Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un a vůdce Ruska Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Severní Korea se možná připravuje na válku. To je závěr některých odborníků na tento totalitní režim, který se v posledních měsících chová stále agresivněji vůči svému bezprostřednímu okolí a zároveň posiluje vazby s Ruskem. V ohrožení je zejména Jižní Korea, která slibuje tvrdě odpovědět na jakoukoli provokaci, zvyšující se obavy má ale také nedaleké Japonsko. Severní Korea navíc stále častěji testuje balistické střely, které by měly být schopny zasáhnout dokonce i území Spojených států.
Američané proto v poslední době posilují bezpečnostní spolupráci s Japonskem a Jižní Koreou, které zřejmě po desetiletích konečně opouštějí vzájemnou nevraživost pramenící ještě z období druhé světové války. Jednou z odpovědí na severokorejskou hrozbu je i probíhající jedenáctidenní vojenské cvičení amerických a korejských sil, kterého se letos oproti loňskému roku účastní dvojnásobek vojáků.
Agresivní kroky
Režim momentálně vedený už v pořadí třetím členem dynastie Kimů v posledních měsících vystupuje i na své poměry neobvykle agresivně. Kim Čong-un například podle oficiální tiskové agentury režimu koncem prosince prohlásil, že je Korejský poloostrov „na pokraji jaderné války“ a vyzval armádu, aby v případě provokace „srovnala Jižní Koreu se zemí“.
Severokorejský vůdce také oficiálně ukončil v praxi nikdy neuskutečňovanou, ale hojně propagandisticky zneužívanou politiku, podle které je cílem komunistického režimu dosáhnout mírového sjednocení obou Korejí. Demokratického souseda místo toho Kim označil za „permanentního nepřítele“ a nařídil zničení veškerých veřejných symbolů vzájemného přátelství, jako je třeba obří monument korejského sjednocení vybudovaný jeho otcem.
Rétorika a symbolika nejsou to jediné, co doznalo v nedávné době výrazných změn. KLDR mimo jiné přestala respektovat námořní hranici s Jižní Koreou, kterou po patovém ukončení korejské války v roce 1953 stanovila OSN. V lednu pak v jihokorejských vodách neváhala ostřelovat Jon-pchjongské ostrovy. Útok se sice naštěstí obešel bez obětí, úřady sousedního státu však musely část místních obyvatel evakuovat.
Severní Korea navíc oproti předchozím letům výrazně zvýšila počet testů mezikontinentálních balistických raket včetně takových, které mají schopnost nést jaderné hlavice a zasáhnout americké území. „Vypuštěná raketa by podle výpočtu na základě trajektorie a v závislosti na hmotnosti bojové hlavice mohla mít dolet přes 15 000 kilometrů, což znamená, že by v jejím dosahu bylo celé území Spojených států,“ varoval v prosinci po jednom z testů poslanec japonské Sněmovny radních, Shingo Miyake.
Právě Japonsko se spolu s Jižní Koreou nejvíce obává severokorejské agrese, leží totiž v dostřelu velké části Kimova arsenálu (japonské a severokorejské pobřeží je vzdálené jen zhruba tisíc kilometrů) a testované rakety pravidelně přelétají přes některý z japonských ostrovů. Loni proto tamní ministerstvo obrany varovalo, že je připraveno sestřelit jakoukoli raketu, která vstoupí do jeho vzdušného prostoru. Zatím se ale k takovému kroku nejspíš v obavách z další eskalace neodhodlalo.
Přípravy na válku?
Severokorejský režim se provokací sousedů dopouštěl často i v minulosti. Ke zvláště vážnému střetu došlo v březnu roku 2010 ještě za Kim Čong-unova otce, když severokorejská ponorka potopila jihokorejskou válečnou loď. Útok si vyžádal životy celkem 46 námořníků. O několik měsíců později zemřeli při ostřelování Jon-pchjongských ostrovů dva jihokorejští vojáci a dvojice civilistů. Výraznější eskalaci konfliktu se tehdy podařilo zabránit zejména díky diplomatickému úsilí americké vlády vedené prezidentem Barackem Obamou.
Část odborníků na Korejský poloostrov se ale domnívá, že je tentokrát riziko většího konfliktu větší než v minulosti. „Současné nebezpečí výrazně přesahuje rámec běžných varování Washingtonu, Soulu a Tokia před severokorejskými provokacemi,“ upozorňují v textu pro server 38North Robert Carlin a Siegfried Hecker, podle kterých Kim Čong-un „učinil strategické rozhodnutí rozpoutat válku“ a situaci považují za nejnebezpečnější od roku 1950.
