Německý velvyslanec Christoph Israng popsal v rozhovoru pro deník FORUM 24, co je nejdůležitější výzvou německého předsednictví Radě EU, které začalo v červenci – a není to jen koronavirová pandemie, i když ta představuje zásadní součást agendy, ale i starostí. Situace v Česku je navíc momentálně horší než v Německu, což Isranga trápí. Hovořili jsme také o rozdílných názorech Čechů a Němců, a naopak o tom, co oba národy spojuje, v čem by mohly více spolupracovat a jak se vyvíjejí česko-německé vztahy i s ohledem na sudetské Němce.
Začalo předsednictví Rady Evropské unie a řada přišla na Německo. Co je největším úkolem těchto šesti měsíců?
V prvé řadě musíme zvládnout koronavirovou krizi. Jsou tady ale další úkoly, které nás čekají, například Víceletý finanční rámec 2021–2027, to je to, co už jsme zvládli v červenci během summitu EU. Další důležitou věcí je nutnost zorganizovat brexit. Pak jsou tu další priority, jako digitalizace, klimatická politika Evropské unie a samozřejmě také otázky migrace.
Považujete za možné, aby byly naplněny plány týkající se zelené politiky, zejména Green New Deal, i v souvislosti s ekonomickými problémy, s nimiž se bude evropská politika potýkat?
Samozřejmě je to velká výzva, na druhou stranu je každá krize příležitostí začít se chovat jinak. Tuto příležitost musíme využít. Budeme podporovat hospodářství, ale ne tak, aby vypadalo úplně stejně jako dříve. Můžeme se poučit a neopakovat některé chyby, které jsme v minulosti udělali. Je možné ekonomiku připravit na budoucnost tak, aby zohledňovala například i klima.
Jedním z velkých témat je také vláda práva, která je v některých členských státech ohrožena a jejíž dodržování by mělo být spojeno i s vyplácením evropských peněz. Myslíte, že takto se může situace zlepšit?
Evropská unie není jenom hospodářským společenstvím, ale společenstvím hodnot, jako jsou občanská práva, svoboda a demokracie. Těmito hodnotami bychom se také měli řídit a všude v Evropě by měly být dodržovány. Myslím si, že je dobře, že Evropská unie sleduje, jestli v jednotlivých státech dodržovány jsou. Například zpráva Evropské komise, která se zabývá touto problematikou, je podle mě dobrý základ pro diskuzi s členskými státy o těchto otázkách.
Myslíte, že dojde v rámci přesunů peněz a Víceletého finančního rámce také například ke změnám ve Společné zemědělské politice? Například k zastropování dotací ve všech členských zemích?
To je zajímavá otázka. Zemědělství je také oblastí, ve které jsou nutné reformy. Jsou zde členské státy, kde zemědělství hraje velkou roli, ještě výraznější než v Česku nebo v Německu. Takže je jasné, že tyto reformy budou ještě nějakou dobu trvat.
Pojďme k tématu koronaviru. Jak se v Německu daří zvládat pandemii?
Německo potřebovalo čas, aby zareagovalo. Česká republika reagovala rychleji a rozhodněji, například povinností nosit roušky. V Německu bylo zpočátku více nakažených než Česku, například navrátilci z lyžařských oblastí. Teď se to ale otočilo. Česká republika má více nakažených na sto tisíc obyvatel než Německo. Pandemie zůstává výzvou a musíme při jejím řešení postupovat společně. Musíme zůstat opatrní a i na mezinárodní úrovni spolu jednat s respektem. Německo nyní předloží návrh na koordinovanější postup, co se týče určení rizikových oblastí. Měli bychom mít společné standardy pro tato hodnocení.
Děláme si trošku starosti ohledně vývoje v Praze. Počty nakažených jsou poměrně velké, už se blíží hranici, kdy vyhlašujeme danou oblast za rizikovou. Německo má za rizikové Paříž nebo Brusel a Praha se této hodnotě přibližuje. To má následky pro cestování, různá opatření typu karantény a podobně, ale doufáme, že Praha zůstane pod touto hranicí. Jedná se o padesát nově nakažených na sto tisíc obyvatel za posledních sedm dní.
