Na první pohled je to obyčejný činžovní dům nedaleko vlakového nádraží v centru Teplic. Jen v přízemí má vchod do modlitebny Církve husitské Jana Žižky z Trocnova. Nebylo by na tom nic divného, nebýt toho, že zmíněná husitská církev není tak úplně církví. Sdružuje známé postavy české rusofilní scény a pod rouškou modliteb se zde konají politické mítinky oslavující pohraničníky a odhalující světová spiknutí proti České republice.

Osobou, která spojuje aktivity probíhající v domě na nároží Baarovy a Wolkerovy ulice v Teplicích, je Pavel Svoboda.

Bývalý pohraničník, příslušník komunistické Veřejné bezpečnosti, agent Státní bezpečnosti (prý dokonce dvojitý, podle vlastních slov pracoval i pro čínskou tajnou službu), funkcionář krajně pravicového Českého sociálně demokratického hnutí.

Muž, který stojí na severu Čech i za aktivitami Klubu českého pohraničí, chce na Cínovci na česko-německých hranicích postavit sochu pohraničníka se psem. Jeho aktivity tento týden detailně zmapoval pořad Reportéři ČT.

Klub českého pohraničí staví na sentimentu bývalých příslušníků a pomocníků československé Pohraniční stráže a jejich sympatizantů. Nejsilnější je právě v příhraničních oblastech severozápadních Čech a jeho ideologií je vyhraněně levicový, komunistický český nacionalismus s nádechem proletářského internacionalismu.

Klub má v Ústeckém kraji silné vazby na vládnoucí krajskou koalici komunistů, ČSSD, Okamurovu SPD a zemanovský spolek SPO. Společnými fotografiemi s prezidentem Milošem Zemanem se ostatně Pavel Svoboda chlubí ve vývěsní skříňce před teplickou modlitebnou. Dalším kontaktem ze Zemanova okolí je pak předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, rovněž bývalý pohraničník a konfident Veřejné bezpečnosti Jaroslav Vodička. Ale o tom níže.

České hnutí za národní jednotu je pravicové vlastenecké politické hnutí, které vzniklo po roce 1999 odštěpením od ČSSD v reakci na vstup do EU, se kterým se jeho členové nesmířili. V roce 2003 se přejmenovalo na České hnutí za národní jednotu a do jeho čela se postavil nestor pravicových extremistů v Česku Jan Skácel. Po jeho loňské smrti hnutí přijalo název Konzervativní alternativa.

Skácela jeho spolubojovníci titulovali jako vůdce, heslem hnutí jsou slogany „Čechy Čechům“ nebo „Nic než národ“. Silná je rovněž myšlenka slovanské vzájemnosti.

Všechny tyto nitky se v Teplicích sbíhají právě do domu, v němž úřaduje Pavel Svoboda. Do domu, v jehož přízemních prostorách sídlí modlitebna Církve husitské Jana Žižky z Trocnova.

Církev bez registrace

Ve skutečnosti spíš než o církev jde o politické hnutí. Konstatoval to i soudní znalec v průběhu jedné ze tří registrací, o které se u církevního odboru Ministerstva kultury zakladatelé „církve“ pokoušeli. Všechny tři pokusy, poslední v roce 2014, byly neúspěšné. Církev tedy není v ČR registrována.

O průběhu registrací píše v aktuálním vydání náboženského časopisu Dingir religionista Miloš Mrázek. Připomíná, že se církev nejprve pokoušela dvakrát zapsat jako Církev husitská.

„Jedním z důvodů odmítnutí žádosti skupiny bývalých členů Československé církve husitské v Teplicích v minulých případech byl opět název snadno zaměnitelný s jinou registrovanou církví, název si upravila, ale ani to jí k registraci nepomohlo. Registrující orgán shledal v žádosti závažné nedostatky, které nebyly zcela odstraněny. Kromě formálních chyb šlo především o závažné nesrovnalosti na podpisových arších, a tak ministerstvo nepokročilo ani k ověřování pravosti podpisů ani k zadání znaleckého posudku a proces registrace byl zastaven,“ konstatuje Miloš Mrázek.

Církev reagovala tak, že ministerstvo obvinila ze šikany a ujistila své příznivce, že její „sociálně duchovní subjekt bude i nadále… z pozice církve neregistrované hájit české zájmy a naopak pranýřovat mnohá česká politická rozhodnutí“.

„Připomeňme, že při předchozím registračním procesu byla Církev husitská znalcem označena za politické hnutí s prvky extremismu, nikoliv za náboženskou společnost. Nyní funguje jako Vlastenecký spolek Mistra Jana Husa pro ,dobré Čechy a vlastence‘,“ píše religionista Mrázek.

