Husité zmasakrovali mnichy, klášter vypálili. Žižka prý viníkovi „za odměnu“ nalil do krku stříbro

HISTORIE / „Kláštery jsou peleše lotrovské a že byly založeny zle proti zákonu Kristovu, protože Kristus rozkázal svým učedníkům a skrze ně všem kněžím, aby se nezavírali, ale šli po všem světě, kážíce a křtíce ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého,“ píše dobový kronikář husitského hnutí Vavřinec z Březové. „A proto mají věřící všechny kláštery, ať obdarované, ať mnichů žebravých, z kořene vyvraceti a ničiti, aby mniši a bratří šli po celém světě kázat evangelium.“

Husitské bouře přinesly zkázu více než dvěma stovkám českých a moravských klášterů a probošství. Kromě náboženských motivů hnaly „boží bojovníky“ ke krutostem i mnohem prozaičtější důvody – v době polních tažení byly církevní stavby s bohatými sýpkami a sklepy vítaným zdrojem pro doplnění zásob. Během svého řádění neušetřili životy tisíců mnichů a zpustošili mnoho vynikajících uměleckých a literárních děl. A jejich pozornosti bohužel neušel ani klášter v Sedlci, nejstarší cisterciácké opatství v Čechách.

Zjevil se mu anděl

Kořeny historie kláštera sahají až do poloviny 12. století a jsou obestřené legendou. Když jednou v těchto místech nocoval během své cesty z Olomouce do Prahy olomoucký biskup Jindřich Zdík, zjevil se mu prý ve snu anděl. Ukázal mu mnichy v bílých hábitech a přikázal nechat zde vystavit klášter. A tak se i stalo. Pojmenován byl Sedlec, údajně podle sedla, který měl biskup pod hlavou místo polštáře, když snil svůj neobyčejný sen.

Neznámý Mistr sedleckého chrámu pak v letech 1290 až 1320 nechal vystavět katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, a to ve stylu severofrancouzské gotiky prodchnuté německými prvky. Klášteru se v těch dobách finančně dařilo a vzkvétal – v okolí se dolovalo stříbro na pozemcích, které místní cisterciácký řád vlastnil a pronajímal. A členové řádu se navíc řídili původně benediktinským heslem „Ora et Labora“, tedy „Modli se a pracuj“.

Stříbrná horečka

Ze stříbrné horečky, která propukla na sklonku 13. století, těžil celý kraj. Přivábila sem několik tisíc lidí a v roce 1318 se díky ní prudce rostoucí osada s názvem Kutná Hora v bezprostřední blízkosti kláštera stala královským městem.

Kutná Hora v neklidných husitských časech platila za jádro protihusitského odporu v Čechách, kališníci byli pronásledováni a údajně až dva tisíce z nich bylo naházeno do šachet. Osudného roku 1421 obsadil město s uherskými oddíly císař Zikmund, na začátku dalšího roku ovšem musel ustoupit a Kutnou Horu částečně vypálil. A přilehlé sedlecké opatství čekala 24. dubna roku 1421 vůbec ta nejtragičtější událost v jeho celé historii.

Ani Žižka ji neochránil

Místní mniši zřejmě tušili, že se na ně chystají husitské houfy, vždyť zprávy o plenění klášterů se šířily po celém království. Archiv a největší cennosti se jim tak podařilo včas přestěhovat do rakouského Klosterneuburgu a do Jihlavy. Husité se však do plenění hned nedali. Legenda vypráví, že kamenná stavba raně gotického slohu ve tvaru latinského kříže svou krásou a monumentálností učarovala i samotnému husitskému vojevůdci Janu Žižkovi.

Přikázal proto prý svým vojákům, aby katedrálu ušetřili, a odjel za jinými povinnostmi do Čáslavi. Jeden z jeho velitelů ale rozkazu neuposlechl. Pozdější kronikáři vypráví, že husité vzali katedrálu útokem ve chvíli, kdy se mniši právě modlili. Pronikli do ní, spálili a zničili všechnu výzdobu, zvláště obrazy a liturgické náčiní. A každého mnicha, který jim přišel pod ruce, zavraždili, „některé mečem, ohněm, jiné zase palcátem, kladivem anebo cepy, (…), jiní na lípy věšeni byli“.

