Ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD), předseda vlády Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Tálibán vstoupil do Kábulu, obsadil už i prezidentský palác. Afghánský prezident Ašraf Ghaní opustil svou zemi. Vojenský speciál A319 s 46 lidmi odlétl z Kábulu, na palubě byli Češi, místní spolupracovníci a jejich rodiny. Jakým způsobem vše souvisí, co se dá očekávat a vyvodit z překotného vývoje situace, to bude plnit stránky i obrazovky médií určitě dlouhý čas. Už dnes jsou slyšet komentáře s názory převážně se shodujícími. Znamená to ale, že jsou správné?
Ještě před měsícem Joe Biden prohlásil, že je nepravděpodobné ovládnutí celé země Tálibánem. Podle jeho informací měli mít povstalci pouhých 75 tisíc mužů ve zbrani, zatímco vláda disponovala 300 tisíci dobře vyzbrojenými vojáky. Americká administrativa spoléhala na to, že se afghánská vláda udrží.
Totéž soudil téměř každý, a platilo by to snad na celém světě. Ale platnost tohoto očekávání se v Afghánistánu nenaplnila. Proč? Protože Afghánistán není jen jeden. Je to velice pestrý patchwork sestavený z nesourodých materiálů, horkou jehlou nekvalitně sešitých. Afghánistán totiž není stát našeho západního typu s pevnou tradicí. Vznikl teprve roku 1747 ve městě Kandahár jako Durránská říše s panovníkem Ahmadem Šáhem Durráním, hlavou rodu Sadozaiů, jednoho z šedesáti paštúnských klanů. Obyvatelstvo jeho říše bylo velice rozmanité, a tato pestrost zůstala zachována dodnes.
Afghánci hovoří většinově persky a paštúnsky, ale celkový počet jazyků v zemi užívaných se blíží padesáti. Převládající Paštúnové tvoří pouhých 42 % obyvatelstva, Tádžikové 27 %, Hazárové a Uzbekové po 9 %. Zbývajících 13 % tvoří například Turkmeni, Ajmakové, Kizilbaši a mnohá další etnika. Co je ale vlastně spojovalo? Panující dynastie, islám (převážně sunnitský) a zachovávaný pocit klanové příslušnosti s neotřesitelnou věrností klanu a jeho vůdci. Ten ovládá a řídí svůj lid, do značné míry nezávisle na centrální vládě.
Snaha o vytvoření občanské společnosti je velice krátká a naráží na letitou praxi vzájemné ignorance a přehlížení odlišných etnik. Národnostní rozdíly a vzájemná nedůvěra jsou dodnes největšími překážkami pro vybudování bezpečnostních složek. Vojáci i policisté totiž vnímají jako přednostní svou loajalitu vůči klanu.
Svržením krále Muhammada Záhira Šáha dne 17. 7. 1973 byl odstraněn svorník držící lid Afghánistánu pohromadě. Ve vedení nově vyhlášené republiky se vystřídali Muhammad Daúd Chán, Núr Muhammad Tarakí a Babrak Karmal. Sovětská invaze započala dne 25. 12. 1979 a z klanových vůdců se vyprofilovali polní velitelé. Někteří bojovali po boku Sovětů, ale většina se jim postupně postavila na odpor i díky finanční a zbrojní pomoci USA. Ztráty na lidských životech byly ochromující, dosáhly 1,5 milionu obětí a podle odhadů 5–10 milionů uprchlíků.
Situace se nevylepšila ani po odchodu ruských okupantů. Prozatímní exilová vláda ovládala města a polní velitelé navzájem bojovali mezi sebou. Moc ale začal přebírat Tálibán, v jehož čele stál mulla Muhammad Umar. Spojení s Usámou bin Ládinem vyvolalo invazi USA do Afghánistánu v roce 2001. Její dlouhodobá „úspěšnost“ byla definitivně ověřena Tálibánem, a to přes vynaložené náklady USA, které dosáhly zhruba 978 miliard dolarů.
Mohla afghánská armáda odolat ofenzívě?
Nepředstavujme si Tálibán jako jednotnou povstaleckou armádu. Je to směs polních velitelů, kteří jsou z větší části zároveň klanovými vůdci. Proč by měli ohrožovat existenci svých lidí bojem za vládu, kterou necítí jako svou? Raději se připojí k ostatním velitelům, aby se neocitli sami proti beznadějné většině. Opětovné spory jednotlivých etnik se dají očekávat s velkou pravděpodobností.
