Dost často o někom slyšíme, že se zřejmě zbláznil. Byl to dřív normální člověk, třeba i nějak odvážný, dokázal vzdorovat i v situaci, kdy se ostatní podvolili – a pak se najednou začne chovat divně. Třeba se z disidenta, po kterém šel totalitní režim, stane najednou v podmínkách svobody služebníček jiné nesvobody a ještě to vypadá, že tomu snad skutečně věří.
Teď zveřejnil ruský Sputnik (ve své české verz 19. 4.) rozhovor s Jánem Čarnogurským. A padají z doktora Čarnogurského pozoruhodné věci. Tedy pozoruhodné mohou připadat jen někomu, kdo jeho názory poslední roky nesleduje.
Tak například říká: „Za paní Čaputovou byly peníze a liberální masová média. Tak došlo k jejímu zvolení. Slovensku to chvíli potrvá, než si všimne, že se ve světě situace změnila.“
Nebo: „Já si myslím, že vražda Jána Kuciaka byla zneužitá liberálními kruhy na pokus o změnu vlády, který se jim částečně podařil.“
Pak dostal otázku, co si myslí o tom, že slovenská vláda nakupuje americké letouny F-16: „Můj názor na to je vysloveně negativní. Zaprvé je to vyhazování peněz, neboť ruská letadla se v Sýrii ukázala jako účinnější než americké stroje, a byly by i lacinější… Zadruhé je to osud všech zemí, které jsou na hranici světových bloků. Byly jsme součástí východního bloku – proto jsme měli takovou výzbroj. Nyní jsme se ocitli v západním bloku, tak znovu měníme výzbroj. Opět zopakuji, bude nám několik let trvat, než pochopíme, že to nebyl správný krok.“
Pak se Čarnogurský vyslovil k tomu, jestli je reálný přímý letecký spoj mezi Slovenskem a Krymem: „Zatím ne, jelikož tento spoj se zatím nedokáže sám uživit. Pokud má takový spoj existovat, tak musí být samostatně rentabilní, ne aby ho dotovala vláda.“
Proč by se ze Slovenska mělo přímo létat na okupovaný Krym? Co na to Ukrajinci? To tam vůbec nezazní. Jen jestli by to bylo, nebo nebylo rentabilní.
Můžeme ještě doplnit citátem z května 2007, aby bylo patrné, že to není jen záležitost poslední doby. Pro ruský web KM.ru řekl: „Rusko sa dokázalo relatívne rýchlo zotaviť z rozpadu Sovietskeho zväzu. Je potrebné, aby americká hegemonistická politika našla svoju protiváhu. Zdá sa, že pre túto úlohu je Rusko prirodzeným kandidátom. Brániac sa imperialistickej americkej politike Washingtonu môže si Rusko získať vo svete nových spojencov. V mníchovskej reči oboznámil Putin svet s touto novou rolou po prvýkrát.“
Jak se něco takového mohlo stát disidentovi z komunistických dob, kterého vyhodili jako právníka z práce, protože hájil pronásledované náboženské aktivisty a nakonec ho ještě v srpnu 1989 zatkli pro údajné rozvracení republiky?
Slovo disident ještě samo o sobě neříká všechno. Je to prostě člověk, který se odlišuje svým postojem od názoru a jednání nějaké komunity. Když je někdo – jako Čarnogurský – konzervativní katolický nacionalista, jsou tu hned tři důvody, proč musel u komunistického režimu narazit. Ten byl údajně pokrokový, protináboženský a internacionální.
Když se pak někdo s tímto postojem ocitne v prostředí liberální demokracie, má zase ty samé tři důvody, proč nezapadne. Tentokrát ho nikdo nejspíš nebude pronásledovat, ale trpět bude také. Pocitem, že svět se ubírá jinam.
Od toho už je krůček k tomu, aby našel pochopení pro nějaký režim, který vykřikuje hesla jako tradice, národ, hodnoty, rodina, křesťanství. Přesně jako je tomu dnes v Rusku. Spojí se to se spíláním dekadentnímu liberálnímu Západu a je hotovo. Že v Rusku individuální svobody trpí? To tolik nevadí. Je to přece jiná kultura a my jí nemáme co radit a ti lidé ostatně stejně hlásají pochybné myšlenky. Že to znamená spojenectví s bývalými komunisty a důstojníky nebo agenty KGB? Vždyť už se obrátili.
Je to smutné konstatování, ale minulost už není, zmizela v toku času a strom posuzujeme podle letošní úrody, ne podle té, která bývala před desítkami let. Netýká se to jen Čarnogurského. Bývalých bojovkníů, kteří se přidali na stranu těch, co šlapali a šlapou jinak smýšlejících, najdeme i u nás dost.
