertu Břešťanovi kvůli tomu, že o nich píše. Podle názoru pana generálního ředitele píše negativně. A tak se rozhodli, že jim nebudou podávat informace, což rada schválila jako správný krok. To považuji za skutečně světový unikát, že veřejnoprávní rozhlas řekne, že nedá informace renomovanému novináři ze seriózního média. Situace v Radě ČTK je také panoptikální, tam stačí sledovat veřejné přenosy.
To ale hovoříme jen o veřejnoprávních médiích. Co ta soukromá?
Tam víme, k čemu došlo – k výrazné koncentraci v rukou Andreje Babiše a oligarchů, kteří s ním více či méně spolupracují. Naopak se vytvořila menší soukromá média, která zajišťují pluralitu, která je na mediálním trhu nutná. Nejsou ale dostatečně ekonomicky silná a tím, jak je trh rozložen a koncentrován, je těžké, aby se mohla rozvíjet. To, že jsou média zasažena ekonomickou krizí a že reklama přešla na internetové platformy, jako je Facebook a Google, to je vývoj, který zasáhl mediální trhy všude ve světě. Některé evropské země se s tím vyrovnávají tak, že mají zákony na podporu plurality tisku, mají pravidla, která vedou k tomu, aby svoboda médií, která je jednou z podmínek demokracie, nebyla oklešťována. Každá země k tomu přistupuje jinak. Jsou země, které jsou více nakloněny jednotlivým podporám médií, a pak země, které to dělají více plošně. To je na konkrétnější diskuzi. U nás nic takového není, mj. proto, že tu není ministerstvo, které by mělo média na starosti. Je to ale pochopitelně správně v tom ohledu, že vláda nemá média kontrolovat, ale na druhé straně je v zájmu země a společnosti, aby existovala pluralita médií a aby média byla svobodná a nezávislá. Nějakým způsobem se to musí řešit. K tomuto řešení bych rád přispěl a navrhl nějaké cesty, které by tuto situaci mohly zlepšit.
Jaké jsou podle vás nejefektivnější způsoby podpory plurality médií?
Obecně je známo, že svoboda médií souvisí s jejich ekonomickou soběstačností. Není možné se vyhnout tomu, abychom diskutovali o finanční podpoře či zvýhodnění. Nemohu jít do žádných podrobností, protože to teprve chci připravit a do detailu nastudovat systémy, které jsou v jiných evropských zemích. Chtěl bych navrhnout takový systém, který by byl konzistentní s českou situací a legislativou. Existuje dlouhodobě podpora kulturních časopisů, kterou nikdo nezpochybňuje, podpora menšinového tisku, kterou nikdo nezpochybňuje. Není to tak, že by u nás vůbec neexistovala žádná podpora, ale jsou země, které podporují také zpravodajská média. Tím se dostáváme zpět k oblasti dezinformací. Aby společnost před nimi byla chráněna, musí mít kvalitní, silná a profesionální média, která šíří zpravodajství, které není záměrně nepravdivé.
Neobáváte se toho, že by toho mohla v budoucnu využít třeba nějaká úplně jiná vládní většina, která by do takové podpory zahrnula i média, která dezinformace šíří, což by schovávala za svobodu slova?
Musí být nastavena taková kritéria, která ta média rozliší od dezinformačních prostředků. Není až tak složité je najít. Tak je to ve všech odvětvích, která jsou předmětem státních podpor. Je nutné podporovat pluralitu. To není o tom, že by byl někdo vyřazován a priori pro svoje jméno. Pokud někdo v tuto chvíli je označen za dezinformační médium, může na daná kritéria přistoupit a začít své zprávy ověřovat a tak dále. Je to o nastavení.
Ministr kultury Martin Baxa řekl deníku FORUM 24, že ohledně veřejnoprávních médií považuje za nejdůležitější změnu způsobu volby mediálních rad a zapojení senátu. Co je dál v novele důležitého?
