Francouzský velvyslanec Roland Galharague FOTO: Alena Spálenská
FOTO: Alena Spálenská
Francouzský velvyslanec Roland Galharague je druhým ambasadorem, který poskytl rozhovor deníku FORUM 24. Popisuje nejen dopady koronavirové pandemie ve Francii, svůj pocit z česko-francouzských vztahů, ale i to, co mu bude chybět při působení na další diplomatické misi, protože Prahu v těchto dnech opouští.
Jak byste zhodnotil současné česko-francouzské vztahy?
Termín, který používáme, je strategické partnerství. To se odráží i v dokumentu, který jsme před několika lety podepsali a který každé čtyři roky obnovujeme a doplňujeme o seznam věcí, na kterých chceme společně pracovat. Strategické partnerství doslova znamená, že se političtí lídři dohodli na tom, že tento vztah je natolik důležitý, že je třeba se jím zabývat, že spolupracujeme v Evropské unii a společně se zabýváme tím, aby naše spojenectví bylo efektivní. Samozřejmě ale nejde jen o tohle, ale o dlouhodobý vývoj od roku 1990 a o vzájemné ekonomické vztahy. V České republice působí kolem pěti set francouzských firem, což představuje asi deset miliard eur v investicích. Obchodní obrat byl letos 14 miliard eur. Je to zásadní partnerství, pro nás velmi důležité.
Je tu něco, co by se mělo zlepšit, nějaké téma, na němž je ještě potřeba pracovat?
Jistě. Je tu prostor pro větší vyrovnanost vzájemných investic. Jak jsem řekl, z francouzské strany je to 10 miliard eur do České republiky, ale české investice ve Francii jsou mnohem menší. Maximálně miliarda eur. Myslím, že je důležité pokusit se vyrovnat tyto pozice a postarat se o to, aby více českých firem investovalo ve Francii, ne jen kvůli penězům, ale proto, že pokud jsou ekonomiky propojené, jde o daleko lepší půdu pro funkčnější a hlubší politické vztahy.
Co je důvodem takto nízkých investic z české strany?
To je jednoduché, myslím, že jde o značně rozdílnou historii našich dvou zemí. Česká republika má za sebou komunistickou éru, a tak je logicky k dispozici méně kapitálu. Je tu samozřejmě burza, ale celá řada firem z ní nezískává peníze, protože jejich objem je příliš malý. To je ten hlavní důvod. Ale v posledních letech se situace přece jen mění. Jsou tu české firmy, které mají zájem o nákup francouzských aktiv. To velice vítáme.
V červenci začalo německé předsednictví v Radě Evropy. Co je hlavní výzvou těchto šesti měsíců?
Vzhledem k současné situaci to musí být vyřešení koronavirové pandemie a jejích ekonomických dopadů. Německé předsednictví začalo rekordně dlouhým summitem, který se zabýval velice důležitým plánem obnovy, který představuje 750 miliard eur. Další prioritou je dohoda na příštím Víceletém finančním rámci pro roky 2021–2027. A pak jsou tu dva další důležité úkoly: tím prvním je přechod na zelenou ekonomiku a druhým je digitalizace. To rozhodně není všechno, ale kdybyste se mě zeptala na řazení podle důležitosti, toto jsou hlavní výzvy.
Zmínil jste zelenou ekonomiku. S německým velvyslancem panem Israngem jsem o ní hovořila také, zejména pak o plánu Green New Deal. Řekl mi, že by tyto plány neměly být zastaveny ekonomickými problémy, které způsobí pandemie COVID-19. V Česku se ale často hovoří o tom, že právě zelená politika je tím, na čem by se v následujících měsících mělo šetřit. Co si o tom myslíte vy?
