Na sklonku týdne proběhne další kolo výběru kandidáta do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a sociální demokracie opět nezklamala. Jako svého kandidáta si vybrala bývalého senátora Františka Bublana, od prvopočátku zarputilého odpůrce této paměťové instituce. Navíc za situace, kdy již jednoho svého zástupce v radě má. Zdá se, že nyní budou uhýbat před realitou panující v ÚSTR a strkat hlavu do písku sociální demokraté dva.
Když neuspěl Lukáš Jelínek, někdejší radní ÚSTR, bezprostředně zodpovědný za tristní stav Ústavu pro studium totalitních režimů, za neplnění zákonných úkolů, pokles společenské věrohodnosti tohoto důležitého orgánu státu, likvidaci pokročilé digitalizace archivních fondů, ale zejména zmanipulovaný výběr kindermanagementu, který tuto zpočátku ambiciózní a mezi zahraničními partnery uznávanou instituci zavlekl do propastné krize personální vyprázdněnosti a odborné nicoty.
Jako by tato fakta nestačila, je navíc stávající vedení ÚSTR dosazené někdejšími Jelínkovými kolegy (dnes už zapomenutí exradní Emilie Benešová, Petruška Šustrová, Michal Uhl, Jan Bureš ad.), již téměř rok podezřelé, že krade, respektive zneužívá přidělené finanční prostředky kapitoly č. 355, a celou tuto fatální situaci prošetřují orgány činné v trestním řízení. Prozatím odhadovaná škoda: nad 150 milionů korun.
A kdopak prosazoval v senátu po oranžovém tsunami výše zmíněné radní do jejich funkcí? Nemýlíte se, pochopitelně – senátor František Bublan. Také on patří mezi ty členy horní sněmovny, nesoucí přímou politickou zodpovědnost za výběr a dosazení těch nezodpovědných radních, kteří s jeho vědomím dosadili současné vedení (aby „napravili chyby svých předchůdců“, připomínám na okraj). A výsledek této účelové personální politiky: Nejpozději počátkem července 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie, a to vše pochopitelně ve spolupachatelství.
Pro úplnost dodávám, že prověřované tunelování se mj. zjevně týká finančních prostředků navýšených a uvolněných do rozpočtové kapitoly č. 355 – Ústav pro studium totalitních režimů bývalým vícepremiérem a nynějším premiérem Andrejem Babišem a jeho nástupkyní ministryní financí Alenou Schillerovou. Zvolením Františka Bublana by se tak koaliční kruh uzavřel.
Nepodezírám Františka Bublana, že by chtěl být klasickým politickým trafikantem, nicméně mi není jasné, co v Radě ÚSTR hodlá dělat. Jak bude řešit nadcházející personální problémy, respektive kriminalizaci vedení instituce? Bude schopen zvednout ruku pro odvolání ředitele, až na to přijde, anebo se také nechá „uplatit“ a půjde cestou premiéra Babiše („Nikdy neodstoupím, nikdy!“)? Nebo tam jde konečně naplnit svou dávnou vizi o zrušení našeho Ústavu národní paměti…?
Personální politika sociální demokracie je v minulostní agendě nečitelná: Paměťové instituce typu Ústavu pro studium totalitních režimů sice rádi nemáme, ale své zástupce – pochopitelně za přiměřenou odměnu – do těchto veřejných funkcí posíláme. Zajímá nás, že instituce neplní své zákonné úkoly? Ne! Zajímá nás šikanózní chování vedení? Ne! Zajímá nás, že instituce nemá vlastní sídlo a stěhuje se jako Bludný Holanďan po Praze? Ne! Zajímá nás, že vedení neplní své vlastní sliby? Ne! Zajímá nás pád ÚSTR na instituciální dno a v podstatě nulová spolupráce na mezinárodním poli? Ne! Zajímá nás vyšetřování Národní centrály proti organizovanému zločinu? Ne!
Zajímá nás tunelování? To teprve uvidíme…
Autor je poslanec ODS a zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
