List Die Zeit a server Zeit.de se pokoušely dotazováním zjistit, jaký vliv má příchod imigrantů na kriminalitu v Německu. (Celý text ZDE.) Autoři si prošli relevantní údaje o šestnácti spolkových zemích a položili otázky zemským kriminálním úřadům. Odpovědělo čtrnáct spolkových států, jen ministerstva v Sársku a Braniborsku neodpověděla na otázky včas.

I u odpovědí je třeba vzít v úvahu to, že statistiky zachycují jen policii známé trestné činy a také další faktory, třeba že riziko, že cizinec bude označen za pachatele je – podle průzkumů prováděných Ústavem kriminologického výzkumu v Dolním Sasku – dvakrát vyšší než riziko německého podezřelého. Také kategorie „přistěhovalci“ je nepřesná, protože to mohou být například žadatelé o azyl a uprchlíci, cizinci s legálním a nelegálním pobytem a tak dále. Některé spolkové státy mluví o „ilegálech“ a Brémy a Braniborsko mají mnohem komplexnější skupinu „neněmeckých podezřelých“. Kritici policie zase, jak víme z jiných zdrojů, říkají, že na registrování některých činů, třeba krádeží v obchodech, policie rezignovala, protože to nezvládá.

„Nicméně policejní statistika je jediným a nejspolehlivějším základem pro zaznamenávání místa činu v Německu,“ píší autoři a zabývají se šesti oblastmi. Z čísel lze odvodit, že násilí se v Německu zvyšuje a důvodem je statisticky trestná činnost imigrantů. Co to ale znamená v praxi? Můžeme se na čísla podívat, co přesně znamenají a o čem hovoří.

Mezi lety 2007 a 2015 v Německu obecná násilná kriminalita klesla. Od roku 2015 však ve většině spolkových států opět vzrostla. To se týká zejména tělesné újmy, loupeží a a trestných činů proti „sexuálnímu sebeurčení“ (znamená, že každý má právo svobodně rozhodovat o své sexualitě a hledat ochranu před přehmaty a sexuálními delikty), které se rovněž považují za násilnou kriminalitu. Čtrnáct ze šestnácti federálních států sdělilo pro Die Zeit, že „bez trestných činů podezřelých přistěhovalců by se násilná trestná činnost v roce 2016 buď snížila, nebo alespoň nezvýšila.

„V roce 2016 se počet násilných trestných činů v Bavorsku zvýšil o 9,8 procenta, zatímco trestné činy spáchané přistěhovalci se dokonce zvýšily o 93 procent. Jedna pětina všech podezřelých registrovaných v Bavorsku za násilné trestné činy (20 procent) byli přistěhovalci. V Dolním Sasku, které v loňském roce zaznamenalo pokles všech registrovaných trestných činů, s výjimkou násilných trestných činů, přistěhovalci představovali 10,8 proccenta všech podezřelých pachatelů, 18,5 procenta v Bádensku-Württembersku a v Severním Porýní-Vestfálsku ve srovnání s rokem 2015 je to stále 12,1 procenta.

V Berlíně v roce 2016 se trestné činy proti „sexuálnímu sebeurčení“ zvýšily o 60 případů na celkem 2852 případů, přestupky spáchané přistěhovalci zde vzrostly o 69, tedy z 72 na 141.

A tak dále.

Obecně se dá říci, že přistěhovalci se (i když se vynechají činy jako nezákonný pobyt) podíleli na celkové registrované zločinnosti. Přestože představují ve spolkových zemích obvykle jen 0,5 až 2,5 procenta obyvatel, přestavují tito lidé až 10 procent všech podezřelých pachatelů.

Mladí jsou pachateli častěji

Jak je to s trestnou činností přistěhovalců s ohledem na jejich věk?

Je to podobné jako všude ve světě, kde statistiky ukazují, že muži mladší 30 let jsou obzvláště náchylní k páchání trestné činnosti. To platí zejména pro násilné trestné činy. V roce 2014 představovala skupina mužů ve věku 14 až 30 let jen 9,2 procenta obyvatelstva v Německu, ale 60,4 procenta podezřelých pachatelů.

Dá se tedy říci, že čím více mladých mužů, tím více trestných činů a platí to i pro mladé přistěhovalce do Německa v posledních dvou letech. Dva z pěti přistěhovalců (37,2 procenta) patří k této problematické věkové a genderové skupině. Mezi obyvateli původem z Magrebu (regionu v Africe na severu Sahary, západně od Nilu) a Afričany ze subsaharské Afriky je jich ještě více. Že se tu objevuje tolik mladých mužů, je dáno tím, že nebezpečné překročení Středozemního moře podnikají převážně mladší lidé. Z Blízkého východu a Balkánu se na cestu vydávaly i celé rodiny a starší lidé.

