O Miroslavu Grebeníčkovi, bývalém šéfovi KSČM, jsme dlouho neslyšeli. Teď přispěl do Haló novin článkem, kde vysvětluje, že Lenin byl genius.

Kdybychom nevěděli, o čem mluví, tak bychom mu mohli některá jeho slova odsouhlasit.

Třeba: „Mnozí dnes ztrácejí paměť. Ovšem ztráta paměti v politice je krajně nebezpečná. Ve vztahu k politice má historie mimořádné postavení.“ A pak sděluje, že v politice je mnoho idejí, které ale nesmí skončit jako zkamenělé fráze.“

To je všechno tak obecně pravdivé, že se s tím dá souhlasit a jinak to k ničemu není.

Pak to ovšem aplikuje na Lenina: „Proto připomenu i základní metodologický pokyn V. I. Lenina, který moudře napsal, že je třeba ‚dívat se na každou otázku z hlediska toho, jak daný jev historicky vznikl, jakými hlavními etapami ve svém vývoji tento jev procházel, a z hlediska tohoto jeho vývoje se dívat, čím se daná věc stala nyní‘…. Pokud se vydáme touto cestou, pak Leninovo dílo budeme považovat za organickou součást úsilí celého pokrokového lidstva o revoluční přeměnu světa, o vybudování lepších společenských vztahů.“

Takže si to bereme k srdci a podíváme se i na ideologii Grebeníčkovy strany Leninovou optikou. Revoluční bylo komunistické hnutí v tom, že skutečně naruby převrátilo společenský řád. Výsledkem ovšem byl teror a to, že nikdy nic pořádně nefungovalo. Řeklo by se, že jsou to třeba potíže růstu, jenže ono to tak bylo asi sedmdesát let, u nás čtyřicet. SSSR se dařilo tehdy, když nějaká část společenského úsilí byla spojena s armádou, což se týká i vychvalované kosmonautiky. Běžný život lidí utrpěl a nestál za nic. Od prvního až do posledního dne. U nás to trvalo čtyřicet let, severní Korea, kam naši soudruzi posílají blahopřejné telegramy, to má dodnes. Pořád tam vymýšlejí, jak ze Západu vyrazit nějaké peníze, aby odvrátili hladomor.

Na takovýto experiment můžeme jen říct, že jednou a dost. Zkuste to na nějaké jiné planetě, ale nás do toho netahejte.