Podle průzkumů se zdá, že krize posílila kancléřku Angelu Merkelovou a vládnoucí CDU-CSU, a to jak na úkor Zelených, tak podle průzkumů i oslabujících populistů. Čím si to vysvětlujete?
V mnoha zemích vlády, které zvládly krizi, mohou ze svého úspěchu profitovat, mají nyní lepší volební výsledky a jsou pozitivněji hodnoceny v průzkumech.
Proč podle vás v Česku tzv. tradiční strany takovou sílu v současné době nemají?
Samozřejmě analyzujeme politiku v České republice, podáváme pravidelně zprávy do Berlína, což doplňuje informace, které se vyskytují v německých médiích. Na druhou stranu jde o věci, které nemohu zveřejňovat, protože by to pak mohlo být chápáno jako vměšování se do vnitřních záležitostí České republiky.
Na jaké úrovni jsou momentálně česko-německé vztahy? Jak se posunuly za poslední desetiletí?
Velmi často se říká, že ty vztahy jsou tak dobré jako ještě nikdy. To je pravda. Ale také je pravda, že by klidně mohly být i lepší. Potenciál jsme ještě nevyčerpali. Vidím dva důvody, proč se to ještě nepovedlo. Jeden z nich je na německé straně, myslím, že Němci toho vědí málo o České republice. A z české strany je tu jistá nedůvěra k současnému Německu. Oba tyto problémy jsou něčím, na čem můžeme pracovat. Dosáhli jsme velkého pokroku, ale čeká nás dlouhá cesta.
Na některá témata mají země odlišné pohledy. V Německu je boj proti klimatickým změnám velkým tématem, v Česku jsou, zdá se, lidé poněkud skeptičtější. Jak to vnímáte vy?
Ano, když se na tuto otázku díváme globálně, dá se to tak říci. Nic ale není černobílé, i v Česku je mnoho lidí, kteří si dělají starost o klima a zabývají se tímto tématem, na druhé straně i v Německu jsou lidé, kteří se bojí, že tím utrpí ekonomika. Na mnoho věcí máme podobný názor, což se týká například útlumu využívání uhelných elektráren. Zde se setkaly česká a německá uhelná komise, aby spolu obě strany o tomto tématu diskutovaly a vyměnily si své zkušenosti. Stejně tak Národní parky Šumava a Bayerischer Wald spolu intenzivně spolupracují.
Jak hodnotíte český pohled na jadernou energii, který je odlišný od toho německého?
Jsme si odlišnosti vědomi. Respektujeme, že Česká republika sama rozhoduje o svém energetickém mixu, který je rozdílný v každé zemi. Jsou zde různé podmínky, například co se týče vodních nebo větrných elektráren. Spolková vláda samozřejmě propaguje obnovitelné energie, propagujeme, aby měly co největší podíl. V souvislosti s jadernou energií si děláme starosti s dlouhodobými riziky, která se týkají skladování jaderného odpadu. Pak jsou tu krátkodobá rizika v případě jaderné havárie, což jsou ty nejzásadnější důvody, proč se Německo rozhodlo s jadernou energií skončit. Samozřejmě se zasazujeme o to, aby i ostatní státy o těchto rizicích přemýšlely a aby investovaly do obnovitelných zdrojů.
V čem mohou Česko a Německo nejlépe spolupracovat nejen během současného předsednictví, ale i dlouhodobě?
Jsme dvě sousední země v srdci Evropy, takže si myslím, že pokud se bavíme o spolupráci, neměli bychom se omezovat na nějakou jednu konkrétní oblast, ale měli bychom spolupracovat v oblastech všech. Máme pro to i vhodné nástroje, ať už jde o Strategický dialog české a německé vlády nebo Diskusní fórum, což je platforma pro občanskou společnost. Máme Česko-německý fond budoucnosti, který ročně podpoří více než 600 projektů setkávání Čechů a Němců v různých oblastech. Spolupráce by měla být široká. Jde i o policii, armádu, sport, hospodářství… Opravdu na všech úrovních.
