Lubomír Zaorálek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Na bezejmenném kopci v brdských lesích nedaleko Prahy měl být před lety vybudován radar americké protiraketové obrany. Tehdy bylo cílem americké administrativy poskytnout protiraketový deštník svým evropským spojencům včetně České republiky. Za deklarované potenciální útočníky byly tehdy označeny extrémně agresívní státy z Asie, konkrétně komunistická Severní Korea a islamistický Írán.
Tehdy ale Putinovo Rusko poprvé vystoupilo s tím, že radar je aktem nepřátelství NATO, a na domácí české scéně se zformovala neuvěřitelně široká koalice mírotvorců, od komunistů a anarchistů až po ušlechtilé intelektuály, kteří de facto výstavbě radaru zabránili. Iniciativu „Ne Základnám“ označil časopis Respekt za „nejúspěšnější české občanské hnutí“.
Dnes, o více než dekádu později, se definitivně potvrdilo, že tím faktickým agresorem, který nám otevřeně hrozí bombardováním našich měst, je Rusko, kterému tu tolik kolaborantů už od konce války slouží. Kolaborace s tímto ohavným a barbarským státem se tu dokonce dědí v některých rodinách z generace na generaci.
Pro spravedlnost je ale třeba dodat, že v prvním desetiletí našeho století ještě vládla iluze trvalého míru, a kdo chtěl, tak této iluzi mohl snadno podlehnout. Kdo ale nechtěl, tak viděl, že je Rusko stále tou toxickou a imperialistickou zemí, která už tehdy znásilnila Gruzii a brousila si zuby na Ukrajinu. Už tehdy nechával Vladimir Putin zpívat na estrádách ruské důstojníky militaristické písně proti Západu. Třeba o tom, jak Rusové zavřou Evropě plyn a Evropa zmrzne. Takže kdo chtěl, viděl. A kdo nechtěl, byl slepý.
Připomeňme si, že výstavba protiraketového systému v Brdech již byla sjednána v mezistátních smlouvách. Ty už ratifikoval český senát, ale do sněmovny už smlovy nedorazily, vláda Mirka Topolánka (ODS) ztrácela sílu a nakonec padla.
V září roku 2009 pak zazvonil tehdejšímu premiérovi české úřednické vlády Janu Fischerovi krátce po půlnoci telefon. Zavolal mu americký prezident Barack Obama, že americká vláda ustupuje od projektu radaru, a ujistil Fischera, že spolupráce ve vědecké oblasti mezi USA a ČR bude pokračovat. Náš premiér to vzal na vědomí a informoval prezidenta Klause. Ten to také „vzal na vědomí“.
Co se tehdy z dnešního pohledu vlastně stalo?
Mírotvorce Obama, který si nechtěl kvůli Evropě příliš pálit prsty a snil o restartu vztahů s Ruskem, využil hnutí našich mírotvorců a našeho slabého odhodlání systém protiraketové obrany opravdu vybudovat. Celý projekt shodil. Ale u nás mají za tento fatální čin, který nás dovedl k našemu faktickému odzbrojení a bezbrannosti před Ruskem, zodpovědnost lidé, kteří tehdy stáli v čele protiradarového snažení. Z politiků ČSSD to byl vedle dnes již bezvýznamného Jiřího Paroubka zejména Lubomír Zaorálek. Ten se nestydí i dnes stále vystupovat s mírovými projevy. Zaorálek tehdy vášnivě demonstroval před Úřadem vlády a v politickém smyslu hnutí za naši bezbrannost fakticky vedl.
Ale do tohoto hnutí se tu zapojilo tolik mírově naladěných lidí, že jde z toho hlava kolem. Od profláknutých agentů Moskvy až po patetické a jinak bezúhonné umělce typu Jana Kačera nebo nebožky Věry Chytilové, kteří se prostě nechali zmanipulovat. Přitom svým naivním idealismem pomáhali jako Putinovi užiteční idioti temnému Rusku, aby znovu nabralo imperiální dynamiku, po níž tamní vlastenci tolik touží. A díky nim se pak na stranu zájmů agresora postavil i prostý lid v čele s obcí Trokavec v Brdech, kde se pak konaly srazy aktivistů, kteří nás fakticky chtěli prodat za iluzi věčného míru.
Nyní jsme v dost hrozivé situaci, válka s Ruskem je zcela reálnou možností a my musíme stejně jako ostatní státy Evropy velmi draze dohánět to, co se zanedbalo. Naše vysmívaná vláda přitom potřebuje podporu ve svém legitimním úsilí o opětovné vyzbrojení země. A naše armáda potřebuje respekt.
Přitom tu naše mírotvorce máme znovu. Lžou nám, že se tváří v tvář té dosud nejhorší bezpečnostní hrozbě od roku 1939 můžeme prostě jen zašít a nedělat nic. Nebo se z toho nějak mírově vykecat. Je to nesmysl. Vojenská slabost našeho státu je v rozporu s našimi národními zájmy. Dejme si pozor na mírotvorce, jako je Lubomír Zaorálek nebo Andrej Babiš a Alenou Schillerovou. Jsou jako krysaři, kteří na píšťaly pískají mírové písničky, a přitom jsou schopní bez mrknutí oka dovést zmatené lidi do katastrofy. Bohužel i s námi, kteří toto zbabělé hnutí v české společnosti sledujeme už od radarového běsnění.
