Kanadští vojáci na stráži před svým velvyslanectvím v Port-au-Prince (28. března 2024) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Haiti prožívá nejhorší bezpečnostní a politickou krizi za poslední desetiletí. Dlouhodobě nejchudší země na západní hemisféře se od vraždy prezidenta Jovenela Moïseho v roce 2021 propadla do chaosu, který vyvrcholil letos v březnu, když všemocné gangy spustily soustředěný útok na státní instituce. Cílem se staly policejní stanice, centrální banka nebo mezinárodní letiště a gangům se podařilo na nějakou dobu zcela odříznout hlavní město Port-au-Prince od okolního světa.
Kriminální organizace spustily svoje rozsáhlé operace formálně s cílem přinutit k odstoupení nepopulárního a nikým nevoleného premiéra Ariela Henryho. Násilí ale pokračuje i po jeho rezignaci a ustavení přechodné rady, která by měla zemi dovést k předčasným volbám. Některá vyjádření jednoho z nejmocnějších gangsterů, Jimmyho Chériziera známého pod přezdívkou „Barbecue“ přitom naznačují, že se možná pokouší získat politickou moc přímo pro sebe.
Ve stínu gangů
Jedenáctimilionové Haiti je v karibském regionu epicentrem chudoby a násilí už dlouho. Země v posledních letech proslula zejména obrovským nárůstem počtu únosů, které patří mezi hlavní zdroje příjmů všudypřítomných zločineckých gangů. Cílem únosů se v minulosti pravidelně stávali kněží a řeholnice nebo humanitární pracovníci, organizace Unicef však varuje, že se zločinci stále častěji zaměřují i na ženy a děti.
Podle nedávné zprávy OSN na Haiti loni vzrostl počet únosů oproti předchozímu roku o 83 % na 2 490, počet vražd se pak dokonce více než zdvojnásobil na bezmála pět tisíc (v sousední Dominikánské republice, kde žije zhruba stejně obyvatel, bylo pro srovnání loni spácháno 1 475 vražd). Gangům se navíc podařilo ještě rozšířit územní kontrolu – odhaduje se, že na dvě stě různých kriminálních organizací dnes ovládá přibližně 80 % hlavního města a zhruba polovinu celého státu.
Za těchto okolností si je jen těžko možné představit další zhoršení bezpečnostní situace. A přesto právě k tomu došlo od konce února, kdy aliance gangů pod vedením bývalého policisty Chériziera vyhlásila válku centrální vládě a rozhodla se naplno ukázat svou sílu. Gangům se v průběhu krátké doby podařilo zorganizovat masový útěk ze dvou věznic, při kterém uprchlo na 3 700 zločinců, zaútočit na policejní stanice po celém hlavním městě nebo se pokusit ovládnout mezinárodní letiště v Port-au-Prince.
Cílem útoků se stala rovněž centrální banka nebo třeba některé bohaté a do té doby zločineckými organizacemi víceméně netknuté čtvrtě v hlavním městě, ve kterých bylo minulý týden zavražděno nejméně dvanáct lidí. Dlouhodobě přečíslená a demoralizovaná policie si přitom s násilím neví rady, přestože se jí v nedávných dnech podařilo zabít dva vysoce postavené členy zločineckých organizací.
Nejnovější vlna násilí vyhnala z Port-au-Prince na 33 tisíc lidí, kteří hledají útočiště v bezpečnějších částech země a v některých případech se snaží dostat i do Spojených států, které se už tak loni musely potýkat s rekordní vlnou uprchlíků. Guvernér Floridy, která je Haiti geograficky nejbližší a žije v ní na půl milionu lidí haitského původu, proto v obavách z exodu nařídil na jihu státu rozmístit stovky nových policistů a příslušníků Národní gardy. Americká vláda se zároveň pokouší všemi prostředky evakuovat svoje občany, kteří dosud zůstávají na Haiti.
Politici a jejich gangy
Nejnovější výbuch násilí na Haiti úzce souvisí s politickou krizí na ostrově, která se táhne přinejmenším od července roku 2021. Právě tehdy zemřel prezident Jovenel Moïse, který byl zavražděn skupinou převážně kolumbijských žoldáků. Z naplánování Moïseho vraždy byla letos v únoru obviněna i jeho manželka Martine, která se měla spojit s tehdejším premiérem Claudem Josephem a pokusit se převzít moc v zemi.
Martine nicméně tvrdí, že se jedná o politický proces zosnovaný nástupcem jejího manžela Arielem Henrym, který se po Moïseho zavraždění stal premiérem a jehož cílem bylo dovést zemi k novým prezidentským volbám. Henry tento proces neustále protahoval s odkazem na neutěšenou bezpečnostní situaci a rychle se mu podařilo znepřátelit si široké vrstvy společnosti včetně podstatné části gangů.
