Kolem demise ministra kultury Antonína Staňka se rozehrává nepěkná fraška. Prezident Zeman ji odmítl přijmout, pohaněl přitom ČSSD a současně naslouchá komunistům. Do hry nyní vstupuje premiér Babiš, ale znovu velmi alibisticky.

[ctete postid=“251934″ title=“Babiš a Zeman tunelují ČSSD, která jim slouží. Její strmý pád ohrožuje vládu“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/04/Babiš-Maláčová-Schillerová-385×230.jpeg“ excerpt=“Jasně největším poraženým voleb do Evropského parlamentu zůstává ČSSD, jejíž strmý “ permalink=“https://forum24.cz/babis-a-zeman-tuneluji-cssd-ktera-jim-slouzi-jeji-strmy-pad-ohrozuje-vladu/“]251934[/ctete]

Dlouhodobé mlčení Hradu kolem Staňkovy rezignace dávalo tušit, že tento akt neproběhne bezproblémově. Prezident vyčkal na výsledek evropských voleb, který mu dodal potřebnou munici. Ačkoli do této doby Sobotkova nástupce v čele sociální demokracie chválil, evidentně neskousl, že Hamáček neustál vnitrostranický a veřejný tlak, a neudržel jeho chráněného ministra.

Za debakl sociální demokracie může podle Zemana nevýrazný lídr Pavel Poc, a poněkud absurdně i „zaříznutí“ vlastního ministra kultury. Svoji podporu ČSSD v těchto volbách skromně nezmínil, jelikož jak vidno nepřinesla vůbec nic. Hamáčkova strana však především doplácí na sevření v Babišově vládě, kde znovu plní nedůstojnou roli otloukánka, a není schopna prosadit svůj program.

Staňkův obchod se Zemanem

Do té doby téměř neviditelný ministr kultury na sebe v dubnu strhl pozornost odvoláním ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Odůvodnil je ztrátou důvěry a manažerskými chybami, kvůli kterým na oba podal trestní oznámení.

O Staňkovi se přitom na jaře hovořilo jako o nejvíce ohroženém ministrovi ČSSD. Odvoláním obou ředitelů se až příliš okatě snažil uhájit další setrvání ve vládě. Vyhověl tak přání prezidenta, který s Fajtem vede osobní spor, a získal tím na svoji stranu vlivného spojence.

Ministr se po odvolání obou ředitelů okamžitě dostal pod veřejný tlak, když petici za jeho rezignaci podepsaly tisíce lidí zvláště z umělecké branže. Vzápětí se přidali i vnitřní oponenti v čele s prvním místopředsedou ČSSD Romanem Onderkou, což zřejmě nakonec sehrálo rozhodující roli.

Necítím podporu vedení

Hamáček nejdřív nechtěl o Staňkově odvolání ani slyšet, aby si nenahněval hlavu státu, se kterou pracně utužoval rozjitřené vztahy. Nakonec ministr kultury v polovině května poslal premiérovi dopis s rezignací, zdůvodňovanou „masivní kampaní proti jeho osobě jen proto, že se rozhodl učinit přítrž protiprávnímu jednání ředitelů dvou prestižních institucí spadajících pod jeho rezort“.

Zároveň si „charakterně“ postěžoval na vedení vlastní strany, že byl k demisi dotlačen. „Ve svém boji za spravedlnost a právo již necítím další podporu z nejvyššího vedení ČSSD, a proto jsem se rozhodl vyhovět výzvě předsedy strany Jana Hamáčka a k 31. 5. 2019 rezignuji na post ministra kultury,“ uvedl v dopise.

Staněk takto formulovanou vynucenou demisí dával najevo, že s ní vnitřně nesouhlasí. Potopil tak Hamáčka, který ho dlouho hájil i proti vůli části ČSSD, a vyslal tím i signál svému ochránci na Hradě.

