Komunistická strana Číny vytvořila robustní systém pro technologický transfer, který jí pomohl při budování státu. Dnes tento systém umožňuje režimu přežít a rozvíjet se. Jak to funguje, vysvětluje článek poskytnutý projektem Sinopsis.cz.

„Pro ty, kdo se vracejí do země předků, je to místo, kde lze ‚využít získané zbraně‘. Ti, kteří zůstávají v cizině, tu najdou bránu, jejímž prostřednictvím mohou své vlasti splatit dluh.“ (回到祖国有用武之地，留在国外有报国之门) — Si Ťin-pching.[1] (Odkazy uvádíme dle čísel na konci článku.)

Pozoruhodná ekonomická transformace Číny v sobě skrývá jedno tajemství – ačkoli jde spíš o selhání pozornosti, informovanosti a představivosti lidí mimo Čínu. Od roku 1949 buduje Komunistická strana Číny rozsáhlý, promyšlený a jedinečný systém, díky němuž získává přístup k zahraničním technologiím a následně je na domácí půdě přizpůsobuje místním podmínkám a využívá je k obchodním účelům. To je jeden ze základů současného čínského ekonomického růstu, který v posledku umožňuje transformaci celé společnosti. Cílem je udělat z Číny do roku 2049 nejsilnější a nejbohatší stát na světě.[2]

Zatím nevíme, jestli se to čínské komunistické straně podaří, ale šanci má slušnou. Bez zahraničních technologií by to ovšem nebylo myslitelné ani v teoretické rovině. Citát v úvodu naznačuje, že by podle plánu KS Číny měli k tomuto procesu přispět dobrovolně či nedobrovolně všichni Číňané vyslaní do ciziny, ať už se rozhodnou zůstat v zahraničí, nebo se chtějí vrátit domů.

Zmíněný plán (ve skutečnosti spíš několik stovek samostatných plánů a opatření, vytvořených různými součástmi státostrany a přidružených organizací) funguje opravdu velkolepě. Současný hrubý národní produkt Číny dosahuje 14,3 bilionu dolarů – v roce 1978, kdy ekonomické reformy začaly, činil 178 miliard. Za tímto růstem samozřejmě nestojí jen zahraniční věda a technologie, podílí se na něm i ambice a poctivá práce mnoha talentovaných a pilných jedinců. Ale technologický transfer, jehož velká část se nachází v „šedé zóně“, stál u zrodu téměř všech částí procesu.

V nedávno schválené Souhrnné investiční dohodě mezi EU a Čínou Evropská unie podle vlastních slov řeší problém „nuceného technologického transferu“. To je však ve skutečnosti jen malá a nejméně problematická část celého procesu. Týká se dohod o zprostředkování obchodních styků výměnou za technologii, což je v zásadě legitimní součást mnoha smluv o společném podnikání čínských a zahraničních firem. Jde ovšem jen o jeden ze 32 způsobů, jakými si Čína získává přístup k zahraničním technologiím  – 12 z nich je legálních, 8 nezákonných a 12 se pohybuje ve zmíněné „šedé zóně“ (kompletní informace jsou k dispozici v materiálu, na jehož přípravě se autorka tohoto článku podílela jako spoluautorka a redaktorka).[3]

Dále čtěte

Jak a kdy porazíme covid? Odpoví Jaroslav Flegr v novém čísle Revue FORUM

V pondělí 12. dubna vychází nové číslo Revue FORUM. V něm najdete velký rozhovor Jana Jandourka s profesorem Jaroslavem Flegrem.

Strana tedy volí různorodou taktiku – ekonomická a společenská transformace Číny vyžaduje mnoho činností nejrůznějšího charakteru.[4]

Čínská snaha o získání zahraničních technologií se datuje od komunistické revoluce v roce 1949, jde ovšem o součást mnohem delšího procesu s kořeny v dávné historii. Dnes se ho účastní tisíce lidí a organizací. Některé z těch nejdůležitějších nemají zákonný status, jsou ovšem financované státem, jako například Čínská asociace pro vědu a technologii (China Association for Science and Technology, 中国科学技术协会).[5] Tento systém není politicky neutrální.

Důležité je si uvědomit, že cílem celého procesu je přežití režimu. Každý vůdce od Maových časů využívání zahraniční vědy a technologie podporoval, často s použitím hesel jako „vstřebávat a učit se“, „aktivně zavádět“ nebo „využívat zahraniční inteligence a přizvat cizince ke spolupráci“.[6]

V roce 1956 Mao prohlásil, že „za padesát nebo šedesát let“ Čína dožene a předežene Spojené státy. Když k tomuto plánu připočteme tři desetiletí ztracená v důsledku ničivých ekonomických a politických chyb, začne dávat smysl Siovo vytyčení roku 2049 jako nejzazšího termínu, kdy má ČLR dosáhnout světové ekonomické a vojenské dominance.