Plameny dokončily dílo zkázy

Kdosi pak zapálil střechu katedrály. Netrvalo dlouho a ta se zřítila, na místě někdejšího velkolepého svatostánku tak zůstalo jen torzo obvodových zdí. Legenda dále vypráví, že při pohledu na doutnající ruiny Žižka zvolal – kdo se k tomuto hrdinskému činu přihlásí, dostane za odměnu tolik stříbra, že mu vystačí až do konce života.

Poté, co si nic netušící viník přišel pro odměnu, slavný vojevůdce mu nechal nalít roztavený kov přímo do krku. Jak moc se ovšem legenda opírá o skutečný průběh masakru, není známo.

Ukrutnost kacířská

„Svatá řehole cistercu sedleckého! Kdož dosti tebe oplakati může? Ty jsi byla okrasa celého svatého řádu, potěšení papežů a králů; ty jsi byla srdce království našeho, veliké světlo katolického náboženství, jsi církev v Království českém od pádu zadržela, všeliké temnosti bludů od nás odvrátila,“ líčí katolický kněz a spisovatel Josef František Devoty v první polovině 19. století a dodává, že „všeho tu řeholi zbavila ukrutnost kacířská“.

Masakr měl přežít opat Jakub I., který v té době pobýval u císaře Zikmunda, spolu s dalšími dvěma řeholníky. Devoty vypráví, že masakr kromě nich přežilo pouze dalších pět z celkových pěti set řeholníků. Ti pak dle jeho slov byli postaveni před krutou volbu – kdo z nich uřeže hlavy svým společníkům, zachrání si vlastní hrdlo. Jeden z nich prý nakonec souhlasil. Po dokonání hrůzného činu jej pak Žižka pochválil a přijal mezi tábory. Pro tuto historku ovšem neexistuje opora v soudobých pramenech.

Bazilika nejskvostnější

V troskách zůstal chrám po dlouhých 279 let. Navzdory svému žalostnému stavu však stále působil natolik monumentálně, že v roce 1681 si vysloužil označení splendissima basilica, tedy nejskvostnější bazilika. Teprve až opat Jindřich Snopek na přelomu 17. a 18. století se zasloužil o to, že se starodávné katedrále postupně navrátil lesk.

Přestavbu svěřil nejprve architektu a staviteli Pavlu Ignáci Bayerovi, poté mladému geniálnímu staviteli Janu Blažeji Santini-Aichelovi, který realizoval na sedleckém chrámu své ideje barokní gotiky. Není divu, že si stavba spolu s historickým jádrem Kutné Hory v roce 1995 vydobyla zápis na seznam UNESCO.

Skladiště mouky a tabáková továrna

Obnovený chrám se v roce 1708 dočkal vysvěcení, avšak období prosperity skončilo za panování císaře Josefa II. Sedlecký klášter byl roku 1784 zrušen, jeho majetek vydražen a prostory se proměnily ve skladiště mouky. O necelých třicet později v nich byla zřízena také tabáková továrna, jež je dodnes majetkem koncernu Philip Morris.

Bohoslužby se zde začaly sloužit v roce 1806 a k církevním účelům slouží kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele dodnes. Farnost otevřela jeho brány po rozsáhlých rekonstrukcích na jaře roku 2009 také veřejnosti. Kromě pohnuté historie, jedinečné architektury a vzácných výtvarných památek, mezi nimiž se skvějí obrazy mistra vrcholného baroka Petra Brandla či německého malíře Michaela Leopolda Willmanna, mohou návštěvníci obdivovat také jeden z nejvzácnějších klenotů střední Evropy – originál sedlecké monstrance. 

Klenot nevyčíslitelné hodnoty

Procesní monstrance, která sloužila k obřadům eucharistie o slavnostech Božího Těla, byla zhotovena ze zlaceného stříbra, je 92 centimetrů vysoká a váží více než čtyři kilogramy. Vědci se domnívají, že jde zřejmě o vůbec nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě. Zrodila se někdy před rokem 1400 a je dost možné, že přímo v dílně architekta a stavitele Petra Parléře. Říká se, že se jejím tvarem Santini inspiroval při samotné přestavbě katedrály.

Jako jediná svého druhu přečkala i husitské plenění. Třicetiletou válku podle pověsti přežila zazděná do zdi, než ji náhodně objevil kat ve zbořeništi katedrály, ve skutečnosti však byla zřejmě pečlivě ukryta na území dnešního Rakouska. Za socialismu pobývala v trezoru národního výboru a v roce 2011 se konečně vrátila domů, do katedrály v kutnohorském Sedlci.