Jediné, co dnes celý Afghánistán pojí, je islám. A ten jim obrazně řečeno přináší Tálibán. Lze bojovat proti náboženství, které je zároveň symbolem vzájemné jednoty? To je nepředstavitelné a neproveditelné.
Korupce a nespolehlivost velitelů, o které se začíná mluvit, by ale neměla překrýt pochybnou loajalitu vojáků vůči vládě. Ta se totiž ocitla ve sporu s jejich loajalitou vůči klanu. Proto se tak snadno vzdávají. Z jejich hlediska nedezertují, ale vracejí se domů, ke svým.
Zhroucení odporu vůči povstalcům po odchodu zahraničních kontingentů všechny politiky, odborníky a komentátory překvapilo. Přitom bylo naprosto očekávatelné a logické. To ale neznamená, že bylo nějakým způsobem předem domluvené, jak ve speciálu CNN Prima NEWS prohlásil Andor Šándor.
A neměli bychom opomíjet ani další faktor, jako je podpora Tálibánu zbraněmi, financemi a informacemi, které jsou k nezaplacení. Známe zemi dlouhodobě se snažící o destabilizaci Sýrie, Libye, Ukrajiny. Proč by nezaložila další ohnisko chaosu a zdroj migrantů? Jakousi shodou okolností zrovna Rusko nechystá evakuaci svého velvyslanectví!
Roku 2017 zveřejnily The Times článek o dodávkách ropy hraničním přechodem Hairatan, kontrolovaným Tálibánem, do Uzbekistánu. Následným prodejem získal Tálibán měsíčně 2,5 milionu dolarů, použitých na zbraně a odměny bojovníkům. Konvoje cisteren byly kryty ruskými tajnými službami, což zveřejnil vrchní účetní Tálibánu v provincii Ghazní ve snaze prokázat mezinárodní podporu svého hnutí. Kreml tehdy na článek nijak nereagoval.
S ohledem na vývoj situace ale nelze vyloučit nic.
Nemáme už právo připomínat Mnichov
Právě jsme totiž jeden spáchali my, Češi. Neochota evakuovat naše spolupracovníky s rodinami znamená s největší pravděpodobností rozsudky smrti, podepsané zejména Andrejem Babišem, Jakubem Kulhánkem a Lubomírem Metnarem. Plané sliby a záchrana několika jednotlivců znamenají jen hanebnou zradu těch, kteří pomáhali chránit naše vojáky na misi v zemi, která je nám naprosto nepochopitelná a cizí. Hodili jsme přes palubu všechny, kteří pro nás v Afghánistánu kdy pracovali.
Nebýt reakcí bezejmenných občanů, politiků i významných osobností mnoha oborů na sociálních sítích, nebýt houfně podepisované a sdílené petice, můžeme si být jisti, že by nedošlo k záchraně ani těch několika šťastlivců. Prohlášení ministerstva obrany o evakuaci vojenskými letadly v budoucích dnech jsou nesmyslná. Jak by se v Kábulu obsazeném Tálibánem mohli místní obyvatelé do letadel dostat? Jsou snad superhrdiny?
Máme jejich krev na svých dlaních. Kdo zradil naše tlumočníky a jejich rodiny? V první řadě Andrej Babiš, který se raději věnuje předvolební kampani, lživě kamuflované jako autogramiáda se zmrzlinou. Všichni jeho zaměstnanci z profikorupčního hnutí a služebníci, zakleknutí ve státních službách. Nesmíme ale zapomenout ani na každého voliče, který mu dal svůj hlas.
Pro svou beztrestnost a dotace lže Babiš na youtube: „My děláme maximum a životy lidí v Afghánistánu ohrožuje opozice.“ Takže nikoliv Tálibán, nikoliv premiér, ale opozice ohrožuje životy lidí?
Překvapí někoho takové podlé prohlášení od člověka, který nese odpovědnost za smrt více než třiceti tisíc našich přátel, sousedů a příbuzných jen proto, že zanedbal své povinnosti? Finance, hospodářství, covid, lidské oběti, únos vlastního syna – nic z toho Andreji Babišovi nestojí za řeč.
Profikorupční hnutí ANO nezveřejnilo dosud ani zbla ze svého programu. Zatím si vystačilo s unfair útoky na politickou konkurenci, falešně znějícími tirádami na úspěšné sportovce, točením zmrzliny a vytáčením veřejnosti.
A nově s nebezpečím pro naše afghánské spolupracovníky.
Autor je členem TOP 09.