Po roce 1949 se Čína v otázce vědy a techniky spoléhala hlavně na Sovětský svaz v duchu hesla „jednostranná opora“ (一边倒). V této fázi Pekingu pomohlo i Východní Německo a Československo, například výstavbou průmyslových objektů a technickými dovednostmi. Tyto zdroje ovšem po čínsko-sovětské roztržce na konci padesátých let vyschly. Přelomovou událostí bylo zřízení celosvětově fungujícího systému pro vyhledávání a získávání veřejně přístupných dokumentů z oblasti vědy a technologie v roce 1956. V tomto systému hraje klíčovou roli Čínský institut pro vědecké a technické informace (Institute of Scientific and Technical Information of China, 中国科学技术信息研究所) a jeho armádní protějšek Čínské středisko pro informace o obranných technologiích a vědě (CDSTIC, 中国国防科技信息中心). Čínský systém vyhledávání a získávání vědeckých a technických informací ze zahraničních veřejně přístupných zdrojů je „pravděpodobně nejlepší na světě“, což odpovídá ambicím země dohnat a předehnat nejvyspělejší státy planety.[7]

Dále čtěte

Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe

Na e-shopu FORUM najdete skvělou knihu – Lionel Blue: Zadní vrátka do nebe, kterou vydalo nakladatelství…

Další fáze začala po Maově smrti v roce 1976, kdy Číňané začali ve větší míře odcházet za hranice. Následovala politická mobilizace čínské diaspory prostřednictvím diplomatů a systému Jednotné fronty. Vznikly také profesní organizace pro bývalé studenty, kteří po škole zůstali za hranicemi – pro chemiky, biology, počítačové odborníky a dnes i pro experty na umělou inteligenci. Jen v Evropě existuje nejméně 95 takových „cechů“. V technologickém transferu se přímo angažuje 47 z nich, s přibližně 25 500 členy. Mnozí členové těchto organizací mají o probíhajících aktivitách jen částečné povědomí nebo o nich nevědí vůbec. Řada těchto skupin má vazbu na tzv. Federaci čínských profesních asociací v Evropě (Federation of Chinese Professional Associations in Europe), která sídlí v německém Frankfurtu.[8] Je také jednou z „bran“, jejímž prostřednictvím mohou Číňané žijící v zahraničí „splatit dluh vlastní zemi“, jak Si prohlásil v roce 2013 (viz citát v úvodu článku).[9]

Čínští vůdci se přitom se svými cíli nijak netají. „Provádíme socialistickou modernizaci, abychom ekonomicky srovnali krok s vyspělými kapitalistickými zeměmi. V politickém smyslu pak chceme vytvořit vyšší a efektivnější stupeň demokracie než v kapitalistických státech. Kromě toho hodláme dosáhnout vyšší úrovně vzdělání a znalostí u širší vrstvy obyvatel,“ prohlásil Si v roce 2013.[10]

Citoval přitom Teng Siao-pchinga. V roce 1993, pouhé čtyři roky po masakru na náměstí Nebeského klidu a tedy v době, kdy se Teng snažil Čínu rehabilitovat v očích celého světa, vydal ústřední výbor komunistické strany rozhodnutí o „práci se studenty v zahraničí“, které se od té doby stalo pevnou součástí čínské politiky. Znělo: „Studium v zahraničí podporujeme, stejně jako pozdější návrat studentů do Číny. Neklademe tomuto pohybu překážky.“ (支持出国，鼓励回国，来去自由).[11]

V roce 1994 začaly v Číně vznikat tzv. „parky navrátilců“, jejichž prostřednictvím země začala využívat znalostí bývalých zahraničních studentů komerčním způsobem. V roce 2001 pak vznikla první Centra pro národní technologický transfer, jimiž se Čína napojila na zahraniční technologie ještě intenzivněji. V současné době fungují na nejrůznějších vládních úrovních stovky „talentových plánů“, které Číňany i občany jiných států žijící v zahraničí motivují, aby se o používané technologie s Čínou podělili. Tyto plány zasahují hluboko do osobních i institucionálních vztahů. Základem některých z nich jsou nezákonné aktivity výzkumníků, kteří působí v cizině a posílají do Číny technologická řešení, jiné fungují systémem „dvou základen“ v zahraničí i v samotné Číně. Tímto způsobem může docházet k porušování smluv uzavřených v jiných zemích i v případě, že vývoz samotné technologie není zakázaný.

Zahraniční organizace řízené Komunistickou stranou Číny nebo její prodlouženou rukou v podobě Jednotné fronty fungují jako vládní úřady. K úniku technologií dochází například na konferencích nebo prostřednictvím dohod o společném výzkumu, svou roli sehrávají i diplomaté zajišťující vzdělávání či obchod a operativní pracovníci zpravodajských služeb. Na celém systému se dále podílejí čínští podnikatelé působící v zahraničí či kapitálové fondy s čínskou vládní účastí, důležitou úlohu v něm hrají přímé nákupy technologie, výzkum patentů, reverzní inženýrství, porušování smluv a autorských práv či interní operace v zahraničních firmách a vědeckých organizacích.