Nejde přitom o žádné řadové komentátory – Carlin je někdejším vedoucím oddělení severovýchodní Asie v Úřadu pro zpravodajství a výzkum (INR) spadající pod americké ministerstvo zahraničí, který se KLDR profesně zabývá od roku 1974. Hecker je pak respektovaným jaderným fyzikem, který v minulosti řídil Národní laboratoř Los Alamos a opakovaně navštívil severokorejská nukleární zařízení.
Další odborníci, kupříkladu Sue Mi Terry z think tanku Wilson Center, obavy ze severokorejských plánů na rozpoutání války poněkud mírní. „Kim si je dobře vědom, že by rozsáhlý vojenský konflikt s Jižní Koreou znamenal účast Spojených států a následně i konec jeho režimu,“ argumentuje v článku pro magazín Foreign Affairs. Zároveň však upozorňuje na riziko, že by k vojenské eskalaci mohlo dojít omylem. „Severokorejský lídr pravděpodobně válku nechce, ale je možné, že se přepočítá a náhodou ji rozpoutá,“ připouští.
Spojené státy spolu s Jižní Koreou a Japonskem v každém případě berou nebezpečí ze strany KLDR vážně a reagují na něj zvýšením vzájemné kooperace včetně pravidelného sdílení zpravodajských informací, posilováním protiraketové obrany nebo pořádáním společných vojenských cvičení. Právě v těchto dnech tak probíhá rozsáhlé vojenské cvičení amerických a jihokorejských sil, které se připravují mimo jiné i na scénář, ve kterém by Severní Korea použila svůj jaderný arzenál.
KLDR v tuto chvíli podle odhadů disponuje zhruba třiceti jadernými hlavicemi a pokouší se vyvinout menší taktické nukleární zbraně, které by bylo možné využít na bojišti. Severokorejská hrozba dokonce pomáhá překonat i historické spory mezi Jižní Koreou a Japonskem, jejichž vztahy komplikují spory o výklad brutální japonské kolonizace poloostrova, kterou ukončila až prohra ve druhé světové válce.
„Japonská koloniální nadvláda byla krutá pro každou korejskou rodinu a obě země musí najít způsob, jak uznat a připomenout si bolestnou historii, ale ne na úkor regionální bezpečnosti,“ vysvětluje Jean H. Lee z Wilson Center.
Noví spojenci
Severokorejský režim je stále větším nebezpečím pro západní svět nejen kvůli možnému rozpoutání jaderné války se svými sousedy, ale i vzhledem k roli, kterou hraje v ruské invazi na Ukrajině. Spolupráce s vládci z Kimovy dynastie byla ještě před několika lety tabu i pro takové státy, jako je Putinovo Rusko nebo komunistická Čína – a obě země v minulosti na půdě OSN podpořily uvalení tvrdých sankcí na KLDR. To se však změnilo právě po invazi na Ukrajinu.
Rusko pro pokračování vojenské agrese nutně potřebuje obrovské množství raket a dělostřelecké munice a této poptávce vyšla vstříc právě Severní Korea, která své obyvatelstvo masově nasadila na práci ve zbrojovkách. Kimův režim na základě jihokorejských odhadů od srpna loňského roku dodal na tři miliony dělostřeleckých granátů, přestože jejich kvalita je diskutabilní. Podle ukrajinských zdrojů je totiž až polovina dodaných granátů nefunkční, zatímco řada dalších vybuchuje přímo v hlavních ruských děl a minometů.
KLDR dostává od Ruska výměnou za munici nebo balistické rakety potraviny, které chudé zemi pomohly alespoň prozatím zažehnat hrozbu hladomoru. Rusové však kromě toho poskytují i vesmírné a vojenské technologie, díky kterým se Severokorejcům loni v listopadu po několika neúspěšných pokusech konečně povedlo dopravit na oběžnou dráhu vlastní špionážní satelit. Obavy panují také z možné ruské pomoci s jaderným programem nebo s rozvojem vyspělejších vojenských systémů, které by snížily technologickou převahu severokorejských sousedů.
„Domníváme se, že Pchjongjang na oplátku za svou podporu žádá od Ruska vojenskou pomoc, včetně stíhacích letounů, raket země-vzduch, obrněných vozidel, zařízení na výrobu balistických raket, válečného materiálu a dalších pokročilých technologií,“ varuje admirál John Kirby, mluvčí americké Národní bezpečnostní rady. „To by mělo znepokojivé bezpečnostní důsledky pro Korejský poloostrov i celý indopacifický region.“
