Francouzské Národní shromáždění přijalo rezoluci, která vyzývá vládu, aby odmítla sankce proti Rusku. Zprávu přinesla agentura Interfax. Poslanec Nicolas Dhuicq to na Twitteru nazval „historickým vítězstvím“. Teď jde jen o to, koho nad kým.
Dolní komora má 577 poslanců, pro rezoluci z 98 zřejmě přítomných poslanců hlasovalo 55. Rezoluce není nijak závazná a není to tedy konec světa. Hlasování iniciovalo sdružení Francouzsko-ruský dialog. Je otázka, kolik dalších lidí ještě takto smýšlí a jaké jsou motivy těchto lidí.
V rezoluci jde o sankce Evropské unie vůči Rusku, které jsou protestem proti ruské anexi Krymu v roce 2014. Rezoluce je nejen proti prodloužení sankcí, ale požaduje zahájení rozhovorů, které by vedly k jejich úplnému zrušení a to i těch, které se týkají ruských představitelů. Podle autorů rezoluce sankce neusnadnily řešení ukrajinské krize, ale údajně poškodily francouzské a ruské ekonomické zájmy. Stejně tak požadují dialog s Kremlem, který by měl vést ke zrušení embarga na francouzské zemědělské produkty.
Když čteme takovou zprávu, vnucuje se nám známá báseň, která mluví v souvislosti s Mnichovem 1938 o tom, že zvon zrady rozhoupala také sladká Francie.
Sankce pochopitelně vždycky nějak poškozují ekonomické zájmy obou stran. S tím se musí počítat, když se přijímají. Je jen otázka, proč by se měly rušit zrovna teď. Změnil se snad nějak ruský postoj? Skončila anexe Krymu? Zmenšilo se zasahování Ruska do vnitřních záležitostí cizích zemí? Projevilo ruské vedení nějakou lítost nad tím, co všechno Kreml napáchal v mezinárodních vztazích? Přestala ruská propaganda? Nic takového se samozřejmě nestalo, jsou to jen řečnické otázky, aby bylo jasné, co je některým politikům úplně jedno.
Ta rezoluce byla přijata jen těsnou většinou přítomných, ale lidé ve střední a východní Evropě si stejně řeknou, jak by se asi zachovali francouzští zákonodárci, kdyby šlo o ohrožení některé z jejích zemí. Starala by se Francie víc o svou zeleninu, než o budoucnost kontinentu?
Poté, co vyšlo najevo, že strana paní Le Pen přijala od Rusů půjčku 9 milionů EUR, aby podpořila obsazení Krymu, už si nemusíme o nezištnosti některých západních politiků dělat žádné velké iluze. Sami jsme jen, jak se říkalo před válkou, jakási malá země, o které se nic neví. Kdyby nás šlo prodat, asi by se nás někdo ještě rád zbavil. A někdo by nás zase rád vřele obejmul.
Ruský ministr zahraničí Lavrov teď dal najevo, že pobaltské země jsou prý nevděčné, ačkoliv je Sovětský svaz tak snadno nechal jít. Zvlášť Litva je prý zvlášť protiruská. Je otázka, jestli má být vděčný vězeň, který nic neprovedl a drželi ho padesát let pod zámkem a pak ho pustili, protože na další vězeňský provoz momentálně nebyly peníze.
Normální člověk by si řekl, že to těm poslancům přece musí být hloupé. Ale zelenina je zelenina, to je fakt.
