Kolem roku 1800 se překreslují evropské hranice vnitřní i vnější, vždyť Napoleonův heroický imperialismus sjednocuje Evropu a konfrontuje s ní oba sousední Orienty, ať už „přátelským“ tažením do Egypta a Sýrie (1798–1801), nebo skrze „civilizační“ invazi do Ruska (1812). Zároveň byl spuštěn proces, v jehož rámci se na východní periferii Západu vynořila jako nová kulturní a politická oblast střední Evropa.

Tehdy se ještě (nejen) mezi Francouzi četly Montesquieuho Perské listy (1721), skvělé satirické srovnání poměrů v Okcidentu a Orientu, v nichž zněla slova obdivu k Asii, totiž k Peršanům (nikoli ovšem k Turkům a Arabům), a naopak sarkasticky byla líčena Moskevská Rus. Montesquieu neváhal upozornit i na nebezpečí ruského imperialismu pro evropské státy: „Nepokojný a ustavičně vzrušený, bloudí [ruský panovník] po svých širých státech, zůstavuje všude stopy své přirozené přísnosti. Opouští je, jako kdyby ho nemohly pojmout, a odchází do Evropy, aby tam hledal jiné provincie a jiná království.“

Zatímco Novalis ještě ve svém pojednání Křesťanstvo neboli Evropa (1799) sní křesťansko-romantický sen o tom, „kdyby se Evropa opět chtěla probudit“, vznikl právě v časech „vpádu“ Evropy do Asie Hölderlinův eschatologický hymnus Patmos (1803; tištěno 1808), evokující onen řecký ostrov, na němž měl apoštol sv. Jan sepsat novozákonní knihu Zjevení čili Apokalypsu. Hrozivá propast mezi Evropou („syny Alp“) a „branami Asie“ bude podle Hölderlina překonána, Evropané budou zachráněni na křídlech orlů a „stavbou mostu“, jejímž garantem je sám Kristus. A stejně tak Johann Wolfgang von Goethe, rozvíjející „perský diskurs“, vědomě ve svém Západovýchodním dívánu (1819) propojoval Evropu s Asií, za jejichž společného nepřítele označil Turky; v rozšířené verzi díla z roku 1827 pak rovnou deklaroval, že Okcident a Orient již nelze od sebe oddělovat.

Kde leží evropský Orient?

Zdá se, že na počátku 19. století jsou nové geopolitické souřadnice již dobře čitelné. Na jedné straně stojí Západ, ona civilizační jednotka formovaná latinským křesťanstvím (a tudíž i židovským excepcionalismem, řeckou filosofií a římským…