Jeden z jejich nejvýznamnějších lídrů, Jimmy Chérizier, pak Henryho nepopularitu využil k rozpoutání výše zmiňované brutální kampaně za jeho sesazení, kterou prezentuje jako revoluční boj. „Naším prvním krokem je svržení vlády Ariela Henryho. Poté zajistíme, aby země byla silným státem se silným soudním systémem, který bude bojovat proti korupčníkům. Postaráme se o to, abychom vybudovali bezpečnostní systém, který každému umožní pohybovat se po ulicích dle libosti,“ prohlásil Chérizier, který byl přitom už ve službách policie zodpovědný za několik masakrů.
Henry nakonec pod tlakem z domova i ze zahraničí na pozici 11. března rezignoval – gangům se ve dnech před jeho odstoupením podařilo zablokovat mezinárodní letiště v zemi a zabránit tak jeho návratu do země z Keni, kde se snažil vyjednat vyslání policejní mise na Haiti. Ani tento gangy požadovaný krok nicméně nevedl k uklidnění situace: násilí nadále pokračuje navzdory dohodě na vzniku přechodné rady, která by měla zemi konečně dovést k volbám. „Barbecue“ ostatně vyhrožuje každému politikovi, který by se odvážil na fungování přechodné rady podílet.
V tuto chvíli není jasné, zdali má Jimmy Chérizier skutečně osobní politické ambice, nebo jestli působí spíše jako prodloužená ruka jiného politika, který by chtěl převzít moc v zemi. Haitské gangy mají dlouhou tradici napojení na místní politickou a ekonomickou elitu – jako první je na konci 50. let ustanovil obávaný diktátor François Duvalier a spojení s některou z kriminálních skupin si uchoval každý další prezident, od Duvalierova syna až po více či méně demokraticky zvolené hlavy státu.
S pomocí gangů ostatně vládl i zavražděný prezident Moïse, který měl mít blízko právě k Chérizierově alianci kriminálních organizací známé jako „G9 Rodina a spojenci“. „Barbecue“ podle odborníků na organizovaný zločin dostával od Moïseho vlády peníze, zbraně nebo policejní uniformy výměnou za potlačování politických oponentů a udržování pořádku v ulicích Port-au-Prince.
Po prezidentově vraždě a následujícím politickém vakuu vliv gangu G9 dále vzrostl a momentálně není známo, se kterou politickou silou v pozadí spolupracuje – pokud ovšem nejedná již zcela na vlastní pěst. „Gangy začaly v posledních třech letech získávat autonomii, která postupně dosáhla kritické úrovně,“ vysvětluje Robert Fatton z Univerzity ve Virginii. „Proto jsou nyní schopny klást podmínky samotné vládě. Tvůrci gangů stvořili monstrum, které má dnes sílu zablokovat jakékoli řešení.“
Zablokovaná intervence
Sousední země a potažmo i celé mezinárodní společenství sledují situaci na Haiti se vzrůstajícím znepokojením. Zejména Spojené státy se obávají další masivní migrační vlny a spolu s ní i rozšíření haitských kriminálních organizací na americkém území. Americká vláda se však zároveň nechce přímo zapojovat do možné vojenské nebo policejní mise, o které se diskutuje na půdě regionálních i mezinárodních organizací.
Důvodem je dlouhá historie amerických intervencí, která se táhne až do začátku minulého století a kvůli které mají Spojené státy na ostrově mimořádně špatnou pověst. Stejně špatnou reputaci má bývalý kolonizátor Francie, která pro změnu Haiti po vyhlášení nezávislosti na dlouhá desetiletí uvrhla do dluhové krize a podle historiků tak přispěla k neschopnosti země vymanit se z chudoby a politické nestability.
Příliš dobrou pověst nemají ani mezinárodní expedice, které se v zemi periodicky opakují od pádu dynastie Duvalierů v roce 1986. Kupříkladu Brazílií vedená stabilizační mise OSN, jež na Haiti působila mezi lety 2004 a 2017, se potýkala s četnými obviněními ze sexuálního násilí, mimosoudních poprav civilistů nebo třeba z nechtěného rozšíření cholery. Epidemie této nemoci si od roku 2010 vyžádala na deset tisíc obětí a na Haiti ji měli zanést nakažení vojáci OSN původem z Nepálu.
Do čela další mise posvěcené Radou bezpečnosti OSN se loni přihlásila Keňa, která měla do země vyslat tisícovku policistů a pomoci tak ke zlepšení tragické bezpečnostní situace. „Věříme, že je to historická povinnost, protože mír na Haiti je důležitý pro celý svět,“ vysvětlil rozhodnutí prezident William Ruto. Keňu se chystal podpořit Benin a haitští sousedé včetně Baham, Jamajky nebo Antiguy a Barbudy, financovat misi mají z velké části Spojené státy a Kanada.
Keňskou misi se nicméně od samého počátku snaží zpochybnit domácí opozice, která rozhodnutí úspěšně napadla u soudu a podařilo se jí proti ní obrátit veřejné mínění v zemi. Velká část společnosti se totiž obává, že by válka s gangy mohla stát životy mnoha keňských policistů, kteří nejsou na podobné podmínky vycvičení. Samotná vláda prezidenta Ruta sice stále trvá na tom, že misi v budoucnosti povede, momentálně však její přípravu pozastavila s poukazem právě na další zhoršení poměrů na Haiti.
