Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
GLOSA / Pamatuji si velmi dobře, jak jistá strana, kterou jsem hned po listopadu 1989 tvrdošíjně volil, a radil ji volit i ostatním v „mé“ bublině, žádné volby ne a ne přelézt magickou hranici pěti procent. Hodně přátel mi to pravidelně po volbách vyčítalo – vidíš, tys nám radil je volit a výsledkem je, že můj hlas ještě propadne komunistům! Marně jsem jim vysvětloval, že volby nejsou sazka, sportka, nebo dostihy, kde si prostě vsadíš na vítěze a hotovo. Při volbách nevolíš jen proto, abys vyhrál, ale podle svého přesvědčení.
Bylo to marné, přátelé mi odpadali a já jsem jim v něčem podvědomě dával za pravdu. Až jednou přišel zázrak, v „mé“ straně se dostal do vedení mladý, dynamický a vzdělaný politik, a strana se v průzkumech poprvé přehoupla přes magickou hranici: zatímco dosud standardně dostávala 2,5 až 4 %, náhle průzkumy začaly ukazovat 6 či 7 – i více procent.
Ti, co se ji celou dobu báli volit, aby jejich hlas nepropadl, se zřejmě probudili, strana skutečně získala počet hlasů, který naznačovaly průzkumy a stala se na čas stranou parlamentní.
Tvorba veřejného mínění?
V té době mě poprvé napadlo, že agentury jenom nezkoumají, ale do značné míry vytvářejí veřejné mínění. Ověřil jsem si to při stovkách rozhovorů, kdy jsem tehdy kladl přátelům jednoduchou otázku: a volil bys je tentokrát, kdyby se jako dosud v průzkumech potáceli pod magickou hranicí? Odpověď byla razantní a vždy stejná – to po svých zkušenostech s tvými radami NE! Čili tě nejvíc ze všeho při volbách ovlivňují průzkumy? Co jiného!?
Tím vším samozřejmě nechci „ani naznačovat“, že by snad předvolební průzkumy mohly být nějak cinknuté. Přesto mě od té doby nikdo nepřesvědčí o tom, že by ty agentury neměly být po pravdě nazývány, zvláště v citlivých dnech před volbami, „agenturami pro výzkum a tvorbu veřejného mínění“.
Průzkumy byly, jsou a budou. Ale o to víc si myslím, že přemrštěný, až hysterický důraz, který jim stranické sekretariáty, vlády i mnozí voliči přikládají, je pro demokracii toxický (vím, že je to pustý idealismus, ale kdyby mohly být výsledky preferencí prezentovány vždy pohromadě, nebo aspoň jejich souhrny v jednom týdnu, mohly by nadělat míň škod a jejich zprůměrovaný součet by si mohl činit nárok na jakous takous výpovědní hodnotu).
Vratký základ průzkumů
Je nezdravé, když se podle nich od A do Z mění stranické strategie a kurzy, a konají se na jejich základě zbrklé personální výměny (adekvátně se to pak děje u voličů). Navíc: řídit se odevzdaně jako stádo něčím, co má tak vratké základy, jak to ukázaly například průzkumy preferencí před posledními parlamentními volbami v roce 2021 (před těmi prezidentskými to nebylo o mnoho jiné), to hraničí až s hloupostí.
Připomeňme si, na co se pak po volbách tak rádo zapomíná, ač před volbami se právě na to málem přísahalo. Například renomovaná STEM v roce 2021 předpovídala ANO, kralující všem průzkumům, jasné vítězství, podobně MEDIUM, KANTAR a další. Ale skutečnému budoucímu vítězi, koalici SPOLU (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) před volbami předpověděla tatáž STEM 21 % – výsledek byl 27, 8 % a SPOLU, jak známo, zvítězila. Trapný „sek“ u renomované agentury činil tedy víc než šest (!) procent. U dalších agentur to nebylo o mnoho lepší.
Nechci lacině srovnávat, parlamentní volby jsou relativně daleko, ale totéž pozoruji i u těch nejbližších, evropských. A hlavně nechci nikoho přesvědčovat: jsme svobodní lidé, a kdo chce kam… Jen jsem chtěl jemně naznačit, na jak vachrlatých základech stojí naše rozhodování, pokud se rozhodujeme podle průzkumů.
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
