Demonstrace Milionu chvilek na Staroměstském náměstí v Praze FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / „Vy to ještě děláte?“ To je prý nejčastější otázka, jakou slýchají „chvilkaři“, tedy představitelé spolku Milion chvilek pro demokracii. A účastník jejich demonstrací by čekal, že odpověď bude znít: „Ano, je tu stále stejné nebezpečí. To nebezpečí se jmenuje Andrej Babiš.“ Jenže nic podobného se od těchto aktivistů již nedozvíme, jak ukázala sdělení v textu serveru Seznam Zprávy.
Nejprve si připomeňme někdejší význam této občanské iniciativy. To, co v roce 2019 dokázali svobodomyslní občané díky organizačním schopnostem Milionu chvilek, si Andrej Babiš nepředstavoval ani v těch nejčernějších snech. Statisícové demonstrace (jejichž počty účastníků média pravidelně shazují), největší od roku 1989, ukázaly, kolik lidí se zde odmítlo smířit s tím, že jim bude vládnout estébák v gigantickém střetu zájmů, který chce zemi zařadit do svého soukromého holdingu. Tato část Čechů tehdy jasně ukázala, že se nehodlá ubírat současnou slovenskou a maďarskou cestou.
Slovenská cesta?
Po odchodu Mikuláše Mináře, šéfa a prostě a jednoduše ikony Milionu chvilek, činnost usnula. Vznikla vláda demokratických stran a Česká republika se začala konečně chovat jako standardní západní demokracie. Teď se ale blíží další volby, a proto logicky vyvstává otázka, co bude, pokud by vyhrála uskupení, která by nás ráda obrátila směrem na východ a udělala tak radost Vladimiru Putinovi.
Spolek Milion chvilek správně varuje před „slovenskou cestou“, tedy před situací, kdy se z premiéra země stane podřízený lokaj a směšný kolaborant, u kterého nevíte dne ani hodiny, a prostě jen čekáte, kdy se probudíte v Bělorusku. Jenže zvláštní je, že se tu opět někdo bojí říkat, kdo by tuto slovenskou cestu zařídil. Ne, na tu nemá sílu ruská služba ani Kateřina Konečná nebo Filip Turek, který tak miluje auta, že v jednom sám (chudák) trávil i Štědrý večer. Na to má sílu jediná osoba: Andrej Babiš.
„Předseda spolku Lukáš Hilpert upozorňuje, že nechtějí letos oproti minulosti na předvolebních akcích stavět na tématu Antibabiš. Podle něj půjde spíše o apel na současnou vládu, aby ve zbývajících měsících splnila co nejvíce ze svých slibů. Například mediální novelu,“ píší v textu Seznam Zprávy.
Hlavně nebuďme Antigottwald
To je myšleno vážně? Varovat před následováním Roberta Fica a zároveň se zaštiťovat tím, že nejsem Antibabiš, je asi tak logické, jako varovat před znárodňováním po roce 1948 a tvrdit, že nejsem Antigottwald. Tuhle směšnou písničku nám zpívají politické strany, které tím oslabují sebe sama, a nyní tedy i Milion chvilek. Je to ovšem ukázka naprostého nepochopení politické situace.
Za prvé: Právě a jedině Antibabiš je skutečný program pro udržení západního a proukrajinského kurzu státu. Ano, můžeme mluvit o školství, o zdravotnictví a mnoha vzletných tématech, ale v době války na Ukrajině je prostě zásadní zůstat na té správné straně dějin. A to je totéž, co znamená slovo „Antibabiš“, protože pan předseda hnutí ANO má s Českou republikou úplně jiné plány, než je podpora napadené země a snaha čelit Putinovým roztahovačným choutkám.
A za druhé: Víte, kdo jako první začal lidem vnucovat, že nemají být „Antibabiš“, protože to prý přece není žádný program? Andrej Babiš a jeho propaganda. Babiš je tvůrcem sloganu o Antibabišovi, aby převedl nesouhlas kritiků se svým porušováním pravidel do osobní roviny. A on a lidé z jeho marketingového týmu v tom byli natolik úspěšní, že se tímto nesmyslem nyní naivně zaštiťují Babišovi soupeři v politice, krasoduchové v médiích, ale i aktivisté, kteří proti témuž Babišovi pořádali demonstrace.
Proč se tolik bojíme zaujmout antibabišovské stanovisko? Vždyť to je přece přesně to, co Babiš chtěl, když s Antibabišem přišel. A tolik lidí mu na to nalítlo. A chovají se jako v blázinci, když se zaštiťují tím, že oni žádní Antibabišové nejsou.
Proto to konečně pojďme otočit. Netancujme už tak, jak Babiš píská. Buďme hrdě Antibabiš, protože jenom tak můžeme zůstat slušnou zemí, ve které půjde dobře žít.
