Andrej Babiš a Jiří Zlatuška v kampani ANO v roce 2013 FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Podle průzkumů, což tedy stále ještě nejsou volby, padají preference demokratických stran. Ostatní stoupají. A tak se v éteru začala objevovat otázka, kdo že ty zklamané demokraty zachrání, kdo jim něco slíbí, kdo je povede po té správnější a lepší cestě, kde politici neselhávají a kde vládne morálka. Ano, zase to přijde, zase se kvůli absolutní ignoranci politické reality brzy budeme muset dívat na formování nové „strany“.
Je to vlastně poměrně jednoduchý scénář. Demokratické strany se dostanou do vlády. Jsou v koalici, takže musí dělat kompromisy. Jejich předsednictvo je také výsledkem kompromisu, což nutně znamená, že mnozí z nich jsou slabí, některým to příliš nejde a s marketingem jsou na štíru. A tak slábnou, zakopávají a média, jakmile tuto slabost ucítí, si samozřejmě přisadí.
Opticky se zdá, jako by vláda Petra Fialy opakovala chyby Petra Nečase. A možná to také částečně dělá. Zároveň má ale pořád jistých 108 hlasů a vůbec se nezdá, že by se to mělo změnit. Z novin a televize posloucháme tirádu o domnělé chudobě, pro niž se tedy z většiny rozhodli hlavně novináři. A tak se místo toho, co zlepšit, přemýšlí, jakou jinou cestou bychom se zase měli vydat, co nového zkusit.
Už jsme to ale přece zkoušeli tisíckrát. Unie svobody. Věci veřejné. Experimentovalo se tak dlouho, až z toho máme pohromu jménem hnutí ANO, které do poslaneckých lavic dostali „ti zklamaní zprava“, ale věnovali univerzálního mesiáše „zklamaným zleva“, voličům Jiřích Paroubků a všemožných dalších hrůz. Byla to nezodpovědnost voličů, médií i demokratů. Opravdu se ji chystáme opakovat kvůli hloupostem, jako jsou seriály „Česko k nezaplacení“? Vážně jsme už zase ztratili kontakt s realitou?
Skutečnost je taková, že se v České republice nic zvláštního neděje. Jasně, ne že by to vládě nějak zázračně šlo. Ale ono ani na tom není nic zvláštního. Možná by bylo dobře dívat se alespoň trochu kolem sebe než neustále lidem vnucovat, že tady všichni umírají hlady a že největším problémem je, že celodenní jídlo pro dítě ve školce stojí 45 korun.
Ale možná už ten tobogán, na kterém opět budou mít zásadní vinu média, nezastavíme. Takže brzy přijde Spasitel. Ten založí hnutí, protože strany, ty tady u nás nechceme, lepší jsou hnutí, zní to cool a nemusíme se tvářit, že máme program. V názvu nebude nic, co by vyjadřovalo cokoli politického, takže navrhujeme jednoduché Naděje 2023. Hlavními body „programu“ budou slušnost, boj proti korupci a sociální spravedlnost. A hlavně to, že zameteme s těmi starými, okoukanými a neschopnými. Dopředu postavíme oblíbenou celebritu z televize, přidá se pár pražských intelektuálů, nějaký postarší filozof všechno zastřeší a máme to tady. Samozřejmě za předpokladu, že nějaký miliardář přihodí nějaké ty peníze na kampaň.
Výsledkem podobné snahy, v níž jde přece jako vždy o dobro, bude oslabení současných demokratických stran a možnost pro ty nedemokratické sestavit vládní většinu. Protože tam se nic rozmělňovat nebude (tedy kromě těch pár obvyklých podezřelých, kteří bojují o státní příspěvek za volební zisk ve volbách, ale tam skutečně o nic jiného nejde).
Opravdu tady zase chceme tuhle nezralou nepolitickou hloupost? Vážně? Abychom si znovu zopakovali roky 2013 až 2021? Jasně, bylo by to naivní, ale v některých civilizovanějších a vyspělejších zemích se lepší systém buduje tak, že lidé vstupují do stávajících stran s historií. Strany (nikoli hnutí!), které mají velký počet členů, mají také konkurenční prostředí. Mohou se kultivovat, zlepšovat, mají kde brát. V Česku místo toho jako obvykle budeme vymýšlet třetí cesty. A dopadne to jako vždycky. Ostatně stačí si pustit veřejnoprávní média nebo otevřít většinu velkých webů. Škoda, že si tam nikdo nevšímá toho, co by se stalo, kdybychom opět spadli do toho dřívějšího marasmu, a radši se tváří, že v zemi, kde nejde zaparkovat u obchodního domu a v pátek večer nejde najít volný stůl v hospodě, lidé pomalu umírají v bídě a zmaru.