Takové komentáře jsem také zaznamenal. Myslím, že sice musíme překonat tuto ekonomickou krizi, ale ze zeleného plánu nelze ustoupit. Plán obnovy i zelený pakt jsou odpověďmi na výzvy, které přicházejí. Jde o věci, které se týkají naší planety, které se týkají našich dětí a dobrého života generací, které budou následovat. Právě proto nemůžeme zpomalit naši reakci na to, co se děje. Vždyť my všichni to vidíme. Česká republika globální oteplování taktéž pociťuje. Vody v krajině ubývá, máte problémy s kůrovcem, pokud se nezastaví odlesňování, může se stát katastrofa. To všechno je součástí jediného problému, který se musíme pokusit vyřešit. To je má první poznámka. Ta druhá se týká toho, že přechod na zelenou ekonomiku bude podporou, nastartováním ekonomiky. Ve Francii momentálně diskutujeme o tom, jak využijeme plán obnovy, a rozhodli jsme se, že třicet procent prostředků by mělo jít do tzv. zelené transformace ekonomiky. A vidíme, že právě to je zdrojem lokálních aktivit, lokální zaměstnanosti. Peníze jdou také do transformace bydlení. Naše domy se totiž také musí proměnit tak, aby efektivně využívaly energii. Když se v zimě procházíte ulicemi centra jakéhokoli hlavního města v Evropě, vidíte, že okna jsou otevřená, protože topení uvnitř způsobuje vedro k nesnesení. Protože jej nemůžete dobře ovládat, jde o centrální systém. To musíme změnit a i toto je součástí jediného problému. Green Deal může naši ekonomiku pomoci restartovat.
Jednou z dalších výzev je brexit. Jak se na něj díváte z francouzského úhlu pohledu?
Brexit nebyl naším rozhodnutím. Byli bychom mnohem raději, kdyby se Britové rozhodli zůstat. Fajn, bylo to jejich rozhodnutí, musíme je respektovat, protože šlo o vůli lidu vyjádřenou v referendu. Nyní jsme měli velmi smutná jednání a přišli jsme s dohodou ohledně odchodu, ale jak víte, stále zde není dohoda ohledně budoucích vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií. Myslíme si, že dohoda o odstoupení musí být respektována oběma stranami. Budeme velice rádi, pokud k této dohodě dojde, opravdu mnohem raději, než aby proběhl tzv. no-deal brexit. Ale ne za každou cenu. Spojené království musí akceptovat, že pokud chce zůstat součástí jednotného trhu, není možné, aby absolutně ignorovalo jeho pravidla. To je hlavní věc. Jsme v časovém presu a doufáme, že se stále můžeme dohodnout. Snad se podaří nalézt dohodu.
Moje další otázka se týká Víceletého finančního rámce. Francie je největším zemědělským státem Evropské unie. Myslíte si, že by měly nastat nějaké změny v přidělování zemědělských dotací? V České republice například neexistuje zastropování dotací ani pro ty největší příjemce. Je to problém?
K zemědělství bych rád řekl několik věcí. Francie i Česká republika souhlasí s tím, že společná zemědělská politika (CAP) je velmi důležitá a měla by být zachována. Zaručuje jistý stupeň autonomie, například co se týká potravinové bezpečnosti. To souvisí s klimatickou změnou, potravinová bezpečnost je extrémně důležitá. Starost o krajinu hraje velkou roli ve snaze udržet co nejlepší životní prostředí. Myslím si, že Česko i Francie to vidí stejně.
To, na co se ptáte, je trochu jiná otázka. Jde o nasměrování evropských peněz. Jsme v poněkud rozdílné situaci, protože vlastnická struktura zemědělské půdy je z historických důvodů velmi rozdílná. Dává proto smysl zastropovat dotace, protože to zaručuje rovnocenné postavení mezi malými farmáři a těmi velkými. Samozřejmě že každý členský stát k této věci přistupuje jinak, protože na jihu Itálie nebo Řecka je situace jiná než v severní Evropě. Společná zemědělská politika je velmi důležitá, měla by být zachována a my si myslíme, že zastropování je správná cesta.
Jak důležité budou výsledky prezidentských voleb v USA, které se blíží?
Velmi důležité. Jde o jednu z nejdůležitějších zemí ve světě.
Jaké jsou momentálně francouzsko-americké vztahy?