I dnes je velmi citlivé téma odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Daří se věc posouvat dopředu? Je něco, co by se podle vás mělo v přístupu k této historické události změnit?
Těší mě, že stále více Čechů vnímá sudetské Němce spíše jako příležitost. Jsou to lidé, kteří cítí určitou sounáležitost s Českou republikou, zajímají se o ni, o česko-německé vztahy nebo o to, jak se daří českému hospodářství. Cestují na místa, kde dříve jejich rodiny žily, investují do různých projektů nebo podniků. Opravdu to není žádné nebezpečí, jak se často veřejnosti snaží namluvit nějací extremisté. Vztah k těmto otázkám se za posledních třicet let velmi změnil jak v České republice, tak i u řady sudetských Němců, kteří se více snaží o dialog a smíření. Dosáhli jsme velkého pokroku, více se spolu bavíme a diskutujeme bez obav, které tam třeba dříve byly.
Rád bych k tomu řekl takový příběh. Setkali jsme se s českou rodinou, která si koupila dům, ve kterém pak na půdě našla osobní věci, dopisy, ale i milostné dopisy někdejších majitelů. Šlo o rodinu sudetských Němců. Češi se na nás obrátili, zda bychom jim nepomohli najít potomky německé rodiny, což se nám společně se Sudetoněmeckým krajanským sdružením podařilo. Potomci té sudetoněmecké rodiny bydlí u Baltského moře. Rodiny se setkaly zde na velvyslanectví. Česká rodina té německé předala všechny dokumenty a nalezené věci, při setkání panovala přátelská atmosféra a padlo pozvání, aby Češi přijeli Němce navštívit. A na závěr jim Němci popřáli hodně štěstí v jejich domě, což bylo slovo, které zdůraznili a které jasně ukázalo, že si nedělají nějaké nároky na cizí vlastnictví.
Spolkový ministr zahraničí Heiko Maas se zastal České republiky a jejího předsedy senátu Miloše Vystrčila poté, co mu vyhrožovali zástupci Čínské lidové republiky kvůli cestě na Tchaj-wan. Jak se na to díváte?
Německý ministr zahraničí se k tomu vyjádřil v tom smyslu, že partnerské země by se k sobě měly chovat s respektem a nějaké výhrůžky nebo tlak k dobré diplomacii nepatří. Jde o podobný postoj, jaký zastává český ministr zahraničí nebo česká vláda. Na setkání německého ministra zahraničí a jeho čínského protějšku se však nemluvilo jen o návštěvě českého předsedy senátu, ale i o lidských právech v Číně, o situaci Ujgurů, o stavu demokracie v Hongkongu a podobně. Jde o kritický dialog, který s Čínou musíme vést. Německo, které nyní předsedá Radě EU, má zájem o společné evropské řešení.
Jste velvyslancem v Praze již tři roky. Jak vnímáte atmosféru města během koronavirové pandemie a po ní?
Bylo to velmi podivné, v dubnu téměř strašidelné, protože ve městě se pěšky pohybovalo málo lidí. Částečně jsem si to ale i užíval, protože zde nebyli turisté a bylo možné se v klidu zastavit na Karlově mostě. Ale mezilidské setkávání chybělo a jsem rád, že už se může konat, a to i mezi Čechy a Němci. Doufáme, že vývoj bude takový, aby to tak zůstalo, proto musíme pořád dodržovat nějaká opatření, abychom pak nemuseli omezovat školství či hospodářství. K tomu můžeme nějakým způsobem přispět všichni.
Klidnou Prahu si ale užívám i v současnosti. Když vstanu v šest hodin a jdu veslovat na Vltavu, člověk si panoramata může užívat také úplně bez turistů.