V neposlední řadě často dochází i k obchodní a průmyslové špionáži a ke zneužívání počítačových sítí. Množství aktivit v rámci systému rychle roste. V roce 2013 dosahoval počet tzv. center pro navrátilce ze studií, parků pro technologický transfer a zařízení pro technologickou konverzi zhruba tří stovek, dnes je jich na dva tisíce. Evropské vlády a univerzity přitom pro zvládání, zkoumání, potírání či pouhou dokumentaci tohoto jevu dělají jen velmi málo nebo vůbec nic.

Zato KS Číny ve svém úsilí nepolevuje. V roce 2013 Si Ťin-pching původní Tengův systém pro práci se zahraničními studenty a vědci upravil a prohlásil, že „musejí sehrát užitečnou roli“ (发挥作用). Tato fráze působí matoucím a zbytečně moralistním dojmem – užitečný chce být nepochybně každý, to přece není nutné zdůrazňovat. Jenže v tomto případě to znamená být užitečný pro stranu. Odborník na čínské obchodní záležitosti Andrew Spear to komentuje slovy: „Hrát užitečnou roli pro Si Ťin-pchinga znamená sloužit státní strategii Číny, ať už se do ní člověk vrátí, nebo zůstane v zahraničí“[12] (opět viz Siův citát v úvodu článku).

Dosud studium v technologicky vyspělých zemích (kromě Západu sem patří třeba Japonsko a Korea) absolvovalo přibližně 5,9 milionu Číňanů. Zhruba 3,6 milionu se vrátilo domů, 2,2 milionu nikoli – v politicky méně vypjatém prostředí jiných zemí se jim daří a hodlají v nich zůstat i nadále.

Chce-li KS Číny dosáhnout svých cílů, musí si loajalitu Číňanů žijících v zahraničí udržet a zajistit, aby skutečně „splatili dluh vlasti svých předků“ (报效祖国). To znamená, že se v nové zemi nesmějí plně asimilovat. Čína v tomto ohledu vsadila na výrazně emotivní způsob přesvědčování – dokazují to následující příklady oficiální propagandy a komunikace, jimiž si země loajalitu zahraničních Číňanů zjednává. Formulace psané kurzívou jsou naše vlastní interpretace.

• „Zasaďte kořeny (v Číně) a květy vyraší.“ (落地生根， 开花结果). Vraťte se s nabytými vědomostmi a dovednostmi domů.
• „Loajální rudé děti v zahraničí splácejí své vlasti dluh svým intelektem.“ (海外赤子智力报国). Zůstaňte, kde jste, a služte straně ze zahraničí.
• „Shromážděte talentované lidi z celého světa a využijte je (pro Čínu).” (聚天下英才而用之). Pátrejte ve svém okolí a získávejte cenné informace i lidi pro spolupráci.

Čína zkrátka pro získávání zahraniční technologie využívá zcela jedinečný systém, který má praktické důsledky pro celý svět – a tyto důsledky nejsou ze své podstaty právě příznivé pro demokracii. V současné době před nimi ovšem univerzity, vědecké instituce i soukromé firmy na mnoha místech (především v Evropě) zavírají oči a dělají, že nic závažného nevidí.

Autorka je analytičkou Německé rady pro zahraniční politiku (DGAP) a projektu Sinopsis. Transferem technologií se podrobně zabývá její nedávná publikace: Hannas, William C., Tatlow, Didi K., China’s Quest for Foreign Technology: Beyond Espionage, Routledge, 2021.

Odkazy:

[1] Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013.

[2] Si Ťin-pching, Secure a Decisive Victory in Building a Moderately Prosperous Society in All Respects and Strive for the Great Success of Socialism with Chinese Characteristics for a New Era, 19. sjezd Komunistické strany Číny, 18. října 2017 http://www.xinhuanet.com/english/download/Xi_Jinping’s_report_at_19th_CPC_National_Congress.pdf

[3] Hannas, William C., Tatlow, Didi K., China’s Quest for Foreign Technology: Beyond Espionage, str. 7, Routledge, 2021. Dále jen: “China’s Quest”.

[4] Metody ležící mimo rámec zákona většinou nelze zkoumat zvenčí a tudíž lze jen obtížně určit, zda jsou legální či nikoli. V demokratických zemích (západní svět, Japonsko, Korea apod.) by mohly být nezákonné.

[5] Webová stránka této asociace se nachází na adrese http://english.cast.org.cn/

[6] China’s Quest, str. 12, 13.

[7] China’s Quest, str. 7,8.

[8] Tatlow, Didi K., Mapping China-in-Germany, Sinopsis, 2. října 2019.

[9] Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013

[10] Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013.

[11] Decision of the CPC Central Committee Regarding a Number of Issues Concerning the Establishment of a Socialist Market Economy. Článek 43, 22. listopadu 1993.

[12] China’s Quest, str. 22