Novela, kterou nyní připravilo ministerstvo kultury, se soustřeďuje opravdu zejména na zapojení senátu do volby rad. Ale v návrhu, který připravily v loňském roce Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, Nadační fond nezávislé žurnalistiky a Rekonstrukce státu, jsou identifikovány tři nejdůležitější kruhy. První je volba, což není jen o podílu senátu, ale měla by být stanovena kritéria pro to, která organizace může navrhovat, tak aby zde nebyly různé obskurní organizace jako v minulosti. Současně by navrhovaní kandidáti měli splňovat také nějaká kritéria. My jsme navrhovali, aby pro členy platila přiměřeně kritéria Kodexu ČT. Jinými slovy – v televizi nesmí pracovat někdo, kdo nedodržuje etické principy mimo tu televizi, například v jiných sdělovacích prostředcích, třeba i ve svých. Takový člověk by ale také neměl být členem rady. Jestliže má někdo vlastní televizi nebo někde v médiích vystupuje a chová se neeticky, neměl by být členem mediální rady. A co se týče druhého kritéria, to je soudní přezkoumatelnost. Málokdo ví, že rozhodnutí Rady ČT nejsou soudně přezkoumatelná ve své většině. Přezkoumatelná není ani volba členů rad sněmovnou. V případě porušení zákona při volbě by ale měl mít možnost zasahovat Nejvyšší správní soud, který by mohl volbu označit za neplatnou. Třetí věcí je financování České televize a Českého rozhlasu. V televizi čtrnáct let a v rozhlase sedmnáct nebo osmnáct let existuje stále stejná výše koncesionářských poplatků. Za tu dobu byla vysoká inflace a změnily se platy a další náklady. Ekonomika obou médií se totálně změnila. Nemyslím si, že se to má řešit automatickým zvyšováním poplatků například podle inflace, protože televize i rozhlas mohou dělat úsporné kroky. Na druhé straně ale poplatky nechat navěky tak, jak jsou, prostě nejde. Toto by mělo být předmětem samostatné diskuze.
Pokud se změní kritéria pro volbu rad, měli by být převoleni všichni stávající členové?
Určitě, jinak to ani nejde. Jestliže zákon řekne, že část radních volí senát a část sněmovna, a v současné době byli zvoleni systémem jiným, je logické, že se rada zvolí znovu.
Současné opoziční strany ale budou nepochybně říkat, že jde o zvůli vládnoucí většiny, která chce mít v radách jen své lidi.
Já ale neříkám, že v radách nemají být i kandidáti blízcí opozičním stranám. Volební výbor sněmovny dělá předvýběr a musí zde existovat konsenzus. Tak to dřív bylo a určitě si nemyslím, že by rady měly být nějakým způsobem jednobarevné a že by členové měli favorizovat jediný politický směr kandidátů. Ale zejména je důležitá jejich odbornost, kompetence a osobní integrita.
Opustil jste funkce v Českém národním výboru Mezinárodního tiskového institutu i v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky. Jak vidíte dál jejich směřování?
Mezinárodní tiskový institut není česká instituce, ten se nezmění. Český národní výbor hraje důležitou roli, jde o systémovou organizaci, která má dělat to, co dělala doposud – upozorňovat na porušování svobody slova a navrhovat zlepšení komunikace s politiky a tak dále. Byl bych rád, kdyby se současná vláda nedopouštěla chyb, kterých se dopouštěla Babišova vláda, ale to neznamená, že je to automaticky garantováno a že se nemůžou vyskytnout problémy. Role novinářských organizací rozhodně nekončí. A samozřejmě i role NFNZ trvá dál.
Na webu info.cz vyšel komentář o vašich postojích s tvrzením, že jste „zastřený lobbista“ a že by poradce premiéra neměl mít nejspíše žádné názory a postoje. Jak to je?
Myslím si, že to je především otázka na premiéra, koho si zvolí za poradce. Ale já jsem se před několika dny zúčastnil první schůzky všech poradců Petra Fialy a lidé, kteří tam byli, měli, jak jsem je sledoval, každý nějaký názor. Na ekonomiku, na zdravotnictví, na další reprezentované obory. Vůbec nechápu, k čemu by byl poradce, který žádný názor nemá.
