Turecká hudba. Tak se říkalo muzice, v níž se v 18. a 19. století objevily plechové nástroje, které rakouská vojenská hudba převzala od svých tureckých nepřátel. Vznikla z toho dechovka, ale to je jiný příběh. Hudba, o které bude řeč, je opravdu turecká a hlavní slovo v ní má kapelník – turecký prezident. Jeho břeskné pochody, občas trochu ukňourané, mají pořádný říz. K Mezinárodnímu dni svobody tisku (3. května) nechal opravdu pěkně „zahrát“ tureckým novinářům.
Před dvěma lety, v létě 2017, proběhl soud se skupinou novinářů z nejstaršího tureckého deníku Cumhuriyet, vycházejícího v Istanbulu. Noviny obdržely řadu cen včetně „novinářské nobelovky“ Right Livelihood Award za svou investigativní činnost a za obranu svobody slova. Není divu, že šly prezidentu Erdoğanovi na nervy.
Posledním hřebíčkem do rakve deníku založeného za Atatürka byla reportáž z května 2015. Ukazovala kolonu nákladních aut naložených zbraněmi. Transport připravila a doprovázela turecká tajná služba MIT, zbraně byly určeny islamistům, kteří se v Sýrii přifařili k protiasadovským rebelům.
Koncem téhož roku byla téměř polovina zaměstnanců (nejen novináři) za katrem. Šéfredaktor se šéfem ankarské kanceláře byli obviněni z členství v teroristické organizaci (tou je míněna smyšlená FETÖ), ze špionáže a z „vyzrazení důvěrných dokumentů“. Maximální trest mohl být až doživotní vězení. V květnu 2017 byl zatčen i šéfredaktor internetové edice za reportáž o „podivné smrti“ jednoho prokurátora.
Provinilci byli předání spravedlnosti a ta jednala podle zákona známého u nás jako „paragraf šavle“. Z osmnácti obžalovaných pracovníků Cumhuiryetu („svezl“ se s nimi i žurnalista z už neexistujícího deníku Zaman) bylo čtrnáct loni v dubnu odsouzeno k trestům až na osm let a jeden měsíc za „napomáhání teroristické skupině, aniž by byli jejími členy“. Druhá část věty je důležitá – jako členové teroristické skupiny skutečně mohli dostat až doživotí. Žádné členství jim tedy nebylo dokázáno (byť se prokuratura snažila ze všech sil). To znamená, že byli odsouzeni za vyjádření svých názorů. Pro úplnost je nutno dodat, že důkazní materiál představovaly texty ze sociálních sítí, články zveřejněné v novinách a na internetu a „expertní“ názory soudu.
Všichni odsouzení se odvolali, ale letos v únoru bylo odvolání zamítnuto bez toho, že by jim bylo umožněno před soudem vypovídat. Šest osob, odsouzených na víc než pět let vězení, se po neúspěšném odvolání muselo vrátit do vězení. Osm odsouzených, kteří dostali méně než pět let, se ještě mohou odvolat ke kasačnímu soudu. Dva z nich si svůj trest odbyli během vyšetřovací vazby, šest zbývajících bylo vráceno do vězení.
Ve čtvrtek 2. května 2019 Ústavní soud rozhodl, že úřady v případě dvou novinářů, zadržených po nezdařeném pokusu o převrat z roku 2016, porušily jejich svobodu projevu a osobní bezpečnost. Zároveň ale zamítl odvolání čtyř dalších novinářů. V pátek 3. května, v den, který OSN vyhlásila Mezinárodním dnem svobody tisku, Ústavní soud rozhodoval o odvolání zbývajících odsouzených.
A rozhodl. U jednoho z odsouzených prý došlo k poškození jeho práv, když byl označen za člena teroristické skupiny. Žádosti ostatních byly zamítnuty. Ať žije Mezinárodní den svobody tisku!