Statistiky trestných činů zvyšují mladí pachatelé, kteří své činy opakují. Například v Bádensku-Württembersku bylo v roce 2015 zaregistrováno 3 105 přistěhovalců, kteří spáchali násilný čin jen jednou, 462 dvakrát až čtyřikrát, 22 podezřelých přistěhovalců pět až devětkrát.

Jak je to podle národností

Jsou tu i rozdíly mezi jednotlivými národy. Syřané, Iráčané a Afghánci se trestné činnosti dopouštějí méně než jiné národy a to můžeme říci i vzdor tomu, že absolutní čísla mluví v jejich neprospěch. Proč? Přibližně polovina přistěhovalců jsou Syřané, Iráčané a Afghánci. Proto se v případě trestné činnosti objevují ve statistikách častěji. V Bádensku-Württembersku mají Syřané 4 053 z trestných činů podezřelých osob a „vedou“ před Gambijci (2 346) a Afghánci (1 943). „V Hamburku jsou jednoznačně v čele Afghánci, následovaní Syřany a Íránci. V Bavorsku tvoří Sýrie vrchol, pak přijdou Afghánci, Iráčané a Nigerijci.“

Ale absolutní čísla je třeba číst s ohledem na celkový počet přistěhovalců z příslušné země původu. Pak údaje ze všech spolkových zemích ukazují, že „uprchlíci a žadatelé o azyl ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku jsou méně delikventní než ti z jiných zemí původu. Přestože je jich mnohem méně, přistěhovalci ze zemí severní Afriky, Magrebu a řady států subsaharské Afriky mají větší pravděpodobnost, že se dostanou do rozporu se zákonem.“

Uprchlíci proti uprchlíkům

Zajímavé také je, jak je to s místem a oběťmi násilných činů. Většina zranění se vyskytuje v útočištích uprchlíků.

Mnoho spolkových států teprve nedávno začalo uvádět místo činu, takže spolehlivé údaje ještě nejsou dosud k dispozici. „Tato tendence je však jasná a potvrzují ji všechny spolkové státy: K většině lehkých a vážných zranění, které spáchali podezřelí přistěhovalci, došlo v uprchlických příbytcích. Například v Bádensku-Württembersku to byly téměř dvě třetiny. V Bavorsku bylo 58,3 procent všech trestných činů spácháno přistěhovalci v uprchlických táborech.“ Většina obětí přistěhovalectví jsou také sami přistěhovalci. V Bádensku-Württembersku bylo 87 procent zraněných obětí mezi uprchlíky. V Bavorsku 64,9 procent všech násilných trestných činů. Trend je zřejmý po celém Německu.

Proč to tak je? To si lze snadno domyslet. Hromadné ubytování uprchlíků různých náboženství, z rozdílných etnických skupin a národností a různého pohlaví a původu ve společných sběrných zařízeních je hlavním problémem a násilí podporuje.

Za čísly jsou konkrétní lidé a skupiny

Představují tedy přistěhovalci a jejich kriminalita problém? Problém může představovat každá kriminalita a její zvýšení není nic, co by se líbilo policii a občanům. Je potřeba ale stále rozlišovat. Mluvit plošně o uprchlících jako jednolité mase, nedává velký smysl. To pak vede k tomu, že se nerozliší ten, kdo utíká před válkou, od ekonomického uprchlíka a mluví se o míře kriminality, který by nebyla tak vysoká, kdyby neexistovaly některé podmínky, které k ní vedou. Přeplněné tábory, kde jsou lidé různých národností a převažují tam mladí muži, budou vždycky místem zvýšené nepravosti.

To neznamená, že trestné činy nebudeme posuzovat individuálně a budeme všechno omlouvat „nepříznivými okolnostmi“, ale s trochou sociologické imaginace pochopíme, že některé příčiny prostě vedou k některým následkům, jako tomu bylo zatím ve společnosti vždycky. Odstranit příčiny neznamená, že trestná činnost zmizí, ale může to vést k jejímu poklesu nebo změně její podoby. Je také třeba oddělit trestnou činnost spočívající třeba v napadání druhých uprchlíků a krádeží v obchodech od terorismu. Za čísly je třeba vidět konkrétní lidi a konkrétní sociální skupiny, a to v jejich momentálním postavení a s ohledem na jejich osobní a sociální situaci. Když se budeme pohybovat mezi extrémními póly a vidět jednou uprchlíky jako trpící kvalifikované kardiochirurgy a jindy jako zločinnou naplaveninu, nedostaneme se ohledně řešení nikam.