Přímluva KSČM

Zeman nezklamal. Nejdříve se poradil s Vojtěchem Filipem, který mu sdělil názor klubu KSČM a naléhal, aby prezident Staňkovu rezignaci nepřijal. Pozoruhodné, pokud se premiér Babiš opakovaně a mylně snaží vyvracet, že komunisté nemají na jeho vládu žádný vliv, tím méně na její složení.

Prezident skutečně ministrovu rezignaci nepřijal. „Důvodem je to, že docent Antonín Staněk odhalil na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení a neměl by být za tato odhalení trestán tím, že na něj bude vyvoláván tlak, aby ze své funkce odešel,“ uvedl po schůzce obou politiků na Hradě mluvčí Ovčáček.

Hamáčkova situace nemůže být potupnější, zvláště když už mezitím našel Staňkova nástupce, místopředsedu ČSSD Michala Šmardu. Vstupuje tak s Hradem znovu do otevřené roztržky, podobně jako loni s Miroslavem Pochem, který neprošel na post ministra zahraničí.

Premiér sice prohlásil, že dodrží koaliční smlouvu a navrhne prezidentovi Staňkovo odvolání, zároveň však alibisticky vyslovil pochybnosti o odborných kvalitách jeho nástupce. „Tu nominaci považuji za zvláštní,“ tvrdí, i když zrovna v situaci, kdy z vlády odcházejí nekompetentní ministři ANO jako na běžícím pásu, jsou jeho výhrady farizejské.

Náklonnost k normalizační zóně

To však neznamená, že by měl Antonín Staněk zůstat ve funkci. Nejenže působí jako poddajná loutka v Zemanových rukou, ale existují i jiné závažné důvody, proč se nikdy neměl dostat do vlády. O to více vynikají právě dnes, kdy za jeho udržení nikoli náhodou bojují komunisté.

[ctete postid=“251743″ title=“Vládní koalice ve volbách propadla, Hamáček by měl rezignovat“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/09/Babiš-Hamáček-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér Andrej Babiš považuje vítězství ANO v evropských volbách za skvělý výsledek, “ permalink=“https://forum24.cz/vladni-koalice-ve-volbach-propadla-hamacek-by-mel-rezignovat/“]251743[/ctete]

Rozporuplný je ministrův vztah k normalizační kulturní zóně. Loni obhajoval nominaci čelného komunistického ideologa Karla Sýse na státní vyznamenání prezidenta republiky. Pominul přitom jeho „kulturně ideové“ působení v dobách normalizace. Sýse navrhl komunistický poslanec Leo Luzar a spolek podobně laděných autorů Unie spisovatelů, sídlící na stejné adrese, jako KSČM.

Básník Sýs se významně podílel na šíření „oficiálního umění“ na úkor tvůrců, kteří kvůli podobně kovaným ideologům nesměli publikovat, což u Staňka nehrálo žádnou roli. Sporná je i jeho loňská účast na křtu knihy čelného představitele tvrdého stalinistického jádra KSČM Miroslava Grebeníčka „Ve znamení kříže“. Drtivě v ní kritizuje církevní restituce slovníkem padesátých let.

Na straně Hradu a KSČM

Staněk tak nemalým osobním vkladem přispívá k relativizaci praktik minulého režimu a fakticky se vysmívá těm, kdo v té době byli za svoje postoje perzekvováni.

Dnes projevuje mimořádnou osobnostní pružnost, když přistupuje na Zemanovu destruktivní hru. Dezertoval na stranu Hradu a KSČM proti vůli sociální demokracie, která ho do funkce původně nominovala?

Vše nasvědčuje tomu, že se hlavní aktéři této frašky rozhodli ČSSD pořádně vykoupat, aniž se ještě stačila vzpamatovat z volebního debaklu. Platí další daň za vládnutí s nevyzpytatelným predátorem, tunelujícím její program a voliče, a pravidelně se spojujícím s prezidentem, navyklým ohýbat ústavní zvyklosti podle svého. Tuto roli si vybrala dobrovolně.