Velký vlastenecký blok

Právě spolek Mistra Jana Husa uspořádal v Teplicích před několika týdny modlitbu jako připomínku výročí vzniku Československé republiky. Na seznamu řečníků byli kromě Pavla Svobody třeba právě zmíněný Jaroslav Vodička, bývalý komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček, bývalý místopředseda KSČM stalinista Josef Skála. V sále mezi hosty pak byl nynější ústecký senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz).

Spíš než o modlitbu šlo ovšem o politický mítink. Redakce HlídacíPes.org má k dispozici záznam, který církev pořídila.

Josef Skála hovořil o kůrovcové kalamitě nebo pěstování řepky. Podle něho jde o sofistikovaný, ze zahraničí řízený plán, jak vydrancovat a zničit českou krajinu. „Většina té řepky a biomasy se vyváží do Německa. Tam se předstírá ekologická energetika na úkor vydrancování českého půdního fondu,“ pravil při bohoslužbě Josef Skála.

Podle něho ovšem nejde o žádné opomenutí nebo náhodu. „To všechno je nikoli nedopatření, to všechno je součást určitého plánu, řízené euthanasie normálních lidských podmínek v naší zemi,“ dodal Skála.

Josef Skála proslul jako představitel krajního stalinistického křídla KSČM. Z těchto pozic kritizoval současné vedení, dvakrát neúspěšně kandidoval proti Vojtěchu Filipovi do čela strany. V srpnu 1968 vítal přímo na ruzyňském letišti okupační vojska. „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti,“ napsal si do svého životopisu.

Nyní Skála doufá, že vznikne silný vlastenecký blok, který potrestá „kolaboranty“ z řad českých občanů. „Až se lidé dají dohromady a pochopí, v čem všem je jejich společný zájem, vytvoří znovu velký vlastenecký blok. Blok, který bude namířen nejen proti vnějšímu nátlaku a vměšování, ale také proti prachsprosté kolaboraci. My musíme vytvořit velký protikolaborantský blok,“ zaznělo ve Skálově projevu.

Husité hostí pravoslavné

Stejnou adresu jako „husité“ uvádí ještě jiná teplická církev. Jde o Pravoslavnou církevní obec v Teplicích, které rovněž schází registrace.

Církev se o ni coby Česká pravoslavná církev pokoušela v roce 2014, registrace byla definitivně zamítnuta o rok později. V čele obce stojí Evžen Freimann, muž, který vystupuje jako archimandrita PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann-Geyersburg, Ph.D., M.A., a velmistr Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého a Heleny.

Freimann je bývalý člen registrované pravoslavné církve, který byl ovšem v roce 2013 jako duchovní suspendován. V loňském roce neúspěšně kandidoval na Teplicku do Senátu za hnutí Rozumní Petra Hanniga, do letošních eurovoleb pak na společné kandidátce Rozumných a Národní demokracie.

Také registraci této pravoslavné obce provázely podivné okolnosti. Novou církev totiž její představitelé představili jako legitimního nástupce registrované pravoslavné církve. „Ministerstvu předložili jako svůj Základní dokument text identický se Základním dokumentem registrované pravoslavné církve. Podobně tomu bylo i v případě dalších vnitřních předpisů obou církví, což později úředníci ministerstva vyhodnotili jako klamání věřících,“ píše ve zmíněném článku v časopise Dingir religionista Miloš Mrázek.

Podvodné bylo rovněž sbírání podpisů, kterými zakladatelé církve žádost podložili. Těch bylo shromážděno 873 – zhruba pět stovek z nich bylo v souladu s údaji v informačním systému evidence obyvatel – jinými slovy podepsané osoby existovaly. Tito lidé byli v průběhu roku 2014 kontaktováni, aby pravost podpisů ověřili. Ministerským úředníkům se ovšem vrátilo jen 164 odpovědí, z nichž bylo 62 negativních a 41 osob popřelo pravost svého podpisu.

„I když to s vlastním průběhem registrace přímo nesouvisí, dává to do jistého kontextu atmosféru celého procesu, kdy hlavní představitel žádajícího uskupení soustavně účastníkům řízení hrozil trestním oznámením; znalec prý při vypracovávání posudku obdržel i několik anonymních blíže nespecifikovaných výhrůžek,“ píše Miloš Mrázek.

Církev nyní funguje jako Pravoslavná církevní obec v Teplicích a k bohoslužbám využívá právě zmíněnou modlitebnu „husitů“ v ulici Jiřího Wolkera. Jen se pro jejich potřeby místnost vybaví místo husitských symbolů atributy pravoslavnými.

Osoba Eugena Sigismunda Freimanna pak církev prostřednictvím zmíněného Řádu sv. Konstantina Velikého a Heleny spojuje s dalšími významnými osobnostmi severočeské politické scény. Jeho členy mají být například někdejší ministr dopravy Topolánkovy vlády Aleš Řebíček nebo současný poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna.