Bývalý izraelský premiér Ehud Barak v roce 2016. FOTO: Institute for Policy and Strategy / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Institute for Policy and Strategy / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
Osobní politické zájmy povýšil nad zájmy své země. Kvůli politickému přežití se spojil s extremisty a teď je nucen jim zobat z ruky. Aby sám nečelil vyšetřování za selhání ze 7. října a za korupci, obětuje tomu strategicky výhodné možnosti řešení války v Gaze. Tak hodnotí jednání úřadujícího izraelského premiéra Benjamina Netanjahua bývalý ministerský předseda a ministr obrany Ehud Barak.
Velmi kriticky se proti stávajícímu plánu na obnovení ofenzivy v Gaze úřadujícího izraelského premiéra Netanjahua vyjádřil bývalý izraelský ministerský předseda a letitý ministr obrany Ehud Barak na stránkách listu Financial Times.
Jak napsal, nyní, bezmála dvacet měsíců po masakru z října 2023, má Izrael na vybranou, zda dosáhnout dohody, přivést domů rukojmí a ukončit válku, anebo provést nový plnohodnotný útok na Gazu v marné snaze dosáhnout iluzorního „totálního vítězství“ nad Hamásem.
Natanjahuova vláda podle něj také čelí rozhodnutí, zda společně s krajně pravicovými ministry, jako jsou ministr národní bezpečnosti Ben Gvir či ministr financí Bezalel Smotrič, pokračovat v plánu na reokupaci Gazy navzdory tlaku mezinárodní komunity v čele s USA a Donaldem Trumpem na mírové urovnání. To by silně narušilo vztahy Izraele nejen s Američany, ale také s dalšími spojenci, včetně Kanady a silných západoevropských zemí.
Dohoda by podle Baraka přinesla Izraeli prospěch v podobě návratu zbývajících rukojmích, ukončení bojů a humanitární krize v Gaze a zahájení rekonstrukce zničené země. Umožnila by navíc integraci země do nové zahraničněpolitické architektury na Blízkém východě, přiblížila normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií a prohloubila zapojení do indicko-blízkovýchodního obchodního koridoru.
Rozhodnutí uzavřít mír by ale pro Netanjahua politicky i osobně znamenalo vážné těžkosti. Ohrozilo by další spolupráci ultrapravicových stran v rámci vládní koalice, a tím i jeho vládu. Pro něj samotného by mohlo znamenat obnovení tlaku na ustavení komise pro vyšetření okolností teroristického útoku Hamásu ze 7. října a také akceleraci soudního procesu pro korupci, kterému čelí.
„Více než sedmdesát procent Izraelců ho považuje za zodpovědného za říjnové selhání a více než polovina si myslí, že jedná na základě osobních – nikoli národních – zájmů. Mírová dohoda by mohla znamenat konec jeho dlouhého působení,“ píše Barak na adresu úřadujícího izraelského premiéra.
Pokračování války Netanjahua podle něj politicky chrání, ale strategicky jde o katastrofu. „Izrael už zničil většinu z cílů a infrastruktury Hamásu,“ píše Barak, který dříve sloužil také jako náčelník generálního štábu izraelské armády. „Věřím, že další kolo bojů přinese více zkázy, ale skončí ve stejném bodě. Plná eliminace Hamásu, skupiny vtělené a ukrývající se mezi více než dvěma miliony civilistů, není praktická vojenská operace. (…) Obnovená ofenziva v Gaze nepřinese žádný strategický zisk – a obnovení bojů odsoudí ještě více rukojmích k smrti,“ domnívá se Barak.
Také mnoho Izraelců vidí podle něj Netanjahuovu opětovnou invazi do Gazy jako politickou válku na ochranu jeho křehké koalice maskovanou bezpečnostními imperativy. Na jejím konci bude pak prý Izrael řešit tytéž problémy, jaké řeší nyní, tedy hledání legitimní náhrady Hamásu, jen pod ještě větším mezinárodním tlakem, během probíhajícího humanitárního kolapsu a v atmosféře domácího neklidu. „Proč obětovat rukojmí, vojáky a více nevinných Gazánců, abychom toho dosáhli?“ ptá se Barak.
Netanjahu se prý od počátku dopouští strategické chyby, když odmítá najít jakoukoli podobu či strategii situace Gazy po válce. Mírové uspořádání, které předpokládá zapojení přechodných sil arabských zemí s podporou Arabské ligy a OSN a apolitickou technokratickou správu pod dozorem USA, se silami Izraele hlídajícími hranice, je podle něj na stole déle než rok a Barak ho považuje za jedinou realistickou cestu k udržitelnému vítězství.
„Izrael dnes dosáhl významných úspěchů: rozložil hrozbu Hizballáhu z Libanonu, neutralizovat značnou část vojenských schopností Sýrie a udeřil hluboko v Íránu, zatímco se ubránil před jeho odplatou,“ vypočítává Barak. Z této pozice síly nyní podle něj může země nalézt cestu k širší dohodě, propuštění všech rukojmích (živých a mrtvých), k ukončení války a k mírovému řádu v regionu.
„Nastoupení této cesty by zničilo Netanjahuovu koalici a pravděpodobně ukončilo jeho politickou kariéru. Ministerský předseda nejedná v národním zájmu; jedná čistě kvůli sebezáchově. Každý další argument je jen zástěrka,“ uzavřel Barak.
Třiaosmdesátiletý izraelský podnikatel a politik, bývalý náčelní generálního štábu izraelské armády Ehud Barak sloužil jako premiér Izraele v letech 1999-2001 a následně působil také jako ministr obrany v letech 2007-2013. Usiloval o uzavření konečné mírové smlouvy s Palestinci a Sýrií. Ukončil také osmnáctiletou přítomnost izraelské armády v jižním Libanonu.
