Vrací se doba knížete Metternicha? Podle některých pozorovatelů mezinárodních vztahů je to možné. Ve speciálu, věnovaném stým narozeninám bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, píše týdeník Economist, že se vzrůstající mocí Číny se Kissingerovy myšlenky dostávají zpět do oběhu a zaznamenávají novou relevanci.

V obecné rovině je to zčásti pravda. Mezinárodní situa­ce je dynamická, často se mění, a proto se na její analýzu nehodí pořád stejná teorie. Zahraničněpolitický realismus, jehož je Kissinger nejznámějším stoupencem, má čas od času a případ od případu užitek. Jestli je však právě nástup Číny pod vedením novodobého Maa, prezidenta Si Ťin-­pchinga, takovým případem, není zatím jasné.

Jeden triumf a řada neúspěchů

Kissinger je v každém případě jedním z nejzajímavějších dlouhodobých insiderů v čínských záležitostech. Prezidentovi Richardu Nixonovi asistoval v první polovině sedmdesátých let při navázání diplomatických styků s komunistickým Pekingem, což je pravděpodobně jediným opravdovým úspěchem Kissingerovy kariéry. Nixonův krok znejistil Moskvu a vedl k postupné proměně čínské společnosti, této epochální cestě ze středověku ke hvězdám, od rýžových polí k mikročipům, z chatrčí do mrakodrapů.

Další Kissingerovo působení na mezinárodní scéně bylo znatelně méně pozitivní. Podílel se na opuštění Jižního Vietnamu; v plánu měl vyjednat důstojný mír, což ale nakonec vedlo jen ke zbabělému úprku Američanů ze Saigonu, který ponechali napospas komunistům. Zprvu tajné bombardování Kambodže vedlo k tamní politické nestabilitě a posílilo Rudé Khmery, kteří se jen pár let nato dopustili obludné genocidy. Jednání Američanů se Sověty o nepřípustnosti protiraketové obrany (smlouva ABM) a o snížení počtu jaderných hlavic, které Nixonova vláda zahájila v rámci politiky détente (uvolnění) v sedmdesátých letech, se z dnešního pohledu jeví jako téměř bezvýznamné, ne-li kontraproduktivní, neboť mohlo komunistickému impériu prodloužit život.

Přesto dosáhl Kissingerův věhlas na zahraničněpolitického myslitele neobvyklých rozměrů. Zásluhu na tom kromě nesporného talentu má také jeho usilovnost při budování vlastního mýtu a od něj odvozené…