Islámský stát je důležitý asi tak, jako je globální oteplování. To znamená skoro vůbec.

Když se zamyslíme nad tím, jaké škody může napáchat, tak zatím jsou nižší než to, co si na Západě pácháme sami dopravními nehodami a konzumací tučného jídla. Jistě, teoreticky se může stát, že islamisté otráví někde v Evropě vodárnu a zabijí třicet tisíc lidí. Že roztrousí polonium (což tedy zatím dělali jen Rusové, naši upřímní a geniální spojenci v boji proti terorismu). S jedním kanystrem benzinu napáchají ti lidé škodu, že se o tom bude celých čtrnáct dní psát v novinách.

Ve skutečnosti se ale tolik neděje.

Pokud dnes rodiče odhlašují děti ze školních výletů do Francie, aby nezahynuly při teroristickém útoku, tak jsou skutečně alternativně inteligentní, mírně řečeno. Spíše zahynou, když řidič autobusu podlehne mikrospánku. Celá ta hysterie je nesmysl. Jistě, imigrační vlna souvisí i s řáděním islamistů. Ale ne pouze s ním. Souvisí i s řáděním sekulárních arabských diktatur, které taky zpackaly, co mohly, a ne jen věčný otloukánek Západ.
Skoro by člověk věřil konspiračním teoretikům, že proti nějakému Islámskému státu nikdo bojovat nechce. Kdo umí číst, tak ví, jak to fungovalo v Iráku. Pošlete dvě stě tisíc vojáků a rozdáte tučné úplatky místním náčelníkům a je celkem pokoj. Aspoň na dva tři roky. Pochopitelně že se spojenci, jako jsou Rusko, Saúdská Arábie, Turecko, a prezidentem, jako je Obama, to bude ještě nadlouho. Bude to stát nějaké životy a spoustu peněz.

Místo toho bychom měli řešit důležité problémy. Technologický pokrok, nezaměstnanost, vymírání evropské populace. A děti poslat do Francie.

Jenže to by nebylo tak zábavné a nezávazné.