Francie a USA jsou nejstarší spojenci. Naše pevné spojenectví má velkou tradici. Naše armády bojují bok po boku na Středním východě proti terorismu. Bezpečnostní témata jsou pro nás zásadní. Ale také ekonomicky jde o velmi zásadního partnera. Je pravda, že se současnou americkou vládou máme na řadu věcí rozdílné názory, to nepopírám. Tou největší „neshodou“ mezi Francií a USA je to, že my ve Francii si myslíme, že multilaterální rozhodnutí je lepší. Že je lepší kompromisem dojít k dohodě mezi větším počtem aktérů a států. Jistěže to není možné vždy, ale vždycky bychom se měli snažit dojít k dohodě. Máme za to, že Pařížská dohoda o boji proti změně klimatu je platný dokument. I tak ale máme s USA velmi dobré vztahy.
Pojďme ke koronavirové pandemii. Jaká je situace ve Francii?
Myslím, že je velmi podobná situaci v České republice. Virus se nadále šíří, a tak jsme se rozhodli velmi intenzivně testovat. Chceme testovat milion lidí týdně. Zaměřujeme se na určité skupiny obyvatel, které musíme otestovat dříve. Případy přibývají, ale na rozdíl od léta je mnohem nižší smrtnost. Je to různorodý obrázek, ale podobný tomu českému.
Očekáváte, že budou zavedena nějaká omezení pro české občany, kteří cestují do Francie?
Členské státy EU by měly společně koordinovat a harmonizovat politiku boje proti koronaviru. My ve Francii to vnímáme tak, že Evropská unie je jeden prostor, jeden trh a lidé se potřebují přesouvat a potřebují cestovat. Chceme proto zachovat otevřené hranice. Ale zajisté přijmeme nutná opatření. Je jasné, že situace je různá také lokálně – v Praze to není stejně jako v Ostravě a v Paříži to není stejné jako v Lyonu nebo v Marseilles. S tím musíme počítat. Ale nemáme žádná omezení pro cestovatele.
V České republice jde o velké téma i proto, že se blíží krajské a senátní volby. Jak ovlivní – pokud nějak – tato krize politickou mapu ve Francii?
Nemám křišťálovou kouli, ale jsem si jist, že se nějaký efekt dostaví. Ve všech evropských zemích v posledních letech sledujeme velké změny na politické scéně. Měli jsme tu tzv. tradiční strany a dnes máme nová hnutí jako ANO v Česku nebo En Marche! ve Francii. Nemyslím si, že tento trend skončí. Politický život v Česku i ve Francii se bude podle mého názoru nadále měnit. Ale abych vám jasně odpověděl, musel bych znát výsledky voleb.
Jak jste prožíval jarní karanténu v Praze?
Všichni jsme zůstali v Praze, byl jsem na velvyslanectví. Pro mě to bylo celkem v pořádku, protože mám štěstí, že žiji tam, kde pracuji. Pokračovali jsme v naší práci, přeorganizovali jsme ji tak, že jeden tým pracoval na homeoffice a druhý byl fyzicky v kanceláři. Měli jsme víc práce, protože jsme se museli postarat o řadu Francouzů, kteří se chtěli vrátit do vlasti. Sledovali jsme nařízení české vlády a musím říci, že usnesení českého ministerstva zdravotnictví se nám často velmi těžko četla. Přicházela také řada změn, takže nás udržovali zaneprázdněné. Měli jsme ale štěstí, že na ambasádě se neobjevil žádný případ nákazy.
Vy jako velvyslanec v Praze končíte a odjíždíte do jiné země. Co vám bude chybět?
Mnoho věcí! Byl jsem tu více než tři roky a stal jsem se čechofilem. Miluji Prahu, miluji francouzskou ambasádu. Miluji Čechy a jejich specifický smysl pro humor a ironii. Myslím, že to je věc, kterou máme hodně společnou. Pak také černý humor, ten Čechům i Francouzům jde skvěle, v některých zemích to není vůbec možné. Bude mi také chybět hudba. Česká republika je skvělá země a Francii je velmi blízká. Česká i francouzská vláda dobře vědí, že naše národy nemohou ve světě, ve kterém žijeme, uspět, pokud nebudou budovat funkční a silnou Evropskou unii.
